Muž a žena
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537420/bmid_muz-a-zena-662fbddc4a2df.jpg
3
493
493
Vědí ženy, o čem sní muži? Dvě novely Family Frost a Čarodějka z Křemelky nejznámějšího českého spisovatele ironicky zkoumají vztahy mezi zástupci opačných pohlaví. V první z nich se zkrachovalý restauratér (Martin Finger), který z nutnosti a trochu i na truc rozváží hotovky v mrazicím voze, musí v jeden den konfrontovat se zpovykanými dcerkami, svatbou bývalé manželky a svérázným vlastním otcem, jehož identitu mu matka donedávna tajila. Druhý příběh je vyprávěn z pohledu krásné a krátkozraké Dominiky (Martina Krátká), která je nejen neodolatelně přitažlivá, ale rovněž disponuje zvláštní schopností. Dokáže totiž číst lidem myšlenky. Ale dá se žít se ženou, která doopravdy ví, co si její partner myslí? Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Michal Viewegh (* 1962) Vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté krátce působil jako učitel na základní škole v Praze Zbraslavi. Od roku 1993 pracoval jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel a o dva roky později se stal spisovatelem z povolání. První povídky publikoval už během studia na vysoké škole, dále mnoho úspěšných románů, novel, ale i fejetonů či literárních parodií a vydal také své deníkové zápisky (Báječný rok, Další báječný rok). Podle jeho próz Báječná léta pod psa (1992), Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Román pro ženy (2001), Vybíjená (2004) a textů ze souboru Povídky o manželství a sexu (1999) vznikly úspěšné filmy. Díky více než milionu prodaných výtisků se držitel prestižní Ceny Jiřího Ortena řadí mezi nejčtenější české autory současnosti. Igor Bareš (* 1966) Studoval JAMU v Brně, tři sezony působil v angažmá v Divadle bratří Mrštíků, potom strávil 11 sezon v Národním divadle Brno a následovalo období na volné noze. V letech 2005–2016 byl členem ansámblu Národního divadla v Praze, od roku 2015 je členem souboru Divadla na Vinohradech. Jednou byl nominován na Cenu Thálie, dvakrát na Cenu Alfréda Radoka a třikrát na Českého lva. Hostuje v mnoha divadlech v Praze i po celé republice. Filmoví diváci ho znají například ze snímků Výlet, Sluneční stát, Hezké chvilky bez záruky, Muži v říji, Největší z Čechů, Hořící keř, Fair Play a dalších. Zahrál si též v množství televizních inscenací i seriálů: Četnické humoresky, Zdivočelá země, Krev zmizelého, Hraběnky, Pojišťovna štěstí, Horákovi, Případy 1. oddělení, První republika… Vedle herectví se věnuje i dabingu. Dále účinkoval v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Nemesis (2013), Nebezpečné známosti (2014), Poslední Laponec (2014), Chatrč (2015), Oddělení Q 1–6 (2015–2017), Podvolení (2015), Knihy džunglí (2017), Shakespeare (2017), Gentleman v Moskvě (2018), Stín kapradiny (2018). Martin Finger (* 1970) Absolvoval DAMU v roce 1997. Hrál na scénách jako Divadlo Komedie, Národní divadlo, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Viola či Dejvické divadlo, aktuálně účinkuje v inscenacích Činoherního klubu, Divadla na Vinohradech nebo Činoherního studia v Ústí nad Labem. Dvakrát získal Cenu Alfréda Radoka: v roce 2006 za titulní postavu ve hře Thomase Bernharda Světanápravce a roku 2007 za Josefa K. v Kafkově Procesu. Filmoví a televizní diváci jej mohou znát ze snímků Pouta (2009), Krásno (2014), Já, Olga Hepnarová (2016), z filmové trilogie Zahradnictví (2017) a ze seriálů České století (2013, role Edvarda Beneše), Pět mrtvých psů (2016), Rapl – Krvavý revír (2016), Nádraží (2017) a dalších. Dále účinkuje v audioknize vydavatelství OneHotBook: Zahradnictví (2017). Martina Krátká (* 1984) V dětství byla členkou dětského studia v Divadle Husa na Provázku, na JAMU nejdříve studovala klaunskou scénickou a filmovou tvorbu a po třech letech nastoupila na činoherní herectví. Po studiu nastoupila do Divadla Husa na Provázku a od roku 2011 je členkou hereckého souboru Švandova divadla, kde ztvárnila řadu rolí a čím dál více se prosazuje i jako režisérka. V roce 2008 si zahrála ve filmu Nestyda podle povídek Michala Viewegha a objevila se v nejnovějším pokračování série Dušana Kleina Jak básníci čekají na zázrak (2016). Televizní diváci ji mohou znát ze seriálu Místo zločinu Plzeň (2015). Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Mycelium III: Pád do temnot (2017), Nejlepší pro všechny (2018).... celý text
Přidat komentář
Vtipné, nenáročné poviedky, ktoré síce majú trochu ostrejší slovník, ale osobne mi to nevadí :-)
U knihy jsem se pobavila, je to nenáročné čtení do MHD. Pan spisovatel je trochu jadrnější nátura, ale to mi nevadí, neruší mě to... prostě jeho pohled na svět. Čím jsem starší, tím víc ho chápu.
Tak ako by som to zhrnul. Ako oddychove lahke citanie s humornym podtonom niekde na dovolenke celkom fajn. Inak sklamanie pre mna.
První povídka se mi líbila moc!
Druhá už byla slabší a obsahovala zbytečně moc vulgarismů.
Po přečtení některých recenzí jsem měla z knížky strach,ale překvapila mě, hlavně kvůli výbornému a poutavému stylu psaní
První povídka neměla ani za mák smyslu.
Ty vulgarity byly zcela přebytečné a nelogické. Měly zaujmout či šokovat? ...spíš otravovaly.
To o ultráči v šedesátkách nebo umění vaření v pěti letech, kdy zvládal polévky a celé chody, ani nemluvě.
Povídka číslo dvě byla ... silně hrána mužskou rukou na postavu sexice.
Autor se snažil vžít do postavy krásky, kterou VŠICHNI A VŠUDE A VŽDYCKY (na svatbě..na ulici,,,ve vlaku...při jednání v práci..prostě všude... "nezažila jsem, aby se kvůli mně nějaký rozhodčí cestou na stadion nezastavil". Tak určitě), chtějí, ale vzniklo z toho cosi jako... naříkání stydlivky a zároveň nabubřelé sebevědomé ujišťování se o vlastní dokonalosti, jež se místy rozchází ( str.221- " v jeho hlavě si přečtu, že jsem trochu BUCLATÁ, ale hezká..." Vážně je člověk s mírami 92-60-90 buclatý?-.-.-.takže to nevím co si z toho vzít).
Neustále upozorňuje na to, že má "kulatou prdelku a prsa trojky" a že by ji chtěly osahávat statisíce chlapů napříč celým světem. To je skromné tak až se úží dech, to ženy potěší. ♥
Povídka o tom malém pánovi mne nezaujala a fakt, že se autor sám popsal jako tlusté macho ve vytahaných hadrech, jež je promiskuitním alkoholikem, asi mělo vyznít vtipně anebo že si sype popel na hlavu za předchozí činy, nevím, ale ... hlavní je, že se stal v ději celebritou. (protože víme že tím myslí sebe žeano).
To on zde zdůraznil mockrát a já jsem za to ráda, protože ten, kdo píše tyhle věci, bezesporu celebrita je.
(dodatek: pane V., kdybyste u vysloveného počtu sex. partnerek, jež zní 40, přidal nulu, pak by to šokující bylo..ale takhle vážně ne.)
Docela dost jsem se touto knihou prokousávala. Některé povídky silně o ničem, jedině jedna byla ak nějak za dobrou známku.
Já jsem teda zklamaná..Jedna povídka horší než druhá..To jsem teda nečekala.Jednu hvězdičku dávám za pěknou obálku..
Kniha se skládá ze dvou na sebe dějově ani žánrově nenavazujících povídek. A bohužel mi připadá jedna horší než druhá. Všichni muži jsou hozeni do jednoho pytle, ani chování žen si myslím není dobře vystiženo.
Knížka je čtivá, dá se přečíst za odpoledne. Pro mě příjemná oddechovka u které jsem se i zasmála.
Opravdu nevím, jestli si ze čtenářů někdo dělá legraci nebo je to míněno vážně, přece něco tak primitivního nemůže nikdo považovat za literaturu??? Připomíná mi to Císařovy nové šaty.
Ne, Viewegha už ne. Přečetla jsem ji ze setrvačnosti, protože většinu předešlých knih jsem četla. Štěstí, že mi ji půjčila kamarádka, jinak by to byly vyhozené peníze.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Zanedlouho má Vieweghovi vycházet nová kniha a nezbývá mi, než přemítat nad tím, jestli je vůbec možné se z takhle hluboké jámy zase vyhrabat. Nové pohádky pro unavené rodiče i Muž a žena se řadí mezi nejhorší literární počiny, které jsem kdy četl - nezbývá než doufat, že se autor časem zmátoří, ale v zásadě by asi bylo naivní od něj ještě něco smysluplného očekávat.
Když odhlédnu od chyb v kontinuitě a nepřirozených, kostrbatých dialogů (nejvíce jsem trpěl asi u toho úvodního, který vedl Vie- pardon, chci říct hlavní hrdina, jehož jméno mi právě uniká, s vlastní matkou), dalo by se říci, že první z novel je prostě jen špatné čtení. (A jen tak mimochodem, mistr zde opět vykrádá sebe sama. Konkrétně Báječná léta pod psa.) Musím upozornit na naprosto neuvěřitelné množství invektiv, kterými je text prošpikován (dělal jsem si čárky, ale časem mě to přestalo bavit). Dlužno ovšem dodat, že nadávky mají v textu alespoň jakous takous funkci, i když Vieweghova cílovka nejspíš zkousne jen ztěžka, že obrýlený intelektuál nadává hůř než Záviš. Pokud vám z nějakého temného důvodu chyběla Vieweghova stěžejní témata (projekce sebe sama, sebelítost, házení špíny na exmanželku, exponování vlastních ratolestí a aby se neřeklo, tak také zběžně něco málo o vlastních morálních poklescích), novela Family frost vás nejspíš uspokojí.
Druhá z novel je na tom hůře. Čarodějka z Křemelky je zavrženíhodný, odpudivý slepenec misogynních erotických fantazií a nejvíce ze všeho připomíná amatérské fanfikce Padesáti odstínů šedi. Nechápu, jak mohl jakýkoli příčetný redaktor text v této podobě pustit do tisku; novela obsahuje velké množství stylistických chyb. Zatímco u prvního textu jsem měl nutkání počítat vulgarismy, u té druhé by mě docela zajímalo, kolikrát hlavní hrdinka označila sebe samu za "sexbombu". Bohužel se ke knize nebudu vracet, takže to pro mě zůstane nejspíš tajemstvím.