Muž a žena
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537420/bmid_muz-a-zena-662fbddc4a2df.jpg
3
493
493
Vědí ženy, o čem sní muži? Dvě novely Family Frost a Čarodějka z Křemelky nejznámějšího českého spisovatele ironicky zkoumají vztahy mezi zástupci opačných pohlaví. V první z nich se zkrachovalý restauratér (Martin Finger), který z nutnosti a trochu i na truc rozváží hotovky v mrazicím voze, musí v jeden den konfrontovat se zpovykanými dcerkami, svatbou bývalé manželky a svérázným vlastním otcem, jehož identitu mu matka donedávna tajila. Druhý příběh je vyprávěn z pohledu krásné a krátkozraké Dominiky (Martina Krátká), která je nejen neodolatelně přitažlivá, ale rovněž disponuje zvláštní schopností. Dokáže totiž číst lidem myšlenky. Ale dá se žít se ženou, která doopravdy ví, co si její partner myslí? Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Michal Viewegh (* 1962) Vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté krátce působil jako učitel na základní škole v Praze Zbraslavi. Od roku 1993 pracoval jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel a o dva roky později se stal spisovatelem z povolání. První povídky publikoval už během studia na vysoké škole, dále mnoho úspěšných románů, novel, ale i fejetonů či literárních parodií a vydal také své deníkové zápisky (Báječný rok, Další báječný rok). Podle jeho próz Báječná léta pod psa (1992), Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Román pro ženy (2001), Vybíjená (2004) a textů ze souboru Povídky o manželství a sexu (1999) vznikly úspěšné filmy. Díky více než milionu prodaných výtisků se držitel prestižní Ceny Jiřího Ortena řadí mezi nejčtenější české autory současnosti. Igor Bareš (* 1966) Studoval JAMU v Brně, tři sezony působil v angažmá v Divadle bratří Mrštíků, potom strávil 11 sezon v Národním divadle Brno a následovalo období na volné noze. V letech 2005–2016 byl členem ansámblu Národního divadla v Praze, od roku 2015 je členem souboru Divadla na Vinohradech. Jednou byl nominován na Cenu Thálie, dvakrát na Cenu Alfréda Radoka a třikrát na Českého lva. Hostuje v mnoha divadlech v Praze i po celé republice. Filmoví diváci ho znají například ze snímků Výlet, Sluneční stát, Hezké chvilky bez záruky, Muži v říji, Největší z Čechů, Hořící keř, Fair Play a dalších. Zahrál si též v množství televizních inscenací i seriálů: Četnické humoresky, Zdivočelá země, Krev zmizelého, Hraběnky, Pojišťovna štěstí, Horákovi, Případy 1. oddělení, První republika… Vedle herectví se věnuje i dabingu. Dále účinkoval v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Nemesis (2013), Nebezpečné známosti (2014), Poslední Laponec (2014), Chatrč (2015), Oddělení Q 1–6 (2015–2017), Podvolení (2015), Knihy džunglí (2017), Shakespeare (2017), Gentleman v Moskvě (2018), Stín kapradiny (2018). Martin Finger (* 1970) Absolvoval DAMU v roce 1997. Hrál na scénách jako Divadlo Komedie, Národní divadlo, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Viola či Dejvické divadlo, aktuálně účinkuje v inscenacích Činoherního klubu, Divadla na Vinohradech nebo Činoherního studia v Ústí nad Labem. Dvakrát získal Cenu Alfréda Radoka: v roce 2006 za titulní postavu ve hře Thomase Bernharda Světanápravce a roku 2007 za Josefa K. v Kafkově Procesu. Filmoví a televizní diváci jej mohou znát ze snímků Pouta (2009), Krásno (2014), Já, Olga Hepnarová (2016), z filmové trilogie Zahradnictví (2017) a ze seriálů České století (2013, role Edvarda Beneše), Pět mrtvých psů (2016), Rapl – Krvavý revír (2016), Nádraží (2017) a dalších. Dále účinkuje v audioknize vydavatelství OneHotBook: Zahradnictví (2017). Martina Krátká (* 1984) V dětství byla členkou dětského studia v Divadle Husa na Provázku, na JAMU nejdříve studovala klaunskou scénickou a filmovou tvorbu a po třech letech nastoupila na činoherní herectví. Po studiu nastoupila do Divadla Husa na Provázku a od roku 2011 je členkou hereckého souboru Švandova divadla, kde ztvárnila řadu rolí a čím dál více se prosazuje i jako režisérka. V roce 2008 si zahrála ve filmu Nestyda podle povídek Michala Viewegha a objevila se v nejnovějším pokračování série Dušana Kleina Jak básníci čekají na zázrak (2016). Televizní diváci ji mohou znát ze seriálu Místo zločinu Plzeň (2015). Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Mycelium III: Pád do temnot (2017), Nejlepší pro všechny (2018).... celý text
Přidat komentář
3 hvězdy především za novelu Čarodejnice z Křemelky a to myslím hlavně proto, že mě jako ženu téma zaujalo a pobavilo. Jinak čtivě psáno, ale nic moc si z toho čtenář neodnese.
Tak já to tak černě nevidím... nikdy jsem nebyla skalní fanynkou tohoto autora - vím, že není romantik, ale tak trochu "macho"...
Obě povídky jsem pozorně přečetla - ta první trochu pobavila svou absurdností /vulgarity tu jsou, ale ty používá autor často/
a ta druhá mne zaujala - žena, která slyší sexuální myšlenky mužů...
to pro inteligentní ženu nemusí být příjemné zjištění...
Mám pocit, že se tu autor chtěl vypsat ze svých pocitů :
"připomenu si, že 90 % lidí s prasklou aortou nepřežije"...
Přeji mu, aby pro něj psaní bylo určitou formou terapie ...někoho osloví, někoho ne...
Bohužel povídkám chybí opravdu vše - příběh, spád, vtip, forma.... Postaveno na jednu kartu - poselství, že muži jsou posedlí sexem a hýření vulgarismy je "bizarní". Není. Dnes již pouze tohle nestačí. Mně osobně vadila nejen plytkost příběhů (kdyby byl alespoň vtipný, či sarkasticky zábavný), ale i opakování stále stejných slov (nelze si nevšimnout po pár stránkách). Vím, že to Michal Viewegh nemá snadné. Návrat "do života" ho jistě stál mnoho sil. Ale umění odejít ve správný okamžik patří k ctnostem, které ctí opravdové umělce.
První kapitola ještě dejme tomu, i když ultrazvuk v Československu na začátku šedesátých let?
Druhá kapitola hrůza, pořád dokola to samé.
Podlehla jsem tak trochu reklamě a doufala, že nová Vieweghova kniha bude fajn oddechové počteníčko, ale bohužel. U té první povídky jsem se alespoň trochu zasmála, zvlášť když se na scéně objevil vágus s těžce primitivním slovníkem, ale ta druhá povídka už byla zoufalá nuda. Nevadily mi vulgarity, ale zoufalá absence příběhu, který se schovává za rádoby atraktivní zápletku.
Knihu jsem si koupila na dovolenou, zaujal mě její hezký obal a to že jsem od autora již některé zdařilé knihy četla. Obsah knihy už mě tolik nenadchl, nebyla vyloženě špatná, ale mám z ní trochu rozpačité pocity a když jsem přemýšlela komu v okolí bych jí půjčila na počtení zarazila jsem se a uklidila jí do poličky. Nejvíce mě zaujala doplňková povídka o trpaslíkovi, možná stálo za to ji více rozvést a vyměnit za první povídku Family Frost. Knihu úplně nezavrhuji, dá se přečíst i poměrně rychle, ale lepší jí číst bez většího očekávání.
Časy Výchovy dívek v Čechách, Báječných let pod psa a Účastníků zájezdů jsou asi již definitivně minulostí. Nicméně čekala jsem to horší a musím přiznat, že jsem se párkrát i zasmála a oba příběhy se četly dobře.
První povídka celkem havárka. Ale druhá už byla celkem fajn :) tak jen kvůli té druhé povídce bych tu knihu možná doporučila. Je to fakt 50:50. :) ale pan Viewegh mi ji podepsal, tak proto čtyři hvězdičky. Jinak bych dala tři :)
Tak jsem si trosku spravola chut po tom fiasku s Vybijenouy ale porad to nema na stary dobry Leta a Uvastniky :-)
Nebylo to zas tak strasny, cist se to dalo le na konci me strasne sklamalo, ze ty pripehy mely zadnou spojitost...
Hrůza!
Dřív jsem Viewegha četl docela s chutí, ale tohle se nedá.
A ultrazvuk a odšťavňovač v 60. letech... hrubé přešlapy, až se divím, že to prošlo přes korektury.
Nedokázal jsem to dočíst.
Kniha se mi celkem líbila. Čtení myšlenek v druhé povídce je zajímavý námět. V podstatě jsem od autora četla skoro všechno, ale dřív jsem z toho byla nějak víc nadšená.
Už delší dobu jsem si říkala, že si od pana Viewegha něco konečně přečtu a spojila jsem to s vydáním této nové povídkové knížky. Nenadchlo mě to a ani neurazilo. Druhá povídka se mi líbila víc, zajímavý nápad. Jen jsem na konci očekávala nějakou, alespoň malinkou spojitost či provázanost mezi povídkami.
Přečteno poměrně rychle, bavila jsem se - jen mě otrávilo pár nepřesností jako třeba utrazvuk v Čechách v 60. letech apod.
Ale jo, hlavně druhá povídka o čarodějce, tu jsem si užila. Výborný nápad a dobře zpracovaný, trošičku Steven King style.
Dvě faktické připomínky: v 60. letech nebyl ultrazvuk, aspoň v českém zdravotnictví ne, to až o 20 let později (první povídka). A dítě velké 62 cm má cca 3 měsíce, ne 4 roky (vložená povídka jak se Oskar zmenšil).
Bohužel malm z knihy rozporuplné pocity. Vzala bych z knihy Prolog a spojila s 2.částí druhé povídky. Trochu více rozpracovala a bylo by to přesně ono! Tam jsem autora našla. To byl on ve svém starém dobrém “kabátě”. Povídka Vincenta také nebyla špatná, ale vulgarní otec mi bohužel neseděl. Bez něj by to byla také zajímavá a hezká povídka. Začátke povídky o Dominice mě někdy až iritoval. Vyprávění z ženského pohledu mi moc nesedělo. Až když se na scéně objevil starý dobrý Oscar, bylo to ono! Autor by se měl vrátit ke starému dobrému psaní o sobě, o svém životě, o tom dobrém i zlém, zajímavém i možná nudném a všedním.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Proč já to pořád čtu? No protože je to snadné čtení do metra, o maličko lepší než předvolební letáky. Jinak těžká slabomyslnost, obsahující bezúčelné opakovaní už napsaného (ztrátou krátkodobé paměti trpí i redaktorka?), celou povídku zařazenou z jedné z minulých knih, stejné citáty používané už roky. A neskutečně plochý pohled na lidi a vztahy, bez přesahu od tělesných pochodů k čemukoliv většímu. Kde je ta smutná vlídnost, kterou pod macho maskou v některých starších knihách měl?!