Muž a žena
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537420/bmid_muz-a-zena-662fbddc4a2df.jpg
3
493
493
Vědí ženy, o čem sní muži? Dvě novely Family Frost a Čarodějka z Křemelky nejznámějšího českého spisovatele ironicky zkoumají vztahy mezi zástupci opačných pohlaví. V první z nich se zkrachovalý restauratér (Martin Finger), který z nutnosti a trochu i na truc rozváží hotovky v mrazicím voze, musí v jeden den konfrontovat se zpovykanými dcerkami, svatbou bývalé manželky a svérázným vlastním otcem, jehož identitu mu matka donedávna tajila. Druhý příběh je vyprávěn z pohledu krásné a krátkozraké Dominiky (Martina Krátká), která je nejen neodolatelně přitažlivá, ale rovněž disponuje zvláštní schopností. Dokáže totiž číst lidem myšlenky. Ale dá se žít se ženou, která doopravdy ví, co si její partner myslí? Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Michal Viewegh (* 1962) Vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté krátce působil jako učitel na základní škole v Praze Zbraslavi. Od roku 1993 pracoval jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel a o dva roky později se stal spisovatelem z povolání. První povídky publikoval už během studia na vysoké škole, dále mnoho úspěšných románů, novel, ale i fejetonů či literárních parodií a vydal také své deníkové zápisky (Báječný rok, Další báječný rok). Podle jeho próz Báječná léta pod psa (1992), Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Román pro ženy (2001), Vybíjená (2004) a textů ze souboru Povídky o manželství a sexu (1999) vznikly úspěšné filmy. Díky více než milionu prodaných výtisků se držitel prestižní Ceny Jiřího Ortena řadí mezi nejčtenější české autory současnosti. Igor Bareš (* 1966) Studoval JAMU v Brně, tři sezony působil v angažmá v Divadle bratří Mrštíků, potom strávil 11 sezon v Národním divadle Brno a následovalo období na volné noze. V letech 2005–2016 byl členem ansámblu Národního divadla v Praze, od roku 2015 je členem souboru Divadla na Vinohradech. Jednou byl nominován na Cenu Thálie, dvakrát na Cenu Alfréda Radoka a třikrát na Českého lva. Hostuje v mnoha divadlech v Praze i po celé republice. Filmoví diváci ho znají například ze snímků Výlet, Sluneční stát, Hezké chvilky bez záruky, Muži v říji, Největší z Čechů, Hořící keř, Fair Play a dalších. Zahrál si též v množství televizních inscenací i seriálů: Četnické humoresky, Zdivočelá země, Krev zmizelého, Hraběnky, Pojišťovna štěstí, Horákovi, Případy 1. oddělení, První republika… Vedle herectví se věnuje i dabingu. Dále účinkoval v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Nemesis (2013), Nebezpečné známosti (2014), Poslední Laponec (2014), Chatrč (2015), Oddělení Q 1–6 (2015–2017), Podvolení (2015), Knihy džunglí (2017), Shakespeare (2017), Gentleman v Moskvě (2018), Stín kapradiny (2018). Martin Finger (* 1970) Absolvoval DAMU v roce 1997. Hrál na scénách jako Divadlo Komedie, Národní divadlo, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Viola či Dejvické divadlo, aktuálně účinkuje v inscenacích Činoherního klubu, Divadla na Vinohradech nebo Činoherního studia v Ústí nad Labem. Dvakrát získal Cenu Alfréda Radoka: v roce 2006 za titulní postavu ve hře Thomase Bernharda Světanápravce a roku 2007 za Josefa K. v Kafkově Procesu. Filmoví a televizní diváci jej mohou znát ze snímků Pouta (2009), Krásno (2014), Já, Olga Hepnarová (2016), z filmové trilogie Zahradnictví (2017) a ze seriálů České století (2013, role Edvarda Beneše), Pět mrtvých psů (2016), Rapl – Krvavý revír (2016), Nádraží (2017) a dalších. Dále účinkuje v audioknize vydavatelství OneHotBook: Zahradnictví (2017). Martina Krátká (* 1984) V dětství byla členkou dětského studia v Divadle Husa na Provázku, na JAMU nejdříve studovala klaunskou scénickou a filmovou tvorbu a po třech letech nastoupila na činoherní herectví. Po studiu nastoupila do Divadla Husa na Provázku a od roku 2011 je členkou hereckého souboru Švandova divadla, kde ztvárnila řadu rolí a čím dál více se prosazuje i jako režisérka. V roce 2008 si zahrála ve filmu Nestyda podle povídek Michala Viewegha a objevila se v nejnovějším pokračování série Dušana Kleina Jak básníci čekají na zázrak (2016). Televizní diváci ji mohou znát ze seriálu Místo zločinu Plzeň (2015). Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Mycelium III: Pád do temnot (2017), Nejlepší pro všechny (2018).... celý text
Přidat komentář
Mám pocit, že se Viewegh začíná vracet. První povídka šla, ale byla na můj vkus trochu moc plná vulgarismů. Mám radši, když se objeví vzácně a vtom okamžiku prostě sedí. Druhá povídka už se mi líbila víc, tady spisovatele poznávám, jeho rukopis a chápu, že tam opět vyplouvá jeho hořkost. No, ale už je tam cítit i trochu optimismu.
První povídku zkazily vulgarismy. Druhou zase vložený příběh “spisovatele” o trpaslíkovi. Celkově to ale nebylo špatné. Po dlouhé době konečně kniha od Viewegha, která mi nevadila.
Ve svém subjektivním hodnocení bych se nezdráhala říct, že ten "starej dobrej Viewegh" je zpět. Líbilo se mi to a tuhle knihu beru jako autorův příslib, že se ještě máme na co těšit...
Skutečně zábavné čtení odhalující ženské půvaby/zbraně a mužskou mysl v naturální podobě. Ze dvou novel v knize, druhá ještě lepší než prvá. Realita, legrace, nespoutaná fantazie. Inspirující pro tvorbu všeho druhu! Kniha by skutečně měla zakotvit na poličce Fantasy, jelikož odvážné skutky se dějí zřídka a mladé sex bomby se profilují jinak, než jak popisuje autorův příběh. Za mne 5 hvězd! Těším se na další neotřelé příběhy.
Vulgarismy jsou při psaní o vztazích jistě na místě. Používáme je přece zhusta všichni, někteří na veřejnosti, ti stydlivější v ústraní a ostatní alespoň v duchu. Nebo, ne? Tak proč ty morální kecy tady kolem… :P
Knížka neurazí, taková oddechovka. Podle mě typický Vieweghův styl. Jediné co bych "vytkla" bylo vložení povídky o trpaslíkovi, podle mě zbytečné.
Další z knih, které je těžké hodnotit. Čekala jsem víc. Mnohem víc. Musím ale říct, že do příběhu autor hodně vložil. Možná dokonce kus sebe? Za mě ale snad až příliš sexistické a vulgární. Snad to příště bude lepší.
Hořké, hořké jako instantní kafe zalité vlažnou vodou po náročné noci. Někdy sedne, někdy ne, ale stejně ho dopijete.
Knížka se mi líbila. Sice je pravda, že některé postavy mluví vulgárně, ale realita života je tam zachycena perfektně. Druhá novela se mi líbila ještě více než ta první. Vieweghův styl mi sedí, jeho všudypřítomná autobiografičnost mi nevadí, byla jsem spokojená.
A já se tak moc těšila. Čekala jsem typickou Vieweghovinu, solidní a čtivý příběh plný emocí, legrace, ironie a cynismu. Plný slz a kruté reality podané autorovým ostrovtipem. ;-) Opak byl ale pravdou. Kniha mě úplně rozsekala. Buď je to špatnou konstelací hvězd nebo tohle dílko nestojí za víc jak 2**. Prakticky něco o ničem. Vulgarismy mi v knihách nevadí, ale tady mi doslova zavazely, obtěžovaly mě a narušovaly čtecí proces. Ani jeden příběh nezaujal a rozhodně si nemyslím, že by se autor tímto dílkem probouzel znovu k životu a vracel se k původnímu lákavému stylu psaní. Po tomhle přemýšlím, jestli u mě bude mít autor ještě někdy šanci. :/
PS: Reklamní povyk kolem knihy mi připadá přehnaný, přihlédnu-li k obsahu knihy.
Jako knihu k rybníku a na koupaliště lze doporučit. V každém případě o moc lepší, než knihy autora v posledních letech. Žádný literární skvost jsem nečekala, takže jsem vlastně spokojená.
Za mě opětovné zklamání. Pan Viewegh býval rozhodně v lepší formě, ale to by bylo to poslední, co bych mu zazlívala. Je obdivuhodné, jak se dokázal po tak závažném zdravotním kolapsu dát do kupy a za to se můj klobouček poroučí až k zemi. Na povídkách mi vadí hlavně vysoká míra "autobiografizace"...Zvláště patrné je to u Vieweghova alter ega Oskara. Povídka vložená do druhé novely spíše obtěžovala, mě osobně hlavně z toho důvodu, že už jsem ji četla dříve jinde a připadalo mi, že je do textu násilně vložena jedině proto, aby přibyly strany...Jako oddechovka na líné letní odpoledne fajn, ale nic víc.
Za mě 5 hvězd. Pobavila jsem se, mělo to jiskru, nápad, bylo to pro mě v některých částech dokonce tak vtipné, že jsem se smála v restauraci i nahlas. V jiné části jsem se zase dojala. Viewegh umí prostě krásně popsat realitu života. Celá kniha mi přišla naprosto přirozená, vůbec se mi nezdála nijak přeplněna vulgarismy. Kdyby Viewegh napsal třeba 5 takových knih za rok, všechny si koupím. Kniha mě mile překvapila. Dostala jsem víc, než jsem čekala. S čím jsem měla chvilku problém (ale to je jen ve mně) jsou maličko první stránky knihy, a pak vložená povídka v druhém příběhu - nemám ráda vyprávění ve vyprávění - cítím to trochu jako narušení příběhu. Ale jakmile jsem povídku o trpaslíkovi začala číst, nebylo to vůbec nudné a chápu, proč tam být musela. Takže jako celek hodnotím knihu jako velmi dobrou a doporučuji.
Veliké zklamání. První povídka ještě ušla (s přivřenýma očima), zato druhá byla šíleně nudná a jednotvárná, bez nápadu. A vulgarismy mě iritovaly (a to nejsem žádný puritán, ale sprostá mluva se mi prostě příčí). Tady byly tyto výrazy používány příliš prvoplánově. Celkově se mi z knihy nejvíce líbila asi vložená povídka, kterou chápu jako napodobeninu knihy Pascala Brucnera Můj malý manžel. Ta mě však bavila o hodně víc. Ale to bude asi tím, že jsem srovnávala až nápaditou podobnost s Vieweghovou verzí. Očekávala jsem něco jako "velký návrat ztraceného Mistra", ale nestalo se tak .. Oceňuji však autobiografické prvky ..
Ocenila bych více humoru a mnohem méně sprosťáren. Ty 3* jsou za nápady a situace z rodinného života, a také za ty ostatní části knihy, kde se to nehemžilo těmi stále se opakujícími slovy, začínajícími na P, K, Š...., popisy představ mužů ve druhé povídce, pořád to samé, až to nudilo. Místy jsem měla dojem jakoby vyřizování si účtů s bývalou ženou (a ženami vůbec), to mi vadilo. Vložená povídka byla povedená. Autora nezatracuji, jsem ráda, že píše (o sobě? o nás?) dál a třeba se příště zlepší.
Byla jsem zvědavá na nového Viewegha, ale nijak zvlášť mě kniha nenadchla. První novela obsahuje tolik vulgárních výrazů, že se v nich děj úplně ztrácí. Druhá byla o něco zábavnější, i povídka do ní vložená zaujala, ale ani tak to nebyl žádný mimořádný čtenářský zážitek.
Uf, zlákala mě krásná obálka a jakási nostalgie na autorova starší díla. Sice jsem se v některých pasážích bavila, ale pro mě zbytečné vulgarismy celý dojem zkazily. Mám za to, že by to šlo i bez nich. Náměty obou částí protipólní, stejně jako samotný název knihy. A stejné jsou i mé konečné dojmy.. bohužel asi převažuje spíše lehké zklamání...
Kniha mě moc nezaujala. Sice jsem se u něčeho zasmála, ale nebyl to můj šálek kávy. Příběhům chyběla dynamičnost a nápad.
Opět zklamání. Nechala jsem se nalákat hezkou obálkou. Zbytečné vulgarismy, hlavně v prvním příběhu. První příběh je příběhem luzra na kterem neni nic ani zajímavého ani vtipného. Druhý příběh určitě zajímavější nápad, ale z nadějného začátku se tak nějak rozplizne do konce bez nějaké zajímavé pointy.
Knížka se mi četla dobře. Stále se mi libí Vieweghův styl psaní. První povídka mi přišla naprosto typická, autobiografická stylizace hlavního hrdiny, ironie, běžné životní události lehce vyhrocené k absurditě. Bez používání vulgárních výrazů by to nešlo... Námět druhé trochu fantaskní povídky mě zaujal. Představa, že každému vidím do hlavy je na jednu stranu lákavá ale zároveň dost hrozivá...
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Dvě povídky, z nichž druhá je o trochu lepší. Stejně jsem se ale nemohla zbavit dojmu, že všechno už jsem v jiné Vieweghově knize četla, že je to zase jen recyklace jeho života. Možná by pro příště stačilo opustit stále stejná jména postav (Oskar, Hedvika, Sára, Bára), ubrat vulgarit a zbavit se své ukřivděnosti.