Muž bez tváře
Peter May
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476568/bmid_muz-bez-tvare-fJC-476568.png
4
185
185
Z Velké Británie do Bruselu cestují dva muži: novinář Neil Bannerman a Kale — vrah. Bannerman od cesty neočekává nic víc než zdlouhavé politické rešerše, avšak místo toho se ocitne uprostřed tragédie. Jeho hostitele, rovněž žurnalistu, najdou společně s britským ministrem v politikově domě v centru Bruselu, oba mrtvé. Podle všeho se navzájem zastřelili. Novinářova autistická dcera Tania, která se během přestřelky schovávala v šatně, posléze nakreslí mrazivý obrázek, na němž je ještě třetí člověk — muž bez tváře. Neil Bannerman se zničehonic nechtěně zaplete do vyšetřování vraždy.... celý text
Přidat komentář
Po delší době jsem sáhnul po knize mého oblíbeného P.M. a byl jsem odměněn skvělým příběhem. Skokem jsem se přenesl do doby, kdy telefon fungoval jenom zapojený drátem do zdi, letenky byly papírové a vrcholem komunikační techniky byl telex (dálnopis). A to zoufalství, když se dva lidé minuli a nemohli se nějak spojit... Zápletka je umně upředena a udržovala mě až do samého konce v napětí. Takže všechny hvězdy jsou zasloužené a mě překvapuje nízké hodnocení 76 % od 181 čtenářů.
Mám koupeno už dávno, a teď byla ta dobrá doba a čas na čtení. May mě nezklamal, ač z jiného soudku a už z roku 1981, připadalo mi jako dnešní a tedy nadčasově napsané.
Precist se to dalo, ale teda moc mě to nebavilo. Takový všechno zdlouhavý. Je možné, že to bylo dobou, ve které se dej odehrává.
Pěkná, ač netypická Mayovka. Kombinace necitu a citu udržuje v napětí, nejen v tom akčním slova smyslu.
Román z roku 1981, věk na něm není naštěstí nijak znát, naopak detektivka bez mobilů a počítačů je příjemná změna. Děj klasicky Mayovsky napínavý, ani na chvilku nenudí, fajn je i to, že to jednou knížkou začne a skončí. Enzo i Čínské příběhy mě určitě bavili více, ale spokojenost.
A já si nemyslím, že by kniha byla slabá. Možná je v ní pro někoho zbytečně moc té politiky a korupce a je tím složitější na čtení. Zastaralá tedy určitě není, protože takhle to holt na světě chodí. Mocní světa mají mocné páky na ty, kdo jsou v hierarchii pod nimi a spoléhají na to. A když se tam objeví někdo jako Banermann, ten pak bojuje s větrnými mlýny a proti všem. Svět autistické dívenky přiměje k zamyšlení a je fajn, že nakonec i ona dostává svou šanci. Pro mě byla knížka napínavá, zajímavá i poučná. May se k novějšímu vydání sám v úvodu vyjadřuje, je potřeba si ho přečíst taky.
Neurazilo nenadchlo. Fakticky tomu není co vytknout, vystavěné je to funkčně, má to všechny "správné" atributy: poutavé kulisy, charismatického hlavního hrdinu, zajímavého vraha, lovestory, děcko nad kterým se lze dojímat, a navíc nepředvídatelný závěr - ale zrovna čtivé a napínavé mi to nepřišlo - nebo nejsem vhodná cílová skupina.
Naprostý souhlas s Oksalakkou. Bylo to dost velké trápení a dočetla jsem to jen proto, že ze zásady rozečtené romány neodkládám (pokud nejsou úplné peklo). Buď je na téhle knize poznat, jak šíleně se za posledních 40 let zrychlil svět, a děj knihy vycházející ze "starých časů", kdy se informace získávaly v archivech a rozhovory, je na dnešní dobu šíleně pomalý a vláčný...
...anebo je to blbě postaveno a napsáno. Obávám se, že platí spíš tato varianta. Nejen, že mě nestrhl děj (politické thrillery obecně moc nemusím, to přiznávám, a po tomhle jsem sáhla jen proto, že to je May, který umí skvělé věci), ale ani postavy. Nikdo z nich mi nebyl sympatický, nikdo mě nezaujal, natož abych s někým souzněla... nikomu jsem nepřála dobrý konec (snad špetkou jen autistické Tanie). Všichni se chovali šíleně unáhleně, přepjatě, skoro nic jsem jim nevěřila. Hlavní hrdina superhrdina novinář, co po něm můžete střílet, chrstat jedovatý plyn, pořezat ho, poslat do mrazu a sněhu, nechat vedle něj bouchnout minu a on to stejně přežije, no tak určitě. Mladá holka, co neví, co chce, ale stejně se s ním musí vychrápat po jedné puse. Policejní důstojník, co se začne svěřovat cizinci o obtížnostech kariérního postupu v dvojkulturní zemi. Protivní, arogantní nebo ožralí politici a novináři, tragédi, kam se podíváš. A jako bonus... nájemnej vrah, co brečí nad zadáním úkolu.
Ne, tohle fakt ne. Snad 2/3 knihy ve mně hlodalo, že bych to taky mohla odložit a nedočíst... ale přece jen tak příšerný to nebylo. Ale bylo to utrápený čtení, který jsem dohltala jen proto, abych už od toho měla pokoj a mohla to vrátit do knihovny. Na druhou stranu... hodí se mi to do výzvy (což jsem zjistila až po dočtení a trošku mi to zkompenzovalo tu knižní otravu).
A především to je extrémně zajímavá sonda do toho, jak se může vyvinout autor. Současný May, autor Ostrova Lewis nebo Akt Enzo, je brilantní autor, a jeden by nevěřil, že se takovej diamant může vyloupnout z neotesanýho a tupýho šutru, co stvořil Muže bez tváře. Na druhou stranu, pořád lepší vývoj než u mého milovaného Johna Irvinga, co kdysi psával Modlitbu za Owena Meanyho a Svět podle Garpa, a doplácal se ke knižním utrpením typu Ulice záhadných tajemství.
Tohle mělo zůstat v archivech, pro mne jednoznačně nejslabší May. Ještě, že se od té doby naučil psát a konstruovat zápletky.
Audiokniha.
Ortel kulkou se syndromem "šakal" je z vyšších zájmů určen zrádci ideí.
Jako východisko z krize všech existujících problémů.
Vykonavatelem musí být profesionál - ostřílený v boji.
(Kolik nových se jich v dnešních časech může tvořit za přispění akčně zrůdné nehumánnosti státní moci.)
Příběh má v sobě i kus citového pozastavení na důsledky neblahých okolností, jenž zločin obestírá.
Poutavé čtivo s rozměrem kdyby ... .
Dobrý, poslouchala jsem audio a byl to pro mě hezky strávený víkend Paterem Mayem. Na to jak je kniha stará je to stále aktuální téma. Příběh hezky zpracovaný. Nechybí tady napětí, ale i osudy a minulost hlavních aktérů jsou zajímavé a rozpracované. Co na tom bylo docela fajn, jak sekretářka psala na psacím stroji, na stole drčel telefon a takové drobnosti, kdy to se mnou chvikama cuklo a říkám si a proč nevolá mobilem, a co je to ten dálnopis, existuje to ještě. A psací stoj, na tom už se přece nepíše. Prostě prima retro
Je to už druhá kniha od P.M., kterou jsem vyposlechla a musím říci, že mě celkem bavila.
I když je už staršího data(napsaná) s obsahem politiky, je zvláštní, jak novináři dříve těžko hledali informace bez internetu.
Co se mi líbilo, byla postava nájemného vraha a jeho smýšlení a pak uvažování autistické holčičky.
Jinak ostatní postavy knihy klouzaly tak trochu po povrchu, bez větších emocí.
Chvílemi jsem se ke čtení musela trochu nutit, možná pro to politické pozadí, ale nakonec toho nelituji.
Je vidět, že i spisovatelé se vyvíjí. Poslední díla, která jsem četla před touto knihou neúměrně zvedla očekávání. Číst ji jako první od autora, určitě bych ji chválila více.
Na knihu jsem byla zvědavá, jelikož mě zajímalo porovnání s později napsanými knihami. Byla zdlouhavější, více popisná a politická, Peter May ale nezklamal. Zajímavé bylo také sledovat, jak se od té doby změnila společnost - žurnalista nemusí hledat v archivu když má internet, lidé se neminou, když mají mobily, v kanceláři se nekouří...
Peter May je můj oblíbený autor. Politika mně nevadila. Zápletka s autistickou Taniou byla zajímavá, ale právě na přístupu k autistům je znát, že kniha byla napsána již v osmdesátých letech.
Každá kniha pro mě nemusí končit vysloveně sluníčkově, ale tady jsem za takový konec moc ráda.
Knihy tohoto autora mám ráda, ale zde jsem chvíli váhala ....
V dnešní době se mi příliš nechtělo ponořit do politických problémů ....
Ale musím říci, že jsem knihu přečetla se zájmem - a velmi se mi líbila zápletka s malou autistickou holčičkou a vztah, který si k ní novinář vytvořil ....
I proto jsem dala 4 hvězdičky - ale asi to nebude čtení pro všechny ....
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skála |
| 2014 | Muž z ostrova Lewis |
| 2015 |  Pán ohně |
| 2015 | Výjimeční lidé |
| 2014 | Šachové figurky |
To bylo dobré, hodně dobré. Petera Maye jsem znal z jeho novější tvorby jako dobrého, ale poněkud naivního vypravěče, který čtenářům servíroval jednodušší příběhy s bizarními zápletkami (Akta Enzo) nebo naopak uplakané příběh plné zoufale ztrápených a nekonečně smutných lidí (Ostrov Lewis). A pak jsem si přečetl (poslechl) Muže bez tváře. Ten příběh sice nebyl dokonalý, ale byl daleko dospělejší a konec nebyl naprosto předvídatelný, ani úplně bizarní. A navíc zde chyběly dlouhé a detailní popisy pitvy (které už v jeho knihách přeskakuji). Peter May jak ho neznám.
Zároveň mě to nutí k zamyšlení, proč píše autor v pozdějším věku naivní "rodinné" detektivky, nebo příběhy se zápletkami jak z béčkového hororu, když dříve uměl i literaturu pro dospělé. Ale pravda je, že starší knihy (a filmy) na mě obecně působí o poznání dospěleji nebo spíš vyspěleji. Naopak současná tvorba působí naivně, povrchně, často dětinsky... Taková je asi dnes doba a takovou si žádá i kulturu.