Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:Originální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář


Kniha Muž jménem Ove od Fredrika Backmana je jedním z těch příběhů, které dokážou člověka rozesmát i dojmout zároveň. Sledujeme život nerudného staršího muže, který se zpočátku zdá nepřístupný a zatvrzelý, ale postupně se nám odkrývá jeho citlivá a laskavá stránka. Backman je mistr v psaní příběhů o obyčejných lidech s neobyčejnými osudy. Ove, ačkoliv je na první pohled samotářský bručoun, se postupně stává srdcem komunity a jeho příběh je plný hlubokých emocí, humoru i melancholie. Celý děj je krásně vyvážený – chvíle smutku střídají momenty radosti a lidskosti. Pokud máte rádi laskavé příběhy o přátelství, druhých šancích a síle lidského propojení, Muž jménem Ove vás rozhodně nezklame. Je to kniha, která připomíná, že pod tvrdou slupkou se může skrývat velké srdce – podobně jako v Příběhu Arthura Truluva.


Hodně zajímavě psaná kniha... Střídá se hlavní děj s vyprávěním z minulosti a je až neskutečný, kolik si toho Ove prožil. Na začátku mi trvalo chvilku než jsem se začetla, ale pak jsem byla zvědavá, jestli se mu to podaří a čím dál víc doufala, že ne. Velmi zajímavá kniha, takové obvykle nečtu a jsem ráda, že jsem zkusila.

Je mi jasné, že budu vyčnívat z davu, ale... já tu knihu asi na 50. straně odložila. Příběhů o nevrlých stařících jsem už několik viděla (Gran Torino, Lepší už to nebude) a nečekám nic objevného... a nemám holt v tuto chvíli na toto téma náladu.


Pred piatimi rokmi som si prečítal nepodarok s názvom Babička pozdravuje... a autora som zavrhol. Lenže na Audiolibrixe sa objavila kniha načítaná pánom Gogálom (má neskutočne dobrý hlas) a neodolal som - knihu som vymenil za kredit. A veruže som dobre spravil, bola to parádna jazda. Až sa mi nechce veriť, že autor, ktorý splácal nepodarenú Babičku, napísal aj Oveho - dve diametrálne odlišné knihy, hoci štýl je rovnaký. Skrátka, toto krátke knižné stretnutie ma zasiahlo v správnom čase a ja som si pri počúvaní priadol blahom ako kocúr. Načítané je to excelentne, príbeh sám o sebe je tiež za plný počet. Záver - už dávno som sa pri knihe (v audio podobe) tak dobre necítil a neoddýchol si.


Ano, je to předvídatelné. Ano, na některých místech vyloženě přeslazené. Ale v životě jsou situace, kdy zkrátka potřebujete věřit, že i v drsném a cynickém světě existuje laskavost, druhé šance a lidé, kteří sice mají tvrdou slupku, ale uvnitř jsou plní citu.
Za mě tedy zasloužených pět hvězd, protože Backman se nečte rozumem, ale srdcem. A to je přesně důvod, proč se tahle kniha stala fenoménem. Protože v ní je tak snadné vidět své vlastní prarodiče, sousedy, rodiče – a nakonec i sebe.


.. a tak se stalo, že to ráno se kocour, alergik s nadváhou, teplouš a muž jménem Ove vydali na... :D ( pochopíte, když knihu přečtete )
V prvních čtecích chvílích mě ten mrzout vadil. Při dalších stránkách jsem se nenápadně usmívala nad nasraností tohoto senilního dědy, až jsem ke konci zpomalovala čtecí tempo, abych s Ovem mohla ještě chvíli být.. tak moc si mě ten pán získal...
Styl psaní pana Backmana jsem znala už z předchozí série Medvědín, ale tohle je mnohem líp čtenější i díky humoru, který mi sedl.
FILM s Tomem Hanksem se mi po přečtení knihy vůbec nelíbil. Záměna jmen, názvů aut a vynechané děje a osoby mi upřímně vadily. Vlastně jsem byla spíš naštvaná.. jako by byl Ove :)


Viz komentář níže, i se člověk zasměje.. a napr. slovo mameluk jsem naposledy slyšela od své babičky, možná dědy?? :))


Tohle bylo hodně zajímavé překvapení. Z reakci svého okolí jsem předpokládal, že budu číst především cynický a humorný román, takže to, že kniha obsahuje i dost těžkých témat, bylo poněkud zarážející. Ve výsledku se mi hodně líbilo, že to byl takový normální lidský příběh, který se klidně může stát komukoliv z nás, a že každý z nás v sobě někde má svůj kousek Oveho. Možná jsem citlivka, ale několikrát jsem během čtení měl slzy v očích a na posledních stránkách jsem se musel hodně držet, abych nebrečel. Musím ale zmínit, že došlo i na očekávaný humor a několikrát jsem se smál nahlas. Prostě to byla příjemná odlehčená oddechová, která naštěstí nebyla hloupá. I když se ostatním postavám dost divím, že nad bručounem Ovem nezlomily už na začátku hůl.


Dříve než jsem četl knihu, viděl jsem film Muž jménem Otto (americký remake snímku Muž jménem Ove) a nebyl jsem z něj úplně nadšený. A právě proto jsem si řekl, že bych si chtěl přečíst knižní předlohu. Nepřekvapilo mě, že jsem v knize našel mnohem kvalitnější příběh, který se mě nesnažil tolik citově vydírat, takže jsem si četbu užil mnohem více než pohyblivé obrázky. A abych kruh uzavřel, podívám se zítra na zfilmovanou švédskou verzi, kterou ohodnotím na jiné databázi pod jiným nickem.


Muž jménem Ove není nutně špatná kniha.
Před časem mi ji půjčila známá na oplátku za mé doporučení Stoletého staříka, kterého jsme si oba zamilovali. Oveho jsem si nezamiloval. Přišel mi nezajímavý, předvídatelný a velmi šablonovitý – částečné polepšení mrzutého starce známe už od Dickense...
Přesto nelituji, že jsem se jím prokousal. Postupné rozkrývání Oveho minulosti je vcelku zábavné (místy bych některé postupy označil i za vyloženě rafinované), zvláště tedy od druhé poloviny, nebojící se trochu narušit to úmorné střídání kapitol z minulosti a přítomnosti.
Uznávám, vyměknul jsem, ovšem poslední třetina knihy si mě stáhla na svojí stranu. Tak čtěte.


(Posloucháno jako audiokniha)
Každý máme svoje hodnoty a každý je máme nastavené jinak. Ove má hodnotový žebříček hodně vysoko, je moralista, má rád řád a pořádek, věci se prostě mají dělat nějakým způsobem a je zle, když se tak nedělají. Ove mi byl sympatický rychle, protože v mnoha věcech vidím svět stejně a navíc nesnáším nespravedlnost, akorát neběhám kolem a neotravuju tím široké okolí..., možná jen to nejbližší.
Ještě se mi nestalo, že bych se tak bavila u něčeho, co je často tak smutné.
Příběhu nemám co vytknout. Myslím, že si ho dám někdy znovu a mám plánu se podívat na původní švédský film a pak i na americký remake (protože prostě Tom Hanks).
Interpretace panem Vlasákem byla tak naprosto dokonalá, že jsem si jeho představovala jako Oveho, jak mě vtáhl do děje a Oveho pocitů.
Skvělé hudební předěly.
Vřele doporučuji. S autorem jsem určitě neskončila.


Nádherný příběh. Dojemný, zábavný i smutný zároveň. Postava Oveho mi byla hodně sympatická svou zásadovostí a smyslem pro systematičnost a detail. Bylo vidět, až ač má dobré srdce, některé věci se prostě musí dělat určitým způsobem a přes to nejede vlak - dokud vás okolnosti (většinou někdo, koho máte rád, přesto že si to odmítáte připustit), nepřinutí zachovat se jinak. Nejvíce mě chytl za srdce ten závěr, kdy byl popsán vztah Oveho a holčiček. To bylo opravdu hodně silné.
Za mě jednoznačně mistrovské dílo a bavilo mě ještě více než americký film, byť i ten se mi líbil.


Touhle knihou jsem objevil Fredrika Backmana. A jsem za to moc rád. Jeho humor je prostě úžasný. Muž jménem Ove je skvělé, zábavné čtení, jakých není moc. Jak to ti Švédové dělají? Jak je tam tolik zimy a tmy, že mají takovou inspiraci pro úžasné humorné příběhy?


Moc se mi líbí jak autor dokáže zkombinovat obyčejné životy (třeba i dost odlišných) postav a neobyčejný, možná až neuvěřitelný sled událostí tak, že to skvělé funguje. I to jak dokáže psát o zprvu ne úplně sympatických hlavních i vedlejších postavách a zapříčinit, že si je člověk vlastně nevědomky postupně a nenápadně oblíbí.
Těším se na další setkání s autorovými příběhy. :)


Veľmi krásny príbeh jedného starého pána.
Dalo by sa povedať, že ten kto pána Ove nepozna povie si, že je to stary paprda, ktorý si mrmle popodnos.
No pán Ove má veľké srdce.
Vtipne napísaný príbeh nas zavedie do jednej ulice kde žije pokojným životom, nikto ho neotravuje až dokiaľ sa do susedného domu nenastajuje rodina, ktorá mu život obráti.
Vtipné zážitky zo záchrany mačky, či umenia šoférovať a Oveho spomienky na svoj život s milovanou ženou, nie raz mi ušla slza, na jeho SAB (nechcem vedieť čo by povedal na moju Mazdu - ešte, že nemam Volvo )
Úžasná oddychovka a určite si pozriem aj film - dúfam, že nebudem sklamaná
Štítky knihy
kočky přátelství, kamarádství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
2014 | ![]() |
2017 | ![]() |
2020 | ![]() |
2015 | ![]() |
2016 | ![]() |
Knížka smutná i veselá, krásná i bolavá, protivná i milá. Tak jako Ove.
Každý máme v okolí podobného dědka, který nám pije krev. Tohle je životní příběh jedno z nich. I když vás bude Ove od začátku neuvěřitelně štvát, časem mu přijdete na chuť, budete mu držet palce a prožívat jeho příhody s ním. Možná v něm objevíte i kladné stránky a stane z něho váš hrdina.
A koloběh života pokračuje dál ...