Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532625/bmid_muz-jmenem-ove-65d5e597639c4.png
5
4655
4655
O lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto! „Pokud by měl mít Ove něco vyryté na pomníku, pak jedině: Vždy myslel na spotřebu paliva.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Originální název:
En man som heter Ove, 2012
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Aby to nevypadalo, že panu Backmanovi nadržuji, už jsem i jeho knihu rozečetla a nedočetla, ale to se stalo jen jednou, když už se člověk začte, stojí to vždycky zato. Prostě tak laskavé knihy s takovou hloubkou, ty umí snad psát jen pan Frederik. Opravdu. Babička s vážkou nemocí (tu najdete jinde), děti i rodiče posedlí sportem nebo téma sexuálních menšin (to také o kousek vedle), ale skvělý svébytný Ove, který tak rád rozkládá auta, opravuje kola a hlídá, aby se dodržovala pravidla, ten mě opět dostal. Jen ten kocour byl z jiného světa, takového jsem v životě nepotkala. Nicméně, opět plný počet, to jinak nejde. A citace: "Pak konečně nic nebránilo tomu, aby se vydal na inspekční kolečko. Jen proto, že dnes zemře, nemusí hned dávat vandalům volnou ruku."
Byla bych velmi ráda, kdybyste mrkli na knihu švédského autora Fredrika Backmana. Ove je starší muž, který neměl zrovna jednoduchý život. Lpí na dodržování pravidel a myslí si, že správný chlap nemá příliš kecat, ale jednat. Mnoho lidí ho má za bručouna, on jím je, ale je i tím, kdo skočí do hoříciho domu, aby vás zachránil, opraví vám kolo a natře plot... Připomínal mi třeba Gustava Anděla z filmu Dovolená s Andělem.
Ove si přeje zemřít, být se svojí ženou. Rozhodne se svůj život ukončit, ale do jeho čtvrti se nastěhuje jedna rodinka, která mu nedá pokoje a jeho plány stále nevychází.
Velmi milý, laskavý příběh se spoustou humorných i dojemných situací. Naťukává i téma úřadů sociální péče, které rozhodují o umístění seniora do domovů i přes nesouhlas seniora i příbuzných.
Pod mrzoutskou tváří může být schován člověk s velkým sedcem. Ove vás dostane ze čtecí krize. Budete chtít číst další a další takové příběhy.
Touto knihou F. Backman odstartoval svou popularitu a já chápu důvod, proč byla tak úspěšná. Je milá. Opravdu milá. I divní nebo zlí lidé v ní vypadají vlastně jako hodní nebo alespoň k politování (Tom). To zvláštní backmanovské kouzlo se vine zatím vším, co jsem od něj četl (respektive slyšel) a z Oveho činí bezmála pohádku. Je to krásný hladivý příběh, kde ani velké životní průsery nezamlží obzor... ale je vůbec nějaký? Oveho životní optimismus skrytý za fasádou mrzoutství mi přišel neukotvený, z ničeho nepramenící. Kniha je pěkná, líbivá, místy se zdá být hlubokou, ale je vlastně plytká. Je nadýchaná jako cukrová vata. Velké sladké nic. Ale je milá, to ano. Jenže takhle se lidé nechovají, a to ani na švédském předměstí. Frederik umí psát, to v Ovem ukázal. Až na občas přepálená přirovnání. Ale umí psát i lépe. Pravdivěji. Třeba takové Co by můj syn měl vědět o světe je lepší. A Medvědín asi také. Pravdivější rozhodně.
Po přečtení první kapitoly jsem dostala strach, že to bude prvoplánová řachanda. Bylo tam totiž na můj vkus příliš mnoho velevtipných přirovnání. Postupně se mi ale příběh zalíbil a Ove i všichni jeho sousedi mi tak nějak přirostli k srdci. Nakonec to bylo hezké a pohodové čtení, kde se střídá legrace s emocemi, doporučila bych třeba na dovolenou.
Očekával jsem vtipnou zábavu a to jsem taky dostal. Možná je to trochu laciné, ale je to napsané tak dobře, že to nevadí. Bál jsem se, že to bude rádoby vtipné, ale humor se povedl a bylo to dostatečně komické.
Je to zábava pro všechny. A když se chcete zavděčit všem, nutně z toho plyne určitá průměrnost. Text je však podán s lehkostí. Nic tlačené na sílu. Čte se to výborně a až v poslední třetině to začne ztrácet dech.
Navíc to bylo dojemné. Nijak přehnaně. Špatné věci se prostě dějí. A někdy holt těm stejným lidem. Něco se v životě podaří a něco se podělá. Stejně musíte žít dál. Humor je vyvažován Oveho smutným osudem.
Autor postupně odhaluje jeho minulost. Jednoduchý a poměrně plochý děj je proložen vzpomínkami, které tomu dávají větší hloubku. Právě v tom si někdo může najít něco víc.
Obě dějové linie, současná i vzpomínková, jsou podobně tragikomické. Ve značné výhodě budou lidé, kteří nějakého Oveho osobně znají… :-)
Doporučuju. Hezké nenáročné čtení. Kdo hledá něco vážnějšího, neměl by se do toho pouštět. Je to trochu smutná pohádka (nejen) pro dospělé. 80%
Fredrik Backman umí svými knihami pobavit i chytit za srdce a dojmout. Autorův styl mě opravdu baví.
Tolik moudrých myšlenek začleněných do příběhu...
Ove byl na první pohled nerudný a nabručený, ale pod povrchem skrýval velké srdce.
Moc se mi líbilo sledovat jeho vzpomínky na svou ženu, i to jak se v přítomnosti dostal všem pod kůži. Oblíbila jsem si ho i já.
Krásná kniha, vtipná a zároveň dojemná, usmívala jsem se i plakala.
Doporučuji
Taková pohádka pro dospělé, sladkobolný příběh, o tom, jak se z věčně prudícího dědka vyloupne milující a pozorný dědeček .. :-) v podstatě romantická oddechovka o lásce až za hrob, poctivosti, skromnosti, laskavosti a síle přátelství.. napsáno je to zábavně, tedy jakoby humorně s vážným podtextem, ovšem v určitých momentech autor dle mého až moc tlačil na pilu, chvilkami mi to přišlo až trapné... autor určitě zamýšlel knihu širokému spektru čtenářů, četba je to nenáročná a odpočinková, i když se dotýká i vážných témat ...
Ani nedokážu popsat, jak na mě hlavní hrdina působil. Je prostě svůj a díky tomu dokáže být okouzlující. Ne vždy pod tvrdou a nepříjemnou slupkou je zlý a nepříjící člověk.
Hned jako první se musím zastavit nad faktem, že ''Ove'' je autorova prvotina, což mi naprosto vzalo dech a myslím, že takhle velkolepě debutovat se povedlo jen pár autorům v historii. Už od první stránky jsem totiž Backmanovým slovům propadla, stejně tak hlavnímu hrdinovi, který je sice dost komplikovaná povaha, ovšem nejde ho nemilovat. Zejména, když na nás autor už v první kapitole vybalí scénu z obchodu, kterou jsem se celou prosmála. Nenechte se ale mýlit, Backman vám sice umí vykouzlit úsměv na tváři, ale taky vám ho v sekundě umí vzít a nechá vám jen lítost.
Ove je přesně ten typ otravného dědka, který z nudy chodí na "inspekce" a sekýruje ostatní lidi, kteří na rozdíl od něj mají co na práci. Přesto mě vždy dokázalo dojmout s jakou láskou vzpomíná na zesnulou manželku bez které neví jak žít. Naštěstí sousedé (občas také otravní) nejsou "až tak úplně k ničemu" a dokážou toho asociálního člověka vtáhnout mezi sebe.
PS: zvláštní, že žádný z přerušených pokusů o odchod ze světa nezkusil 2x
Trochu se stydím, že jsem autora objevila až teď. Tak krásný dojímavý příběh a přitom napsaný s lehkou ironií. Chvíli k smíchu, chvíli k pláči.
Ach, to bylo něco tak krásného. Kniha u které jsem se smála i plakala. Moc jsem si toho zatrpklého dědka, starého vzteklouna zamilovala… Že by ve skutečnosti byl úplně jiný?
I když jsem se místy smála, příběh je to vlastně smutný. Ale vlastně tak nějak hezky smutný.
Úžasná kniha, ve které dostanete vše, co budete potřebovat. Lidskost, smutek, úsměv na tváři i slzy. Tohle vyprávění, které mi tolik připomnělo skvostné Gran Torino, je vlastně o lidské samotě, se kterou se učíte žít, i když je to někdy hodně těžké pak tu skořápku prorazit a přijmout svět kolem sebe. Sice trochu pohádka, kterou autor neopustil ani v závěru, ale náramné čtení a děkuji všem zde, kteří mi ukazují cestu ke knihám, které cíleně nevyhledávám. Nádherné čtení!
Tak trochu jsem nevěděl, co od knihy čekat, tedy kromě tématu čtenářské výzvy. Anotace uváděla humorný příběh, ale to nějak nepřicházelo, chvílemi se mi zdál text spíše rádoby humorný.
Ale jak jsem četl dále a dále, Ove mi začal být sympatický a do děje jsem se pěkně vžil a hltal další stránky. Pohledem zpětně jsou mnohé situace úsměvné, ba i vtipné, ale celkový tón a dojem je smutný. Krásná sonda do lidské duše, dojemný příběh, moc pékně se čte. Líbí se mi i grafika obálky, je takovým věrným obrazem obsahu.
Takový můj klenot v domácí knihovničce. Oveho jsem se trochu bála, jelikož jsem od něj očekávala jistou podobnost se Stoletým staříkem, kterého se mi nepovedlo dočíst. Ale psychologicky krásně rozpitvaný netradiční asociální Ovův charakter mě naprosto nadchnul. Vřele doporučuji.
Hluboce lidská kniha o jednom stárnoucím, věčně nerudném bručounovi s velkým (bohužel nemocným) srdcem, kocourem, kterého nikdy, opravdu NIKDY nechtěl, šikovnýma rukama a s tak pevnými zásadami, aby na něho mohl být jeho táta hrdý. Tedy až se s ním a také s milovanou Sonjou jednou znovu setká.
Už dlouho mě žádná kniha nepotěšila tolik jako Muž jménem Ove.
P. S. to je moc pěkná třešnička na dortu ten nerudný mladík se saabem a veselou těhotnou ženou na konci. :-)
Chvíli mi trvalo, zvyknout si na styl humoru, ale nakonec jsem se začetla. Kniha je to velmi pěkná i když přes humor docela smutná.
Jelikož byla kniha přirovnávána ke Stoletému staříkovi, čekala jsem nějakou šílenou skopičinu. Ale vlastně to byl velice lidský, milý, leckdy ironický a i poněkud smutný příběh.
Ovea si člověk musí zamilovat, ať chce, nebo ne. Navenek nerudný, zapšklý a protivný dědek, avšak v nitru velice citlivý a životem poznamenaný pán, který truchlí po své jediné, životní lásce. A ač se lidem, přátelství a jakémukoli bližšímu kontaktu brání zuby nehty, nakonec pomáhá všem okolo, aniž by sám nejprve chtěl.
Bavily mě jeho rozepře se sousedy, jeho marné pokusy o odchod ze světa, jeho hlášky a sakrování. Konec mě dojal.
Moc pěkná kniha, takových pěkných a příjemných příběhů jsem mnoho nečetla.
A nesázela bych na to, ale přišlo mi, že je Ove poněkud šmrnclý aspergerovým syndromem. :)
Na začátku jsem si říkala, že po předešlé knize(Úzkosti a jejich lidé), je to jen na čtyři hvězdy, ale není. Opět nádherně napsané, dost mě to pobavilo, má to vtip, má to příběh, má to spoustu emocí a ke konci byly i “potoky” slz. Určitě doporučuji.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Už dlouho se mi nestalo, abych se u knížky smála nahlas. Ale Backman vložil Ovemu do úst tak skvělé hlášky, že tady to jinak nejde :-)
No, ale on to vlastně není veselý příběh. Naopak. Autor rozehrává velmi smutné téma o tom, jak se devětapadesátiletý osamělý a nabručený muž pokouší spáchat sebevraždu. Vrací nás také do jeho dětství a mládí pro pochopení Oveho náročné povahy. Ove je zkrátka takový ten nepříjemný dědek, kterému všechno vadí (zejména sousedi, úředníci, nejrůznější IT profese a celkově nová doba). Ale Backman na něj pohlíží tak hezkou optikou, že se Ove stal velmi brzo mým oblíbencem.
Důležitou roli tu hrají i značky aut, podle auta totiž Ove hned ví, s kým má tu čest.
Příběh má krásný konec a právě tady si myslím, že nejeden čtenář zamáčkne slzu. (Stejně jako já a to nejsem knižní plačka :-)