Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532625/bmid_muz-jmenem-ove-65d5e597639c4.png
5
4655
4655
O lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto! „Pokud by měl mít Ove něco vyryté na pomníku, pak jedině: Vždy myslel na spotřebu paliva.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Originální název:
En man som heter Ove, 2012
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Příběh, který mě dostal... O jednom vzteklém, nerudném a protivném muži, jehož srdce po smrti manželky dočista zatvrdlo a on se rozhodl pro jediné řešení - sebevraždu. O tom, jak i ten největší a nejšílenější zoufalec může dostat jiný smysl života, pokud se mu do něj připletou neobvyklí sousedi. Napřed jsem se smála - a pak jsem brečela. Věřím, že takový příběh se klidně mohl stát. Krásně napsané - a skvěle namluvené: poslouchala jsem jako audioknihu :-)
Naprosto fantastický příběh plný emocí! Nejdřív spousty komických situací, u kterých jsem vybouchla smíchy a na závěr jsem bulela jak malá holka... vlastně závěr nebyl smutný, ale já si nemohla pomoct... jedna z mála knih, ke které se rozhodně ještě vrátím...
Muž jménem Ove... z počátku nerudný stařík, ze kterého jsem chtěl každou chvíli vyletět z kůže... Postupem času však měníte úhly pohledu a dojde vám, že ne vše je takové, jak se zdá. Neuvěřitelný kolotoč emocí a situací, u kterých nevíte, jakou budou mít příchuť. Povětšinou se však neubráníte hořko-sladké kombinaci s jemným humorem.
Za mě jedna top knih, chtě nechtě nutící k zamyšlení. Já třeba zjistil, že i před čtyřicítkou dokážu mít chování šedesátníka morouse...
Překrásná kniha, tolik smíchu a slz a zamyšlení...Tento příběh bude ve mně ještě dlouho doznívat. Vřele doporučuji
Vtipné, smutné a velmi lidské a dojemné. Myslím, že bych ve svém životě měla moc ráda "muže jménem Ove".
Naprosto nádherná knížka. Už dlouho jsem nečetla něco tak krásného, vtipného a zároveň smutného. Muže jménem Ove jsem si zamilovala. Navenek byl mrzout, ale uvnitř měl laskavé srdce.
Jen si myslím, že v 59 letech není člověk tak „starý“, jak z knihy vyplynulo. Spíš mi připadalo, že byl Ove o 10 až 15 let starší.
Má oblíbená část, která mě asi nejvíce dojala:
Opatrně se náhrobku dotkl.
„Chybíš mi,“ zašeptal.
Periferně zachytil vedle sebe nějaký pohyb, pak na ruce ucítil cosi měkkého. Chvilku mu trvalo, než pochopil, že mu kocour zlehka položil hlavičku do dlaně.
SPOILER: Zhruba do poloviny jsem reálně počítal s plným hodnocením. Koktejl ze seversky drsného humoru a hřejivého sentimentu byl příjemně vyvážený, chytrý a citově nevydírající. Nezviklalo mě ani když po půlce začalo dojemných pasáží přibývat, Backman to měl stále ještě pod kontrolou. To ale už neplatí o samotném závěru, za který ta jedna hvězda prostě musí jít dolů. Nic proti dobrým koncům, ale tady autorovi přeci jen ujela ruka. To už hraničilo s pohádkou a navíc pohádkou úzkostlivě korektní. Škoda, jinak píše Backman moc pěkně.
Ráda jsem poznala hádavého bručouna s velkým srdcem - Oveho …..
Knížky Fredrika Backmena jsou nádherné a zdobí mou knihovnu….. už se těším na Medvědín….
“ Věřila, že ať už se člověk vydá jakoukoliv cestou, něco ho dovede k předurčenému cíli. Pro ni to možná bylo NĚCO. Pro něj však NĚKDO ….”
Oveho prostě nejde milovat... Nádherný příběh s neskutečnou dávkou emocí. Emoce se střídají jak na běžícím pásu.
V průběhu příběhu se zalesknou osudy každého z nás. A to knize dává naprostou dokonalost.
Čekala jsem humornou knížku a pro mne to byla jedna z nejsmutnějších knih, co jsem četla. Ale takový hořkosladký smutek, protože je v něm skryta naděje a čiré lidství. Jednu hvězdu musím ubrat za to, že v minulosti to byl prostě Ove (až překvapivě podobný mně samotné) a v přítomnosti to byl Ove, jak si ho přetvořil autor.
Ove. Člověk, kterého prvních pár kapitol prostě nemůžete vystát a přemlouváte se k otočení další stránky. No jo, jenže to by nemohl napsat Fredrik Backman. Po přečtení Medvědína mi bylo celkem jasné, že vzdávat to na začátku kvůli nesympatiím k hlavnímu hrdinovi by byl přešlap. Tak jsem to s tím protivným morousem zkoušela dál, než jsem si ho nakonec zamilovala a dočítala se slzami dojetí.
Zase jednou tleskám nad stylem vyprávění, u něhož nikdy netušíte, jestli se budete v příštích řádcích smát, či smutně zamýšlet nad příběhem, ale většinou ve vás svede vyvolat autor obě nálady naráz.
Na začátku Oveho téměř nenávidíte. Pak se stydíte za své ukvapené názory. Hořkosladký příběh. Přiznávám se k pláči hned na několika místech.
Zdá se, že jak se u nás vyvinul subžánr ala Kulhánek, ve Švédsku se vyvinul subžánr ala Jonasson. Je to prostě takový mladší a uvěřitelnější Stoletý stařík. Kažopádně ač mě Ove na začátku opravdu vadil, že jsem si říkal, jestli to vůbec číst dál, časem jsem zjistil, že ho mám rád. V jistých ohledech mi připomíná mě, i když popravdě řečeno by mě asi rád neměl, jako ostatně všechny ty ajťáky.
(Audiokniha:) Vtipné, dojemné a excelentně čtené! Po poslechnutí jsem si ji pustila ještě jednou, což se mi stalo poprvé v životě.
Kdyby bylo k dispozici víc hvězdiček, nešetřila bych. Ohromně vtipná knížka, kterou jsem musela číst po kouskách, protože jsem přestávala vidět na text, jak mě pálily oči. Nevím jestli je to tím Švédskem, ale odkaz Astrid Lindgrenové se nezapře. A tak jsem nakonec nejvíc brečela prostě proto, že už to skončilo.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Typicky skandinávský styl psaní, typicky skandinávské zápletky. To mi vlastně vůbec nevadí, ale celá knížka je tak strašně předvídatelná, že jsem si Oveho vlastně ani nezamilovala, protože mi bylo jasné, jak bude jednat a jak to dopadne. A to není zrovna něco, co bych si přála.
Sečteno, podtrženo, je to milá kniha, ale četla jsem z tohoto ranku i lepší.