Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537424/bmid_muz-jmenem-ove-662fc37305234.jpg
5
4643
4643
Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit… Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto! „Pokud by měl mít Ove něco vyryté na pomníku, pak jedině: Vždy myslel na spotřebu paliva.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Originální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Sice jsem to původně řekl v souvislosti s Medvědínem, ale ani po přečtení Oveho se pro mě nic nemění na tom, že Backman je velice pravděpodobně prostě génius, který co dvě tři strany jen tak mimoděk trousí věty, ze kterých se vám, nedáte-li si pozor, může na moment zastavit srdce.
(Po páté Backmanově knize dokážu stejně dobře pochopit nejvyšší i nejnižší hodnocení, ale já mu to prostě hodlám žrát i dál.)
Backman ždíme a pumpuje slzy víc jak pořádnej hollywoodskej doják a já mu to celou dobu žrala i s navijákem. Chtěla jsem něco odlehčenýho a nebyla ani trochu připravená na tohle švédský mono no aware v podobě mrzutýho dědka se Saabem a diverzního ansámblu, před kterým by se zastyděl celej Netflix.
Ano, čerpá to klišé a hraje na city, ale je mi to jedno. Sedlo to jak prdel na hrnec.
No, asi mám takového muže doma, dokáže být někdy protiva, ale vždycky jde každému pomoci, když to potřebuje. Dříve tvrdil, že kočka má být na dvorku a teď bez ní nejde spát. Má nemocné srdce, miluje auta a jeho nejmilejší hračky jsou v kufříku s nářadím. A teď by se zlobil, že jsem to napsala.
Hořkosladký příběh, kdy není radno odsoudit člověka hned na první pohled a vše není tak jak se na první pohled zdá.
Knížka o tom, že člověk nemusí být v jádru takový, jaký se na první pohled zdá, o tom, že nejsme černobílí a každý stojí za to, aby ho někdo měl rád. Knížka o lásce, laskavosti a pospolitosti mezi lidmi a o tom, jak důležitý a krásný může být život v komunitě nehledě na generační rozdíly, protože každý může komunitě přinést to své, a tím obohatit ostatní. Knížka je sentimentální a předvídatelná. Ale donutila mě zamyslet se, pohladila mě po duši a rozplakala. Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd.
Krásná knížka. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla a přiznám se, že Ove mě trochu iritoval. Ale jak jsem jej při čtení blíže poznala, tak jsem lépe chápala i jeho chování. Kniha je o důležitém tématu. Připadá mi, že dnešní generace si přestává uvědomovat, co všechno nám "starší" lidé mohou dát. A tím vůbec nemyslím materiální hodnoty, ale cenné rady a vědomosti nebo jenom krásné vzpomínky na dobu kterou prožili a my už ji nezažijeme. Toto jsou hodnoty docela jiného charakteru a nedocenitelné. A že si starší generace občas trochu zahartusí nebo není spokojená, na to už má ve svém věku trochu právo, už prostě hůře snáší běh dnešní doby a spoustu změn, které přináší. A hlavně, jednou budeme všichni v jejich věku...
Přečteno jenom kvůli výzvě. Jednou stačilo. Několikrát jsem přemýšlela že to vzdám. Neoslovilo mě to. Škoda
Prvních pár kapitol jsem přemýšlela, jestli to opravdu chci číst, protože Ove mě neskutečně vytáčel tím, jaký je pedant. Na mě jeho chování působilo jako psychická porucha a přišlo mi celkem nepravděpodobné, že by s ním někdo vydržel. Nicméně tuto nechuť jsem překonala a dále mi kniha přišla dojemná a milá, místy i vtipná. Přesto příběh hodnotím jako nereálný a tak trochu umělý. Doporučuju pro ty čtenáře, kteří mají náladu na milou, nenáročnou až sentimentální knihu.
Ove je takový nerudný stařík, s nímž je ale fajn strávit den. Časem se totiž poodhalí důvod, proč takový je.
Rozdíly mezi knihou a filmem jsou malé, ale film se mi tady líbil o něco víc. Kdybych knihu četla dřív než jsem viděla film, asi by mě moc nebavila, takhle jsem měla při čtení před očima podobu jednotlivých aktérů a situací :).
Pre mňa osobne jedna z najkrajších kníh, aké som tento rok čítal. Aj keď je pravda, že sa jej nedá uprieť istý sentiment a predvídateľnosť.
Hlavný hrdina Ove bol prvých pár strán vyslovene neznesiteľný, postupom času sa však začal odkrývať jeho život, ktorý zďaleka nebol jednoduchý a ja som si tohto starého mrzúta zamiloval.
Nerozumiem však tomu, prečo je na obale knihy uvedené, že je predlohou filmu Muž menom Otto. Podľa knihy vznikol rovnomenný švédsky film. Muž menom Otto je len prachsprostý americký o niekoľko tried horší remake (pretože Amíci zjavne nie sú schopní preniesť sa cez fakt, že zahraničný film je lepší, než ich produkcia).
Vybrala jsem si knihu s nejvyšším hodnocením, z těch co mi tu leží.....ale tedy bohužel! Pro mne toto opravdu není. Mám pocit, že to o ničem nebylo a furt sem si říkala, ještě 50 strana a ono se to třeba rozjede.....ale když sem si to řekla i na 250. straně.....ne! Spíš sem mu fandila, ať se mu už ten jeho záměr povede a bude konec.
Naprostá zybtečnost. Důkaz toho, že schopnost psaní blogu neznamená kloudné napsání knihy. Uměle poskládaný příběh, vypočítavá hra na emoce. U čtení mi bylo fyzicky špatně.
Krasne psana kniha. A na tak vazne tema napsana lehce, dokonce vtipne.
Prvni jsem videla film a ted se divila, jak se drzel knizni predlohy.
Hodne lidi si ji davaji do CV. Ja bych si pod milovnikem kocek predstavila nekoho jineho! :D
Kniha se velmi dobře čte, děj plyne, vlastně se tam nic neděje, přesto se nenudíte. Chvíli slzíte dojetím, chvíli máte slzy od smíchu. Je to hodně předvídatelné, je to sladké jak cukrkandl, je to svým způsobem kýč jak bič, přesto si to přečtěte ;) člověk občas potřebuje v životě i trochu toho cukru
Je nepříjemný Ove opravdu nepříjemný? Lidská bytost není černobílá a každému z nás pomůže něco jiného. Třeba malá neústupná a veselá cizinka. Nebo děti. Nebo možnost pomoci a naučit další lidi dělat to, co by podle nás umět automaticky měli. Nebo kocour s vše vypovídajícím pohledem. A někdo potřebuje tohle všechno a pak se ukáže, jaký člověk opravdu je.
Napsáno lehce, vzdušně, pochopitelně, ale také předvídatelně. Tlak na emoce čtenáře je v přijatelné míře a závěr je povedený. PS. film Muž jménem Otto je oproti knize dost slabý a postrádá právě to, co tuhle knihu dělá Knihou.
Teda, tak jak jsem se dříve u autora zklamal, tohle je naprosto úžasné. Nerudný dědek s velkým srdcem. Možná se mi to líbilo i proto, že se v něm začínám malinko poznávat. Ne moc, ale pár věcí mám stejných. Dokonalé a možná ještě Frederika vezmu na milost. Plný počet 100%
Laskavý humor, hluboké myšlenky, neotřelé fráze, konec bez patosu. Moc se mi knížka líbila, vřele doporučuji.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
“Láska je podivuhodná věc. Dostaví se úplně znenadání.
A přesně takhle se dostavila i má láska k této knize, která se zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy, co jsem za celý život přečetla.
A jaká tato kniha je? Co ji vystihuje ze všeho nejlépe? Především je lidská. Je jako laskavé pohlazení mozolnatou rukou. Její kouzlo a síla se nedá popsat. To prostě musíte zažít, abyste to pochopili.
Vřele doporučuji všem