Muž, který miloval Yngveho
Tore Renberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183680/muz-ktery-miloval-yngveho-183680.jpg
4
58
58
Píše se začátek roku 1990, v Evropě se hroutí komunistický režim a probíhají zásadní změny. V jihonorském Stavangeru chodí do druhého ročníku gymnázia mladý rebel Jarle Klepp. Jarle nosí kefíju, hraje v punkové kapele, má kamaráda anarchistu, krásnou přítelkyni a vyhraněné názory na většinu věcí. Jeho hlavním cílem je nebýt jako ostatní a dávat to patřičně najevo. Jednoho dne se ve škole objeví nový spolužák, úplně obyčejný světlovlasý kluk, který ničím nevyniká. Vlastně něčím však přece — je krásný. Setkání s Yngvem poplete Jarlemu hlavu a obrátí mu život vzhůru nohama. A lidem kolem něj také. Skvělý román o dospívání, touze a lásce na pozadí významných dějinných událostí, v němž si připomenete nejen hudbu, ale i atmosféru tehdejší doby.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , DoplněkOriginální název:
Mannen som elsket Yngve, 2003
více info...
Přidat komentář
Super chytlavá atmosféra punku a devadesátek. V druhé půlce knihy mě už přestávalo bavit autorovo filozofování o životě, které brzdilo děj. Jarle a Helge - ústřední duo kamarádů se mi po finálním mejdanu dost zprotivilo. Takové chování se úplně nedá brát jen jako nějaký mladický výstřelek. Jarle se celou dobu vymezoval proti svému násilnickému otci-alkoholikovi, ale vlastně se jím postupně taky stával. Trochu mi ke konci vadil takový ten fatalismus nebo co. Yngve hned po mejdanu zmizí, Jarle se léta letoucí nedozví, co se stalo, pak se celý ten achtak šokující příběh dozví. No už je to trochu přetažené.
Byl jsem zvědav, jak může fungovat punk, devadesátá léta v Norsku a do toho blonďatý fešák. A ono to šlo báječně! Postupně jsem si všechny oblíbil, prožil vzplanutí, kocovinu i pád a dostal facku v podobě poslední kapitoly. Teda spíš sentimentální pohlazení, ale vůbec mi to nevadilo, moc jsem si to užil!
Tahle knih byla velké překvapení. Šla jsem do ní s vidinou LGBT tematiky, ale to se vlastně až tak nekonalo.
Kniha je úžasná sond do reálií 80s - 90s, je hodně bohatá na informace (někdy trochu až moc) z oblasti kultury, politiky a mnohého dalšího. Jarle je angažovaný, zajímá se a přemýšlí o světě kolem sebe, což dělá knihu hodně zajímavou.
Kniha není o homosexualitě jako takové. Já v tom viděla lásku člověka k člověku. Krásná sonda do mozku mladého jedince, který se nečekaně, avšak fatálně zamiluje. Jeho pevně postavený svět a hodnoty se otřesou, ale on není schopen se s tím vypořádat. Líbí se mi, že je Yngve vylíčen jako úplně obyčejný, ničím výjimečný (což se na konci knihy ukáže jako naprostý omyl), i přesto se pro Jarleho stane dokonalý.
Pět hvězdiček dávám, protože mě konec knihy dostal tak, jak jsem nečekal. Pointa knihy je hodně bolestivá, smutná, děsivá... Už od scény na večírku jsem měla slzy v očích, ale poslední kapitola... Trochu jsem si vzpomněla na Dej mi své jméno, motiv toho, jak to dopadne, když jedinec nemá odvahu žít podle svých citů a raději se nechá unášet tím, co je pro většinovou společnost správné. Tady to v sobě nese ještě tragický prvek, který nechci spoilerovat.
Moc mě mrzí, že další knihy nejsou v překladu k dispozici. Kniha nebyl úplně snadná na čtení v češtině, tak nevím, jestli bych to zvládla v angličtině.
Tahle kniha hodně překonala moje očekávání. Vybral jsem si ji jen kvůli LGBT tématice, ale nakonec mě ještě víc pohltil svět norských metalistů. Příběh mě ani na chvíli nepřestal bavit a konec byl úžasný. Musel jsem se podívat i na film ale kniha je o dost lepší.
Škoda, že kariéra Mathias Rust Band skončila tak záhy. Ráda bych si jejich songy poslechla naživo. :-)
Styl, jakým je napsán Yngveho příběh, mi velmi připomíná Beatles od L. S. Christensena a vzhledem k tomu, že jsem obě knihy četla těsně za sebou, tak se mi občas jejich dějové linie pletou. Ale nevadí! Obě knihy jsou parádně osvěžující. Mohu je jen doporučit. :-)
Mám takový dojem, že knihy (stejně jako lidé), které máte ve svém životě potkat, si k vám cestu prostě najdou. Přesně tak to bylo s Mužem, který miloval Yngveho, o něhož jsem letmo zavadila pohledem při odchodu z knihovny a hned po rychlém přečtení prvních řádků jsem věděla, že tohle přesně bude moje krevní skupina. Všichni jsme do určité míry někdy byli v Jarleho botách, asi každý zná ten pocit rozpolcenosti při hledání sebe sama a potřeby se nějak odlišit od většinové společnosti. Tenhle aspekt dospívání se prostě nemění a je jedno, jestli se píše rok 1990, 2003 nebo 2017. To téma je zkrátka nadčasové a Renberg podal vnitřní pochody sedmnáctiletého Jarleho tak luxusním způsobem, že zůstane stále aktuální...každý z nás si totiž kus svého "Jarleho" v sobě nese už napořád.
"Oukej! Zeptejte se svýho srdce, kdo jste! My jsme Mathias Rust Band a vy jste sekaná proti zdi!"
Jarle je na začátku devadesátek docela obyčejným norským puberťáckým rebelem s rozvedenými rodiči, který na všechno říká ne, poslouchá drsnou hudbu, miluje svou holku a jeho nejlepším kamarádem je ještě větší drsňák než on. Ale Yngve je Yngve a když na tenhle nový přírůstek narazí ve škole, začnou se dít věci. Příběh se mi četl nádherně snadno, plynule, lehce (7 hodin ve vlaku). Je z něj cítit hromada mladického neklidu a rebelství a melancholie, které jsme zažili v pubertě snad všichni, vše je ještě podbarveno celosvětovými událostmi a hudbou. ++ Na norské wiki jsem se dočetla, že vyšly další 4 knihy s Jarlem jako hlavním hrdinou, ale nenašla jsem nic o tom, že by byly přeloženy do češtiny. Škoda.
Tato kniha mě pohltila. Způsob, jakým vystihla náctiletou rebelii, všechny ty povědomé pocity, touhu vyčlenit se a proti něčemu bojovat, zmatenost, přišlo mi to autentické. Nevadila mi přemíra vulgarity, vlastně ani fakt, že se děj místy trochu vlekl. Brala jsem to jako vyprávění ze života mladého kluka, kolem kterého se zrovna ve světě dělo mnoho zásadních změn, ale které v jeho očích nesahaly ani po kotníky těm, které se právě odehrávaly v něm.
Líbily se mi citáty a útržky z textů kapel té doby, které byly na začátku každé kapitoly, musím si je více nastudovat.
Skvělý román o dospívání, hledání sama sebe. Nekompromisní odsouzení všeho co uznávají dospělí, mi přece takto žít nechceme., změníme svět, revolta,proti všemu a proti všem ...... postoj všech dospívajících.
Důležitou roli zde hrají dobové reálie a hudba. A právě ta hudba mě trochu zaskočila, neboť nejsem v obraze a názvy skladeb či interpretů mi mnohdy byly cizí. Ale to je moje chyba. určitě doporučuji.
Pěkný příběh o dospívání teenagerů v Norsku má dle mého názoru docela dost negativního hlavního hrdinu- knižní Jarle oproti filmu poněkud potemněl, škoda.
Na druhou stranu se tu více řeší jeho vztah s otcem. Ubrala bych místy přehnanou vulgaritu a slang. Děj je navíc dost rozvláčný a zkrácení by mu rozhodně prospělo. Konec je opravdu zasněný a jímavý. Je to jiné než film, ale stejně podmanivé.
Čte se jedním dechem, zvlášť je když čtenář jen o čtyři roky mladší než hlavní hrdinové a když má dobu, v níž se příběh odehrává, ještě v živé paměti. Pro postavy z této knihy to bylo jen pár dní, které zvlášť jednomu z nich převrátily tehdejší život vcelku naruby. Pro nás ostatní je to celé jedno období s hudbou, filmy, vzory, myšlenkami, které k ní patřily. Jako bych listovala svým starým deníkem. Měla jsem chuť oprášit staré kazety a pustit si je ke čtení coby soundtrack. Bylo také nesmírně zajímavé číst si politické názory teenagerů v Norsku na pokraji 90. let, jejich levicové nazírání světa, když my v té době směřovali jasně vpravo. Vzpírání se okolí a autoritám však bylo vlastně naprosto stejné. Samotný příběh mi občas přišel místy naivní, místy přímočarý a příliš fatální, ale vlastně jsme to v době dospívání cítili hodně podobně. Vše na hraně, vše nadoraz - lásky, přátelství i nepřátelství až za hrob.
Muž, který miloval Yngveho
Pěkný příběh, o klukovském dospívání v devadesátkách v dalekém a drsném Norsku. Není to typická gay romance, spíše obecný příběh o hledání a nacházení lásky, lhostejno mezi kterými lidmi, v kontextu okolních reálií skutečného, mnohdy ne úplně hezkého života. Ocení asi hlavně pamětníci devadesátek (jako já), protože v textu je fůra odkazů na hudbu, politiku tehdejší doby, zajímavé byly i běžné reálie normálního života, u nichž mě i napadlo, jak to, že jsou tyto věci v Norsku a u nás (tehdy za železnou oponou) mnohdy tak podobné (vybavení domácností, trávení večerů u televize, kulturáky, hudební kluby, puberťácká kultura a vzorce chování...). Pro mě to byl také dost exotický výlet do mě neznámého prostředí norského města ropného průmyslu. Kniha se nečetla úplně snadno, zvlášť v první polovině jsme se musel přemáhat a stránky přibývaly jen pomalu - hutný text, občas rozvláčný, občas nutící k zamyšlení, plný jen naznačených myšlenek. Celý příběh ale postupně gradoval, a v poslední třetině jsem už byl plně vtažen do děje. Závěr byl překvapivý a pro mě osobně dost originální - nejedná se o happy end, ale zároveň lze říci, že příběh končí dobře, protože je tam naděje do budoucna. Je to kniha pojednávající o dospívání jednoho gaye v tehdejší ještě tradiční norské společnosti, kde ještě úplně nebylo běžné se chovat otevřeně, je to ale zároveň kniha ze sexuálního pohledu velmi cudná, hlavní hrdina Jarle se zabývá svými pocity, myšlenkami a touhami, hledáním sebe sama (moc pěkně je popsáno, kolik přemáhání ho stojí, aby Yngveho vůbec oslovil nebo navštívil, nebo se ho letmo dotknul - kdo vyrůstal v té době, dobře ví,. jak bylo těžké si sám sobě přiznat že jsem jiný). Nesmělý polibek se objeví až na poslední stránce, a je to spíše jen otevřený příslib do budoucna, že koncem knihy příběh nekončí. Původně jsem chtěl dát jen tři hvězdičky, ale závěr knihy to hodně vylepšil. Jsem moc rád, že jsem knihu přečetl, hodně mě obohatila.