Muž, který miloval Yngveho přehled

22.12.2023

Pěkný příběh, o klukovském dospívání v devadesátkách v dalekém a drsném Norsku. Není to typická gay romance, spíše obecný příběh o hledání a nacházení lásky, lhostejno mezi kterými lidmi, v kontextu okolních reálií skutečného, mnohdy ne úplně hezkého života. Ocení asi hlavně pamětníci devadesátek (jako já), protože v textu je fůra odkazů na hudbu, politiku tehdejší doby, zajímavé byly i běžné reálie normálního života, u nichž mě i napadlo, jak to, že jsou tyto věci v Norsku a u nás (tehdy za železnou oponou) mnohdy tak podobné (vybavení domácností, trávení večerů u televize, kulturáky, hudební kluby, puberťácká kultura a vzorce chování...). Pro mě to byl také dost exotický výlet do mě neznámého prostředí norského města ropného průmyslu. Kniha se nečetla úplně snadno, zvlášť v první polovině jsme se musel přemáhat a stránky přibývaly jen pomalu - hutný text, občas rozvláčný, občas nutící k zamyšlení, plný jen naznačených myšlenek. Celý příběh ale postupně gradoval, a v poslední třetině jsem už byl plně vtažen do děje. Závěr byl překvapivý a pro mě osobně dost originální - nejedná se o happy end, ale zároveň lze říci, že příběh končí dobře, protože je tam naděje do budoucna. Je to kniha pojednávající o dospívání jednoho gaye v tehdejší ještě tradiční norské společnosti, kde ještě úplně nebylo běžné se chovat otevřeně, je to ale zároveň kniha ze sexuálního pohledu velmi cudná, hlavní hrdina Jarle se zabývá svými pocity, myšlenkami a touhami, hledáním sebe sama (moc pěkně je popsáno, kolik přemáhání ho stojí, aby Yngveho vůbec oslovil nebo navštívil, nebo se ho letmo dotknul - kdo vyrůstal v té době, dobře ví,. jak bylo těžké si sám sobě přiznat že jsem jiný). Nesmělý polibek se objeví až na poslední stránce, a je to spíše jen otevřený příslib do budoucna, že koncem knihy příběh nekončí. Původně jsem chtěl dát jen tři hvězdičky, ale závěr knihy to hodně vylepšil. Jsem moc rád, že jsem knihu přečetl, hodně mě obohatila.

31.03.2023

Super chytlavá atmosféra punku a devadesátek. V druhé půlce knihy mě už přestávalo bavit autorovo filozofování o životě, které brzdilo děj. Jarle a Helge - ústřední duo kamarádů se mi po finálním mejdanu dost zprotivilo. Takové chování se úplně nedá brát jen jako nějaký mladický výstřelek. Jarle se celou dobu vymezoval proti svému násilnickému otci-alkoholikovi, ale vlastně se jím postupně taky stával. Trochu mi ke konci vadil takový ten fatalismus nebo co. Yngve hned po mejdanu zmizí, Jarle se léta letoucí nedozví, co se stalo, pak se celý ten achtak šokující příběh dozví. No už je to trochu přetažené.