Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406575/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-ERH-406575.jpg
5
3901
3901
Když byl Giono v roce 1953 požádán vydavatelem časopisu Reader’s Dígest, aby napsal příběh o nejpozoruhodnějším člověku, s nímž se kdy setkal, poslal mu tuto povídku, kterou chtěl vzbudit zájem o zalesňovací program. Vydavatel mu však z nepochopení příběh vrátil, a ten byl uveřejněn o rok později v časopise Vogue pod titulem „Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí“. V té době sám autor jistě netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dnes má tedy konečně i český čtenář možnost seznámit se s tímto skvostem, jenž se kromě řady francouzských i cizojazyčných vydání stal předlohou ke kanadskému animovanému filmu, který byl uveden i u nás.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2019 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Povídku jsem si poslechla v podání Marka Ebena jako audioknihu a je úžasná. Tento inspirující příběh ukazuje, že z mála, pokud je dostatek úsilí a snahy mohou vzniknout velké věci. 5*
(1/20)
Příběh, který se čte jako pohádka a má také šťastný konec. Osamělému pastýři někde v zapomenutém koutu Francie se povedl vskutku husarský kousek: proměnil opuštěnou krajinu bez vody a tím i bez života na území, kam se lidé po čase opět vrátili a zabydleli. Povídka velmi krátká a jednoduchá, ale jak se říká: v jednoduchosti je krása.
Kniha má navíc silný inspirativní přesah do současnosti.Ukazuje, že k řešení současné klimatické krize charakterizované globálním oteplováním a jeho průvodními jevy mohou přispět i takové způsoby kompenzace (setoffy), jako je výsadba nových stromů. Zvláště pak v situaci, které jsme aktuálně svědky: každoročně se opakující obrovské požáry v Austrálii nebo nyní i v Brazílii.
Mimochodem, kdybyste náhodou věděli o nějaké dobrovolnické akci, rád se na sázení stromků budu podílet.
Stále platí známá pravda, že pokud chceš něco změnit, musíš začít u sebe (a toho se také po celý svůj život snažím držet).
Příběh, který chytí za srdce i poučí. Kniha by mohla být i návodem pro stávkující studenty. Místo spousty slov přejít v činy a začít třeba sázet stromy. Rád se přidám:).
Ilustrace Pavla Čecha dělají z knihy dokonalé literární dílo. Deset hvězd (pět za psaný text, pět za ilustrace.)
Nádherná kniha, která se pěkně čte. Není moc co dodat, měl by si ji přečíst každý.
Úchvatné. Kdybychom měli více lidí jako je Elzéard Bouffier, tak by byl svět hned krásnější.
Krásné, při poslechu v podání Marka Ebena jsem ani nedutala. Dojemné, důstojné, vizionářské, s velkým přesahem, přitom žádná didaktická suchařina. Doporučuji.
"Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i
duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je
přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a
ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu
k tomu starému venkovanu bez jakéhokoliv vzdělání, který dokázal úspěšně
dokončit dílo, hodné díla božího."
Mám pocit, že v informacích je uvedený špatný počet stran. Povídka je to kratičká... ale stačí. Cesty ke štěstí a k fungujícímu řádu jsou vlastně velice jednoduché a přímé... ovšem, po takové cestě dokáže jít možná jeden jediný člověk ze... ze všech lidí na planetě.
..zůstane jednoznačný pocit - Já chci taky, kéž bych to svedl. A třeba z toho každému aspoň něco zbude pro jeho konání..
V jednoduchosti je krása, naprosto jednoduchý velmi krátký příběh, který ale může být velmi inspirativní i v dnešní době, navíc je v něm spousta pravdy ohledně fungování krajiny jako celku, a dneska si to málokdo uvědomuje.
Moc krásná povídka, která je sice krátká, ale mám pocit, že ve mně něco zanechala a opravdu mi něco dala. Lépe vystihující slovo nejspíš neexistuje, takže ho použiji ještě jednou. Krásné.
První světová? Druhá světová? Náš evropský Johnny Appleseed (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jonathan_Chapman ) je má obě těžce na párku a tak si chodí po horách, dělá pasáka houfu ovcí a sází stromy.
Kouzelně jednoduché podobenství o míru, jenž klíčí v duchu, co pýchy nezná, ni sváru.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Taková hezká pohádka s ekologickým poselstvím.
Plus za jihofrancouzský venkov s popisem krásné horské krajiny (pro ni mám velkou slabost díky Pagnolovi).
A ponaučení pro dnešek? Možná i to, že pro životní prostředí je možné něco dělat jen tak, skromně, bez patosu a zbytečného politikaření a hesel…
Krásné ilustrace, a vlastně hodně povedená je celá miniknížečka (Vyšehrad, 1997).