Muž přes palubu

26.05.2023

Jako malý kluk jsem miloval KODovky a na tuto mám vzpomínku, že mi vůbec nešla číst. Mám ji po svém taťkovi, jako kluk někdy snad kolem svých deseti let jsem se pokusil ji několikrát přečíst. Nešlo mi to. Nudila mě, přišla mi složitá a já jsem si tehdy říkával, že je to knížka pro velké kluky nebo přímo pro dospělé. Neměl jsem ji u sebe v poličce já ale rodiče.

Po více jak třiceti letech jsem se k té knížce dostal. Už ji mám v poličce dávno já. Teď mi přijde, že je to krásně dětsky naivní knížka, soubor několika povídek. Některé jsou naprosto nudné, některé mne trochu zaujaly. Z každého řádku knížky je vidět, že Staňukovič miloval moře a přesně věděl o čem píše.

Nejvíce se mi líbila povídka Chůva o námořníkovi, který přišel o prsty na ruce a nedobrovolně se musel stát opatrovníkem kapitánova syna. Zaujal mě konec povídky Furiant, kdy obyčejný námořník věřil ve spravedlnost a rozhodl se postavit tyranizujícímu bocmanovi a hledat zastání u důstojníků a soudů.

Povídky jako Den hrůzy nebo Útěk mě vyloženě nudily a chtěl jsem je mít rychle za sebou.

Dětsky naivní mi přišly povídky Maximka a Muž přes palubu!

Knížku jsem založil zpět do poličky a obávám se, že se k ní nejen já už nikdy nevrátím, že bohužel už bude navždy představovat jen 2 cm výplně v mé knihovně.

15.02.2021

Ač jsou to příběhy smutné a dojímavé k pláči,nakonec vždycky proráží slunce,moře se uklidňuje,zůstávají lidé,tvrdí a stateční,radující se i trpící,ale hlavně doufající,do posledního dechu v sobě živící tu naději,kterou autor v člověku optimisticky nalézá a s velkým spisovatelským uměním oslavuje.70%.