Muž s fasetovýma očima

16.05.2024

Na začátek bych řekl, že je kniha k Murakamimu přirovnávána zbytečně. Žánr magického realismu není jednotvárný a ne každé dílo v něm napsané musí být hned jako tvorba japonského mistra. To i Bulgakov je mu za mě blíž. Co se týče přímo Muže s fasetovýma očima, rozhodně je to zajímavá kniha a začátek mě přímo uchvátil. Bavilo mě sledovat obě hlavní dějové linky, poznávat kulturu domorodého kmene, ale jak se román sunul kupředu, můj zájem opadal. Environmentální linka je tu ale krásně cítit a silnou tematiku zde má voda, která se zde objevuje skrze moře, déšť, vodní živočichy a mnoho dalšího.

23.01.2023

Jsem uchvácena, prostě WOW. Ohodnotit nebo popsat tuto knihu slovy opravdu není jednoduché, proto doporučuji komentář Sharika, který mi úplně mluví z duše.
S Tchaj-wanem mám osobní téměř 10 měsíční zkušenost, takže to pro mne byla docela srdeční záležitost.
Dávám o hvězdu méně, jelikož bylo pár detailů, které mi přišly nedotažené do konce, nedovysvětlené, ačkoliv může být, že jsem jen nepochopila, nebo to tak bylo naschvál, na fantasii každého z nás :)

29.06.2021

V dálce se zahřmělo.Srdce v hrudnících plesalo.Obloha v plameni zapadajícího slunce.
Šumění příboje rozsčíslo skryté skalisko.Večer chystá magický příběh pod páteří noci.
.......
Ve vysoké trávě se něco hýbe.Stébla se kývají ze stranu na stranu...uléhají.Nazí milenci omotaní jak šlahouny břečtanu na sloupu elektrického vedení.Bylo.Je.Ne !
Tak to bylo přeci vždycky ...
.......
Těch vyprávění co se lidem uhnízdilo a ještě uhnízdí.Myslíte si že už snad nic jiného nového vás nenadzvedne. A pak si náhodou všimnete na nějakém blogu obálku na níž je nějaká slečna zády a vedle ní je černá micina.
.......
Tak teda do to jdete a zkusíte to.Hmm nějaký Taiwan.Nějaká ekologická agitka zdá se i když tomu taky zas tak nevěříte.
A tu hle.Žádná agitka vůbec.
Fikce se prolíná se skutečností.Takové to tenkrát bylo.
Příjemně ladící poselství které nic nevnucuje.Košatá propletená knížka s mnoha postavami.Odstavce skáčou jak klobočku hop !
Je vám tak nějak příjemně.Jako tenkrát když jste hráli černýho petra.Jak jste lítali na pouti na labutích a jak vás posléze zapomněli sundat dolů a celý náměstí se koukalo vzhůru za vámi.
Tak jako tenkrát...při první puse.Při mrazení a tom pocitu v podbříšku.
.......
Po pár řádcích čtenáři dochází samosebou.Toto nemohl napsat Evropan či nějaký jiný západan.Je to prodchnuté atmosférou s myšlenkama a navrch takové to nezodpovězené stále unikající magično.I když ten realismus je tady tentokrát v převaze.
Jakési ostrovní národy s jejich nářečím.Zvyklosti a se svými božstvy.Překlad na vysoké úrovni zdá se.Však verlyby ty vědí své.
Ano je to současnost jak vyšitá,ale až neskutečně někdy snová a jakoby mimochodem z jiných časů.
.......
Velký zářez Wu Ming-Yi.Nenápadná ale o to větší zážitek.Pro lidi se stejným vkusem a krevní skupinou by bylo škoda nechat si ho nevšimnout.
Někdy se to nejmín pravděpodobné stane skutečným.

06.05.2021

Moje první setkání s tchajwanskou literaturou a hned takhle mnohovrstevnatý román, který je dost těžké v pár větách definovat. Environmentální a až dystopicky laděná próza, zároveň dosti postmoderní a řekl bych, že v mnohém odpovídající definici magického realismu – máme tu dostatek mytologie a náboženství (ať už skutečné, nebo fiktivní), mísení snového a reálného a stírání jakýchkoli hranic mezi nimi, zpochybňování skutečnosti, perspektiv, času, systému řeči a znaků, a tak dál… A do toho ta environmentální linie, v níž se k Tchaj-wanu blíží „umělý ostrov“ vytvořený z odpadků, které lidé naházeli do moře. Příběh o zániku a také o pustošení planety a zvířat (ano, dojde i na rybolov a vybíjení velryb) se odehrává na pozadí setkání chlapce z fiktivního ostrova Wayo Wayo a ženy z takzvaně vyspělého (tedy našeho) světa. A právě celá ta linie o ostrově Wayo Wayo ještě komplikuje, jak tenhle román uchopit, protože místy působí jako jakási fiktivní antropologická próza… Nicméně i přes to, že témat se tu mísí dost, mikro-příběhů a postav také, román je nesmírně zajímavý a vcelku dobře čtivý. Jako celek funguje téměř bezvadně (jen některé z vedlejších příběhů mi místy připadaly trochu natahované, nicméně ony mají svůj význam a dotváří dost komplexní románovou mozaiku, což člověku dojde, když to konečně vše zapadne do sebe). O existenci téhle knihy jsem se dověděl úplnou náhodou a musím říct, že kdyby se tak nestalo, byl bych o dost ochuzený. Jen teď nevím, jestli jsem víc v depresi ze závěru a celkového vyznění románu, nebo víc nadšený z dobré knihy. Takže se zdá, že uchopit vlastní pocity po dočtení je stejně obtížné, jako pokusit se definovat žánr téhle prózy.

03.01.2020

Kniha mě příliš nezaujala, přišla mi zvláštně překombinovaná.

25.05.2019

Opravdu dobrý postmoderní ekologický román s nádechem východní filosofie. Každé stvoření má svoji hodnotu, svůj jedinečný způsob vnímání světa, svoji specifickou paměť. Pokud tohle nedokážeme jako lidé vnímat, ukazuje to na nedostatek empatie a představivosti. Pokud to povýšeně ignorujeme, setkáme se s následky svého necitlivého jednání (a ty mohou být nevratné a způsobit náš vlastní pád). PS: jen nevím, kdy zemřel Danko…. Ale asi pro každého v trochu jinou dobu, smrt může mít řadu podob.

15.09.2018

Velmi zvláštní, mnohovrstevnatá kniha. Tenhle poměrně nesourodý mix příběhů s občasnými prvky magického realismu ve čtenáři zanechá jakýsi neklid: Jak vlastně člověk svou činností ovlivňuje životní prostředí a jaký to má dopad na konkrétní lidi a oblasti? (... a co kdyby se to stalo mně?)

Jakožto vnitrozemci sice čtěme příběhy lidí spjatých s oceánem „z bezpečné vzdálenosti“, a přece je otázka „Jaký je můj vklad?“ více než na místě.

05.06.2018

Je v tom obří kus smutku i krásy, jsou tu hory i moře, je tu fikce, která se tíživě dotýká reality. Na začátku jsem se nemohla zakousnout do pozvolného tempa několika lidských příběhů, které se kdesi ve středu knihy proplétají, nemilosrdně gradují a dopadají hluboko do srdce, aby se ukázalo, jak moc je všechno na světě propojeno se vším.
Podnětná četba na téma vztahu lidí k našemu domovu Zemi a pozastavení nad dopadem lidského konání. Oko potěší krásné ilustrace Tomáše Řízka ušité přesně na míru a duch zaplesá nad beletrijním jazykem, jenž se nenápadně přelévá v poezii.

13.05.2018

Muž s fasetovýma očima je velmi zvláštní kniha, vyhýbá se kategoriím, které jsem doposud četl. Přiznávám, že nejsem znalec východoasijské prózy, a prostředí etnických menšin na Tchaj-wanu je samo o sobě dostatečně exotické. Ale není to hlavní důvod výjimečnosti této knihy. Splétá se tu několik dějových linií, kde každá z nich je silným příběhem o osobních ztrátách a hledání a je podtržena lehce nadpřirozenými momenty. Paradoxně tím nejneuvěřitelnějším a temně magickým dojmem působí něco, co je ovšem už dlouho součástí tvrdé reality: kontinent plastových odpadků uprostřed Tichého oceánu, jenž autor popohnal k asijským břehům. Apokalypsa, která završuje a spojuje příběhy hrdinů. Ano, hory, stromy i moře mají duši a už jsme ji dokázali tolikrát ranit. Probudili jsme síly, které jsou mocnější než my.

03.02.2018

Skvěle napsaná kniha zabývající obavou zániku lidstva, konkrétně ostrova Tchajwanu z titulu enviromentáního. A to na pozadí mezilidských vztahů, vztahů muž, žena a rodič a děti, skutečnosti a mystiky.