Múza
Jessie Burton
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330838/bmid_muza-f1l-330838.jpg
4
119
119
Strhující příběh dvou žen plný záhad a zvratů se odehrává v Anglii šedesátých let dvacátého století a ve Španělsku koncem třicátých let. Do Londýna přijíždí Odelle, mladá absolventka univerzity na Trinidadu. Píše básně, ale musí prodávat boty. Má pocit, že štěstí jí konečně začíná přát, když získá místo písařky v galerii a seznámí se s mužem, jemuž matka odkázala pozoruhodný obraz – pravděpodobně mistrovské dílo španělského malíře Isaaca Roblese. Kolem obrazu houstne spleť záhad a klamů, takže Odelle brzy neví, komu může věřit a co je pravda. Klíč k ní se ztrácí někde v bouřlivých časech těsně před občanskou válkou ve Španělsku, kde v chudé vesnici spolu s rodiči tráví léto nadaná Olive, dcera vídeňského obchodníka s obrazy, a odkud pochází Isaac Robles, který se chce slávou vyrovnat Picassovi. Jedinečný dramatický příběh o ctižádosti, lásce a touze lidí více či méně talentovaných i o tom, jak naše životy nutně utváří doba, do níž jsme se narodili.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Muse, 2016
více info...
Přidat komentář
Líbilo, obě dějové linie. I když anglický kastovní systém mi blízký opravdu není. A rozuzlení opravdu nečekané. Jenže Miniaturista je Miniaturista...
Prvních pár stránek jsem se vůbec nemohla začíst, Odelle mi nebyla příliš sympatická a některé dialogy mi skoro nedávaly smysl. Ani ten Londýn šedesátých let mi tak úplně nesednul. Jakmile se ale na scéně objevila Olive, obrátilo se to o 180 stupňů - co se týče zápletky, hrdinů, prostředí, barev ... Nakonec jsem s potěšením dočetla a jsem moc ráda, že jsem knihu předčasně neodložila.
(SPOILER)
Záver ma veľmi prekvapil, ale to nadšenie zo zvratu udalostí neskutočne kazil dojem, že som si spojila súvislosti (hoci nesprávne) príliš skoro. Dosť dlhú dobu som teda mala pocit, že mi kniha už nemá čo dať, a nakoniec prišlo to veľké odhalenie. Nedostavil sa však ten pocit, ktorý autorka asi pôvodne zamýšľala, skôr len také plytké prehodnotenie "aha, nuž čo, tak som to neuhádla správne" - a tým to haslo.
Oceňujem myšlienku a miesto, kde sa to odohráva, rovnako aj štýl dvoch dejových línií, ktoré sa prepletali, čím čitateľ postupne mohol vstrebať situácie, ktoré prežívali hlavné postavy.
Preto je možno škoda, že som nedokázala udržať si pozornosť a nasávať atmosféru knihy s jedinečnou atmosférou a príbehom. Myslím, že to bude aj tým, že niektoré postavy mi prišli trošku ploché, najmä Isaac. Nechápala som, čo na ňom Olive videla (okrem toho, že bol navonok krásny, ako ho nazvala), bolo to málo popísané a tým pádom ich vzťah mi prišiel bezvýznamný. (Nakoniec, asi to tak bral aj Isaac).
Já jsem rozhodně nadšená. Spousta paralel v textu, velice čtivý a dramatický příběh. Moc se mi líbilo, jak autorka vystihla chování hrdinů, včetně zasazení do jejich časových období. Navíc atmosféra, která už od začátku budovala napětí v pozadí všech událostí mě zaujala natolik, že jsem dokázala skousnout i fakt, že Olive malovala v noci (V NOCI! Už jste někdy ve světle obyčejné žárovky a nebo plamenů rozpoznávaly jednotlivé barvy? Kdyby byla zastáncem poněkud monochromatického kubismu, tak neřeknu, ale několikrát bylo v knize zmíněno, že kladla důraz na barvy... Pochybuji, že ve 36 roce sehnala žárovku s bílým světlem...)
Nalákali ma chválospevné komentáre nižšie. U mňa sa však nijaké očarenie príbehom, štýlom či hĺbkou textu nekonalo. Svoje urobil aj nevydarený slovenský preklad, pravda. No obávam sa, že ani lepší by nezachránil plytkosť tohto počinu. Zanechalo to vo mne akurát presvedčenie, že si musím opatrnejšie vyberať, po akom knižnom titule siahnem. Ale - aj to je niečo :). Aj to treba vedieť.
Tohle byla hodně zvláštní kniha. Hlavní hrdinka Odelle mi byla velmi sympatická. Prostředí knihy se mi také moc líbila a moc mile(nečekaně) mě překvapil konec.
Opět se ztotožňuju s komentářem soukroma. Na rozdíl od Miniaturisty se tady pro mne žádné zapouzdření do příběhu - dané především jazykem, historickým kontextem a postavami - nekonalo. Možná byla chyba i ve mně; četla jsem tuhle knihu v nemocnici, kde se synem na onkologickém oddělení čekáme na výsledky, takže situace ne zcela běžná a soustředění rozkolísané. Přesto si troufám tvrdit: je to zajímavá čtivá kniha, o tom žádná, ale fascinace nizozemským příběhem byla úplně jiná káva.
Po Miniaturistovi zvedla Burtonová laťku zase o něco výše. Ví, jak příběh uchopit a odvyprávět - a to rovnou ve dvou rovinách. Určitě má na tom podíl i skvělý překlad. Navzdory velkému počtu stran přečteno během chvíle.
Po Miniaturistovi jsem byla velmi zvědavá a natěšená, ale trochu mě hned zklamala doba, v níž se děj Múzy odehrává (zejména nemám ráda romány ze španělské občanské války, ale o ní tam toho naštěstí zas tak moc není). Příběhy jsou zajímavé, ale nejdou tak do hloubky, zejména umělecké tvorby, jak jsem očekávala podle zdejších komentářů, kloužou po povrchu a přitom jsou zbytečně zdlouhavé. Vazby a pravda se začíná vyjasňovat už zhruba od poloviny knihy, takže poskytnutá odhalení (ale zase nejsou úplně všechna) nejsou tak šokující.
Myslím, že kniha mohla být o třetinu kratší (to by aspoň "nenutilo" naše vydavatele k takové neudržitelné bichli) a víc o malířském umění (o literatuře tam bylo pramálo a stačilo to jen jako lehký doplněk). Zejména za čtivost 75%.
Miniaturista tedy u mě vyhrál na celé čáře.
Přiznám se, že v knihovně to byla především velmi pohledná obálka, která přitáhla mou pozornost, s autorkou jsem zatím neměla tu čest, ale vzdávám hold českým vydavatelům, že si dali tu práci, protože jde o hezký román a byla by škoda ho přehlédnout. Líbilo se mi prolínání dvou časových linií, popis atmosféry jak Londýna šedesátých let, tak předválečného Španělska. Postavy byly živé, pochopitelné, uvěřitelné, vzbuzovaly každá správný koktejl sympatií i antipatií a to, jak jsem je vnímala (ano, mé slepičí šablonovité myšlení potřebuje ty hodné a ty zlé...) se během četby proměňovalo, někdy vývojem a plynule, jindy krátkou scénou, kde došlo ke zvratu. Ale pokaždé jsem dokázala chápat a prožívat jejich motivace a pocity. Svým způsobem je to velmi ženská kniha, protože alespoň pro mne toto soucítění a soužití s lidmi v ní poskytovalo největší díl čtenářského zážitku. Žádná velká akce, napětí ani dějové zvraty. Ale prostě hezká kniha.
Napsaná je velmi čtivě, obě dějové a časové linie se plynule střídají a doplňují se. Autorce se povedlo velmi dobře vystihnout postavy i jejich postupný vývoj. Kdo se na začátku jeví jako jasný kladný hrdina se ke konci sám stává padouchem.
Celá kniha je o umění, výtvarném i literárním, ale i o umění dívat se kolem sebe a vidět.
Musím říct, že ze začátku jsem ke knize přistupovala se smíšenými pocity. Jsem ale ráda, že jsem jí dala šanci, protože příběh je vážně zajímavý a konec byl pro mě překvapením. Některé části byly lehce slabší, ale nejspíš to je to jen můj subjektivní pohled, nepotrpím si na romantiku v knihách.
Tato kniha mne velice zaujala. Má krásnou obálku a velice zajímavý příběh. Že začátku jsem se obávala dvou dějových linek, ale obavy byly zbytečné. Příběhy se krásně doplňovaly a pomáhaly nám s objevováním pravdy. Je pravdou, že některé zápletky byly průhledné, ale ten konec... Myslela jsem, že vím jak to dopadne, ale tato varianta mne doopravdy nenapadla. Opravdu povedené.
Jessie Burton je autorka plná budoucích příslibů. Miniaturista byla slušná kniha, Múza je lepší. Pravda, záhady jsou poněkud málo záhadné, přesto knížce nechybí napětí a postavy jsou krásně trojrozměrné. Těším se na další knížku od této paní.
Četla se výborně. Konec trochu předvídatelný, ale ničemu to nevadilo. Chtěla bych ty obrazy vidět...
Kdyz jsem po knize sahala, mela jsem pocit, ze me ceka zajimavy a hluboky roman. Ale ve vysledku se jedna o pribeh, ktery je proste takova ta klasicka cervena knihovna, idealni pro zfilmovani. Vlastne zajimavy pribeh, ktery se dobre cte, ale zaroven nezasahne do hloubky a nezanecha v cloveku vubec nic.
To jsem si zase jednou početla! Úžasný román plný záhad se čte doslova jedním dechem. Dobře propracovaná psychologie postav a zajímavá zápletka zaujme i náročné čtenáře. Od této autorky jsem četla už její první česky vydaný román Miniaturista, který si mi moc líbil, ale tento její román na mě zapůsobil ještě více. Rozhodně doporučuji všem, kdo mají rádi silné příběhy a dobrou literaturu.
Múza je hlavně o umění. takřka celá kniha je jedno velké dílo. Je jasné, že vidíme umění v obrazech, v psaní, ale autorka nám dává najevo, že umění je v nás samých. To jak popsala vývoj jednotlivých postav, jak dokáže vystihnout jejich pocity. Dvě dějové linky byla skvělá volba. Nacházíme kontrasty mezi dobami, lidmi, prostředím. Zápletka je zde od začátku do konce a zvrat je opravdu nečekaný. Skutečnost je, že i sebemenší maličkost může změnit celý náš svět.
Múza
Mé první setkání s Jessie Bessonovou a hned jsme si padly do noty. Její "Múza" se tak krásně četla, až mi bylo líto, že už je konec. Historie jednoho obrazu, jedné rodiny, jedné lásky...
Někdy v sobě minulost, která (jak jinak) utváří naše dnešky, skrývá tajemství, jež mají být zachována, ale zároveň nezapomenuta. To jsou mi ale výzvy....
"Nejde o to, jaká je pravda; to, čemu lidé věří, je pro ně pravda."