Muži jsou vinni?
Radkin Honzák , Klára Mandausová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530009/bmid_muzi-jsou-vinni-65a13efa14658.jpg
3
37
37
Proč je žena někdy považovaná za bytost druhé kategorie a kdy v historii jí byla stříbrná příčka přisouzená? Jak tuto situaci narovnat, tak aby se neodrážela nejen v pracovních, ale i osobních vztazích? Jak budovat zdravé a šťastné soužití a umět zvládat problémy, které občas vedou k jeho konci? Co přichází, když pomine zamilovanost? Je sex opravdu tak důležitý, jak se tvrdí, a musí nevěra vždycky znamenat definitivní rozchod? A jakým způsobem nás ovlivňuje rodina, ze které pocházíme, a které věty bývají v partnerství třaskavé? Otázek, na které v knížce Radkin Honzák odpovídá, je mnohem víc. Všechny se točí okolo žen a mužů a jejich vzájemných vztahů. S lehkostí sobě vlastní přemýšlí psychiatr o situacích, které se týkají každého z nás. (zdroj: Albatros Media)... celý text
Přidat komentář
Očekávala jsem nějaký přínos téhle knihy , ale nějak jsme se nepotkaly.
Přátelský rozhovor dvou lidí na téma soužití.
Zcela se ztotožňuji s komentáři Lesehest,Dreamer X9 a KnihománieN.
Po přečtení mám stejný názor.
Mně se kniha četla hezky. Spousta zajímavých myšlenek, spousta vtipných komentářů, takže v podstatě poučení a zábava v jednom.
Možná na takový styl knihy, rozhovoru, pohledu musí mít člověk náladu či správné rozpoložení...
Bohuzel me kniha neoslovila. Mozna jsem ale jen nepochopila, co "basnik" chtel rici Neprislo mi, ze ctenar dostal odpovedi k danym tematum.
Cukaly mi koutky, když jsem četl Honzákovo: " Málokdy se samci servou natolik, že nejsou schopni tlupu vést, a velení se ume nějaká stará plešatá opice" (str. 44). Za to se pochvaly od předních feministek prosazujících kvóty sotva dočká. Další perla např. na str. 69, kdy by Honzák ženě, která v 39 oddaluje početí prvního potomka, "nesvěřil k výchově ani křečka". "Sesypaly se na mě babizny...".
Honzákovy knihy jsou obecně kvalitní, třeba Psychosomatické prvouce se nedá nic vytknout. Zde je forma lehčí, co unese zvuková forma rozhovoru a možná ještě blog, v tištěné podobě knihy sem tam bodá do oka.
Například předpojatost Mandausové vůči křesťanství: budiž. Ale spolu s její zarážející neznalostí toho, o čem mluví, kniha sklouzává zbytečně nízko: Nepožádáš manželky bližního (str. 36) je majetkové přikázání, ne sexuální morálky jako Nesesmilníš, jak si podle všeho myslí Mandausová. Čarodějnické procesy nejsou středověká, jak Mandausová opakovaně prohlašuje, ale renesanční, novověká a primárně civilní záležitost. Křesťanský středověk kupodivu znamenal spíš rozšíření práv žen (prorežimní filmy Otakara Vávry anebo soudružky učitelky pochopitelně vštěpovaly ještě v 70´ žáčkům trochu jiný obraz). Jinde zjevně Mandausová neposlouchá nebo nechápe, co Honzák říká, srv. na str. 11 Honzák mluví o starozákonních židovských patriarších, Mandausová to na str. 12 interpretuje jako" už jsme se shodli, že s příchodem křesťanství...". Páté přes deváté, což je škoda.
Na knihu mám velmi smíšený názor. Knihy pana doktora Radkina Honzáka čtu ráda ale myslím si že toto téma je velmi ošemetné a že se názorově může velmi lišit. Nemyslím si, že by názory nebyli k věci ale připadalo mi to jako laický rozohovor aneb pojednání o životech muže a ženy - rozdíly, historie, přístupy, životní cíle a role ve společnosti plus několik věcí navíc. Takový velmi rozvětvený mix.
Kniha vznikla v příjemném duchu přátelských rozhovorů, tak ji tedy taky tak beru. Trochu škoda, že se tam některé myšlenky a fráze opakují snad i čtyřikrát.
Na druhou stranu - napadá mě jmenovitě docela dost lidí, kterým bych tuhle knížku doslova vrazila do ruky :-)
Radkina Honzáka jsem potkala prostřednictví už několika knih o psychickém zdraví. Tehdy to bylo setkání, které jsem pokaždé chtěla zopakovat, a tak jsem se nechala nalákat anotací této knihy. To, že bude řeč o partnerském soužití, rozdílech ve smýšlení mužů a žen a řeč bude i o otázce rovnosti, mě nadchlo.
Kniha je vedená formou rozhovoru, což mi vyhovovalo, jelikož Klára Manduasová kladla přesně takové otázky, které mě v tu chvíli napadaly. Tentokrát mi ale vůbec nesedlo vyjadřování pana Honzáka. V jeho starších knihách měl text větší řád a osnovu, tady se skákalo od jednoho k druhému, myšlenky byly mnohdy nedotažené a čtenář pak neví o čem je zrovna řeč, nebo co si vůbec z určité kapitoly má odnést. Častokrát došlo také k tomu, že se naprosto odklonili od tématu a předmětem rozhovoru bylo náhle něco jiného.
Čekala jsem, že po dočtení budu z toho všeho alespoň o trochu moudřejší, ale byla jsem spíše zmatenější. Zde mi navíc neladily odborné výrazy spojené s obecnou češtinou a i ostřejšími slůvky, v jiných knihách to bylo více upravené. Zábavné bylo aspoň čtení o příkladech a zkušenostech z praxe, to se člověk mnohdy i zasmál.
Vůbec tímto nechci dílo Radkina Honzáka zkritizovat a s čistým srdcem vám můžu doporučit jeho knihy Vyhořet může každý, nebo Deprese není depka, které vyšly u nakladatelství Vyšehrad, ale tuto bohužel ne.
2,5/5*
Nějaké postřehy byly super, ale neustále mě vytáčelo, jak se snad snažil omlouvat to, že chlapy nejsou zrození k tomu být věrní. Další věc bylo neustálé přirovnávání k paviánům a opicím. My nejsme paviáni, pane Honzáku.
Pár zajímavých postřehů tu bylo, ale jinak se mi kniha četla těžkopádně. Asi mi nesedl ten styl nebo způsob vyjadřování pana Honzáka.
Rozhovor je samozřejmě zajímavý a anotace knihy byla nesmírně lákavá... Nicméně asi jsem poněkud zabedněná, protože mám za to, že v mnoha případech je položena otázka a odpověď je jaksi překombinovaná a výklad ulétl k něčemu jinému. Jako kdybych byla chvíli "za školou". Skutečně kniha prošla jazykovou úpravou??? Ale uznávám, že zde člověk najde mnoho věcí, které ho osloví.
Zajímavá kniha rozhovorů. Na každý vztah musí být dva, kamarádství, přátelství i manželství jsou formována na přáních a pak i na tom, jak toho druhého přijímáme.
Nedávno na veřejnosti hysterčila jedna , už ne úplně mladá paní, asi již s manželem něco prožili. No udělala mu takovou žárlivou scénu s pár fackami potenciální sokyni a byla na to před ostatními náležitě hrdá, jak je oba srovnala do latě. Taková si absolutně neuvědomuje,že partner přece není její osobní věc a u této paní, i kdyby byl kdokoliv, kamarád, pes apod., vše by chtěla ovládat. Takovým lidem opravdu ani kniha nic neřekne. Na každém vztahu se musí pracovat.
A věta na str. 186 je pravdivá.
Když všichni přijmou, že muž se bude chovat mužským způsobem a žena zase svým ženským, všem se uleví.
Komunikace, hezké slovo, pochvala a pohlazení dělá zázraky. Na tohle však musí být ti dva.