Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe
John Gray

S radostí, láskou a porozuměním vychovejte sebevědomé, vstřícné a citlivé děti. Po mnohaletých přípravách vytvořil John Gray vysoce účinný systém výchovy dětí různého věku, který označuje jako pozitivní rodičovství. Ke své teorii, že muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, připojuje: a děti jsou z nebe. John Gray dokázal, že dnešní děti není třeba motivovat strachem z trestu, naopak, snáze je lze motivovat odměnou a přirozenou, zdravou touhou potěšit rodiče. Ústřední osu tohoto nového přístupu tvoří pět pozitivních zásad, které musíme děti učit stále dokola: Nevadí být jiný. Nevadí dělat chyby. Nevadí vyjadřovat negativní emoce. Nevadí chtít víc. Nevadí říct ne, ovšem je třeba nezapomínat, že rodiče zůstávají šéfy. Poskytněte dětem svobodu a veďte je k tomu, aby objevily a vyjádřily své skutečné já! (zásady pozitivního rodičovství, vedoucí k výchově spolupracujících, sebevědomých a citlivých dětí)... celý text
Přidat komentář


Zajímavé čtení. Ale už jsou metody daleko jednodušší. Tato metoda mi přijde už zastaralá, ale podrobná a ucelená.


Myšlenka je dobrá. Jenom by stačila na jeden řádek. Natáhnout ji na celou knihu je táááááááááááák nudnééééééééé.
A přijde mi, že je tu špatný překlad, zvlášť u některých příkladů odpovědí znějí ty "pozitivní" odpovědi mnohem hůře.


Tato kniha mi pomohla pochopit a vcítit se do chování nejenom svého dítěte.
Teprve když pochopíte PROČ, můžete přijít na to JAK.
Teprve když pochopíte příčinu, můžete odstranit následek.
Výborná kniha, kterou mohu jenom doporučit.
A čtěte rychle, protože čas letí jako bláznivý...
P.S: Na výchovu dětí ale bývají vždy dva, někdy i tři ... Bohužel nebo bohudík...?


V knize objevíme zásady pozitivního rodičovství , vedoucí k výchově spolupracujících , sebevědomých a citlivých dětí...
S radostí , láskou a porozuměním vychovejte sebevědomé , vstřícné a citlivé děti...


Hodně věcí k zamyšlení. Člověk musí přemýšlet a srovnávat, jak byl sám vychován - kdysi a jakým způsobem vychoval vlastní děti. No, už je mi mnohem jasnější, proč jsme takoví, jací jsme. Výchova dětí je hodně důležitá.


Nedokázala jsem nějak uvěřit zkušeným matkám, které mi, jako matce začátečnici, udílely nevyžádané rady typu "na všechny děti musíš mít jeden metr" a podobně.
Pan Gray mi potvrdil moje pochybnosti a poskytl pár nápadů, které jsem vyzkoušela.
Fungovaly. Fungovaly všechny! Fungovaly všechny dokonale!


Neuvěřitelně zajímavá kniha. Doporučuji všem rodičům, kteří chtějí lépe chápat chování svých dětí a tím se stát lepšími rodiči. Funguje to. Mám to vyzkoušené :-)
Štítky knihy
psychologieAutorovy další knížky
1994 | ![]() |
1996 | ![]() |
1995 | ![]() |
2001 | ![]() |
1998 | ![]() |
Tato kniha slibuje návod na nové výchovné metody (v roce 2000), který prý fungují téměř okamžitě a na děti všech věkových skupin bez rozdílu.
Osobně z ní mám dost rozporuplné pocity. V době vydání byla asi docela fajn, v dnešní době ale existují knihy, které dané téma zpracovávají o mnoho lépe.
Celý text je hodně dlouhý, rozvláčný, plný omáčky, často se opakuje. Autor vypisuje co všechno je špatně, ale praktické rady, jak to udělat lépe, se v knize téměř nenachází. Myšlenka 5 zásad by se dala shrnout do postupu: požádat o něco dítě, vyslechnout jeho námitky, nabídnout odměnu, vydat příkaz, poslat na samotku a zamknout ho tam.
Co se mi líbilo:
+ představuje koncept pozitivního rodičovství, jehož cílem je vychovat sebevědomé ale vstřícné děti (ne poslušné)
+ zdůrazňuje individuální přístup ke shopnostem, potřebám a stylu učení
+ rodiče by měli udržet kontrolu sami nad sebou a danou situací, neměli by se nechat emočně vyvést z míry
+ je proti násilí a trestům (i když důvody jsou úplně mimo)
+ křik nefunguje, pod vzdorem leží hněv, pod ním smutek a pod ním často strach
+ dělat chyby je v pořádku na obou stranách, ale je potřeba se omluvit nebo nést zodpovědnost
+ pokud dítě bije druhé, je to zodpovědnost rodiče
+ děti je potřeba vyslechnout, věnovat jim pozornost, uznat emoce
S čím nesouhlasím:
- cílem je ovládat děti, děti prý rodiči manipulují
- tresty jsou nahrazeny odmětnou (prý se nestává, že by toho děti zneužívaly a jejich vnitřní motivace se snižovala), zároveň trestá odnětím lásky a pozornosti (zavřením dítěte na samotku)
- naprosto chybí specifikace věku
- žádné zdroje
- dělá rozdíly mezi chlapci a děvčaty, přestože ve skutečnosti spíše popisuje různé jazyky lásky a osobnsti (teorie typů)
- obsahuje spoustu paradoxů
- popsaná komunikace je proti respektujicím metodám a nedává smysl (nebere ne jako odpověd, rozkazy schovává do dárkového balení, je proti vysvětlování, rodiče se nezapojují do činností)
- rodič se prý NESMÍ ptát dětí, co chtějí, co potřebují, co si myslí nebo co chtějí
- autor nerozumí pojmu důsledek a zaměňuje jej s trestem