Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe přehled
John Gray
S radostí, láskou a porozuměním vychovejte sebevědomé, vstřícné a citlivé děti. Po mnohaletých přípravách vytvořil John Gray vysoce účinný systém výchovy dětí různého věku, který označuje jako pozitivní rodičovství. Ke své teorii, že muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, připojuje: a děti jsou z nebe. John Gray dokázal, že dnešní děti není třeba motivovat strachem z trestu, naopak, snáze je lze motivovat odměnou a přirozenou, zdravou touhou potěšit rodiče. Ústřední osu tohoto nového přístupu tvoří pět pozitivních zásad, které musíme děti učit stále dokola: Nevadí být jiný. Nevadí dělat chyby. Nevadí vyjadřovat negativní emoce. Nevadí chtít víc. Nevadí říct ne, ovšem je třeba nezapomínat, že rodiče zůstávají šéfy. Poskytněte dětem svobodu a veďte je k tomu, aby objevily a vyjádřily své skutečné já! (zásady pozitivního rodičovství, vedoucí k výchově spolupracujících, sebevědomých a citlivých dětí)... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Zajímavé čtení. Ale už jsou metody daleko jednodušší. Tato metoda mi přijde už zastaralá, ale podrobná a ucelená.
Myšlenka je dobrá. Jenom by stačila na jeden řádek. Natáhnout ji na celou knihu je táááááááááááák nudnééééééééé.
A přijde mi, že je tu špatný překlad, zvlášť u některých příkladů odpovědí znějí ty "pozitivní" odpovědi mnohem hůře.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 42x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 43x |
v Chystám se číst | 19x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
psychologieAutorovy další knížky
1994 | Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše |
1996 | Kniha nejen o duši |
1995 | Co vám matka říct nemohla a otec nevěděl |
2001 | Jak mít co chceme a chtít co už máme |
1998 | Mars a Venuše si spolu začínají |
Tato kniha slibuje návod na nové výchovné metody (v roce 2000), který prý fungují téměř okamžitě a na děti všech věkových skupin bez rozdílu.
Osobně z ní mám dost rozporuplné pocity. V době vydání byla asi docela fajn, v dnešní době ale existují knihy, které dané téma zpracovávají o mnoho lépe.
Celý text je hodně dlouhý, rozvláčný, plný omáčky, často se opakuje. Autor vypisuje co všechno je špatně, ale praktické rady, jak to udělat lépe, se v knize téměř nenachází. Myšlenka 5 zásad by se dala shrnout do postupu: požádat o něco dítě, vyslechnout jeho námitky, nabídnout odměnu, vydat příkaz, poslat na samotku a zamknout ho tam.
Co se mi líbilo:
+ představuje koncept pozitivního rodičovství, jehož cílem je vychovat sebevědomé ale vstřícné děti (ne poslušné)
+ zdůrazňuje individuální přístup ke shopnostem, potřebám a stylu učení
+ rodiče by měli udržet kontrolu sami nad sebou a danou situací, neměli by se nechat emočně vyvést z míry
+ je proti násilí a trestům (i když důvody jsou úplně mimo)
+ křik nefunguje, pod vzdorem leží hněv, pod ním smutek a pod ním často strach
+ dělat chyby je v pořádku na obou stranách, ale je potřeba se omluvit nebo nést zodpovědnost
+ pokud dítě bije druhé, je to zodpovědnost rodiče
+ děti je potřeba vyslechnout, věnovat jim pozornost, uznat emoce
S čím nesouhlasím:
- cílem je ovládat děti, děti prý rodiči manipulují
- tresty jsou nahrazeny odmětnou (prý se nestává, že by toho děti zneužívaly a jejich vnitřní motivace se snižovala), zároveň trestá odnětím lásky a pozornosti (zavřením dítěte na samotku)
- naprosto chybí specifikace věku
- žádné zdroje
- dělá rozdíly mezi chlapci a děvčaty, přestože ve skutečnosti spíše popisuje různé jazyky lásky a osobnsti (teorie typů)
- obsahuje spoustu paradoxů
- popsaná komunikace je proti respektujicím metodám a nedává smysl (nebere ne jako odpověd, rozkazy schovává do dárkového balení, je proti vysvětlování, rodiče se nezapojují do činností)
- rodič se prý NESMÍ ptát dětí, co chtějí, co potřebují, co si myslí nebo co chtějí
- autor nerozumí pojmu důsledek a zaměňuje jej s trestem