Muži v ofsajdu
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79350/muzi-v-ofsajdu-79350.jpg
4
443
443
Jedna z nejúspěšnějších knih K. Poláčka, jejíž známost umocňuje i film, který byl natočený v roce 1931, ale jehož obliba vydržela do dnešních časů. Pan Načeradec, majitel obchodu chodí na fotbal, protože mu lékař doporučil nějaký sport. Při zápase se dostane do konfliktu s mladým nezaměstnaným, který má dohru na policejní stanici. To je úvod knihy, která je je plná moudrého humoru. ... celý text
Přidat komentář
Nejsem fotbalovým fanouškem. Ale i tak jsem se do knihy pustil. A dost se mi to líbilo. Hlavním tématem byl fotbal, ale i společenské poměry třicátých let dvacátého století. Tato doba mě fascinuje a když to porovnám s dnešní dobou, tak je to dost rozdílné (aby si dvaceti šesti letý muž bral sedmnáctiletou dívku, je v dnešní době dost zvláštní). Líbí se mi Poláčkovo inspirace židovskou vírou, ale místo židovské víry je zde fotbalová víra. Za mě povedený román, o dost lepší než Bylo nás pět.
Další výborná kniha z pera páně Poláčka. Nad čím moje srdce opět zaplesalo je nádherná čeština, jíž je kniha psána. Je psána s glancem a pozlátkem minulé doby. Což se dá krásně promítnout např. u "fandění" a chování se u fotbalu.
Příběh jako celek jsem si moc užil. Je napsán opravdu zdařilo, poutavě a u jeho čtení jsem se ani za mák nenudil. Eman mladší a pan Načeradec se stali mými souputníky při cestách, kde mi jejich peripetie nejednou ukrátily dlouhou chvíli. A nejednou jsem se při čtení zazubil od ucha k uchu. Po dočtení knihy byl konec opravdovou třešničkou na dortu a dal celému příběhu krásné završení.
Některé kapitoly jsou napsány opravdu výborně, jmenovitě třeba kapitola 19 (O malém pánovi), kapitoly 44-45 (Zanedbaná výchova slečny Emilky + Emilka prospívá ve vědách) kapitola 51 (Eman se nekouká a pan Načeradec nezpívá), kapitola 73 (Emilka vzala z rukou pana otce poučení) a i další. Nechci však přespřílišně šířit spoilery, tak zůstanu u tohoto mála. Kapitoly jsem nevybral jen tak - ve filmu totiž tyto (a nejen tyto) kapitoly naprosto chybí, přičemž já bych je řadil mezi jedny z těch nejzdařilejších.
Hned po dočtení jsem si totiž střihnul ještě filmový snímek z roku 1931. V porovnání s ním musím knihu řadit o třídu výš. Nejenom kvůli tomu, že do filmu se mnoho výborných scén, viz výše, nevešlo. Nevím proč, jsem si po čase čtení začal pod panem Načeradcem představovat obličej J. Marvana. Na tu roli by se mi opravdu hodil. I když musím uznat, že ve filmovém zpracování Hugo Haas byl též výborný. Což se nedá říci o obsazení Emana mladšího a paní Hedviky.
Suma sumárum uděluji knize obstojných 90%. K dokonalosti přeci jen věchýtek schází. I tak kniha opravdu za přečtení stojí.
Hezká knížka o fotbalových fanoušcích, důležitou součást příběhu tvoří i milostný vztah Emana mladšího se svoji budoucí manželkou. Kniha je psaná archaickou češtinou a protagonisté svůj tým povzbuzují s cylindrem na hlavě. Je úsměvná představa tyto postavy přemístit do dnešní doby a poslechnout si, jak by glosovaly počínání těch, kteří fandí oblečení do půl těla a kteří hází na hřiště dýmovnice.
Tohle je prostě klasika!
Nedefinoval bych to úplně jako knihu o fotbalu. Fotbal spíš celkově dokresluje hlavní situace a samozřejmě tak umocňuje jejich důležitost. Fotbal je jakousi hospodou pro širokou veřejnost, přičemž přístup má naprosto každý. Moc se mi líbila "studie" manželských vztahů obou starých pánů. To by se dalo tesat :-)
A Poláčkova čeština... ? Bravo!!!!
Knihám o fotbalu nefandím, tato kniha je podle mě lepší než Klapzubova jedenáctka.
V rámci osobní výzvy jsem přečetla, nakonec se mi kniha docela líbila.
A dokonce se mi hodila do témat letošní čtenářské výzvy.
Přestože mi fotbal nic neříká, přečetla jsem nejen ze zvědavosti, ale hlavně proto, že mám ráda autora. A nakonec jsem se opravdu pobavila a nenudila jsem se.
Nemám rád sport a fotbal považuji za nejnudnější věc, co člověk vymyslel. A také jsem si dal za cíl přečíst všechny knihy, co doma mám - proto jsem se do románu pustil. A už dopředu jsem se těšil, jak ho ztrhám. Jenže už od prvních kapitol jsem zjistil, že mě to nejenom baví, ale že se mi to líbí. Humor mi seděl a vzhledem k tomu, že znám filmové zpracování, tak jsem všechny dialogy v hlavě slyšel od Haase či Plachty. Můj názor na fotbal to nezměnilo, ale to, že se knížka líbila takovému odpůrci sportu jako jsem já, to o něčem svědčí.
Miluju sportovní zpravodajství, beletrie Poláčka je ale povznesení toho, co mám ráda na Parnas, takže se při čtení této knihy opakovaně tetelím radostí. Všechny ty postavičky a jejich břitká mluva. Skvělé to je!
Tuhle knihu jsem měl vyhlédnutou už delší dobu. Příběh znám z filmu s Hugo Haasem a Emanem Fialou. Text je napsaný trochu archaičtější češtinou, ale ta má své kouzlo, zejména vyniká v dialozích postav. Kniha obsahuje jemný humor, a já jako fotbalový fanda jsem se přesvědčil, že se dnešní fanoušci od těch dřívějších tak moc neliší. A to už uteklo skoro 100 let.
Poláčkovu knihu hodnotím jako dobrou.
Paní Načeradcová: oddavky mají být církevní, neboť svatba na radnici, to je jako pivo ve stoje. Nic se přitom neužije.
Habásko ml. : táto, vy jste s tou vdovou něco měl?
Habásko st.: no, stojím takhle přede dveřma a vona jde kolem. Když jsem ji uviděl, tak jsem ji plácnul přes to ... jak se to jmenuje?
Habásko ml. : ať se to menuje jak chce, neměl jste ji přes to plácat.
Filmové zpracování na mě zapůsobilo více. Škoda jen, že dnešní konzumní společnost se už neumí radovat z mála, tak jak to kdysi uměli fanoušci v této knize. První dvě třetiny knihy jsem se náramně bavil, v té poslední jsem na sobě pozoroval, že už bych to měl i rád dočtené.
Pohodové a vtipné vyprávění o životě obyčejných lidí, které vzájemné pojí, ať už přímo či nepřímo, vztah k fotbalu. Mezi mnohými vtipnými pasážemi mě nejvíce pobavila promluva pana Načeradce Emanovi o manželství (a jeho následná změna názoru po příchodu jeho ženy).
Oni se lidi vlastně vůbec nemění, a to ani za sto let co od tohoto příběhu uběhlo. Příjemné, lehce vtipné čtení.
čtení v rámci příprav k maturitě. Humorné, vtipné, milé, oddechové čtení. Velmi mě toto dílo bavilo.
Konečně jsem to přečetl. Film znám, a to asi každý, ale ke knize jsem se odhodlal až teď. To je hanba! V mládí jsem četl Bylo nás pět, a tím pro mě skončila četba K. Poláčka. Nyní prohlašuji, že jsem se o moc ochudil. Tato kniha je super a Poláčkův humor, jazyk a jeho postavy jsou nezapomenutelné. Tam kde exceluje ve filmu Haas a Plachta, v knize jsou i jiné figurky, které jsou v této skvělé knize vykresleny a škoda, že ve filmu nemají takový prostor nebo úplně chybí.
Knihu jsem si stáhl do mobilu ze stránek Městské knihovny v Praze. Četl jsem ji jen, když jsem někde čekal nebo někam jel. A asi jsem vypadal divně. Neustále jsem se smál, usmíval a pochechtával... Tak nevím, co si o mě mysleli. Ale nevadí: Mám vás plný břicho. Je to můj podnik? Není. Chce se mě trhat na kusy? Takový život mi může být ukradený.
Ke knize jsem se dostala náhodou díky výzvě a protože mi ležela doma v knihovně, konečně na ni došlo... Po přečtení knihy jsem se musela nutně podívat na film, protože mě zajímalo, jak byly postavičky ztvárněné na obrazovce :) Jsem ráda, že jsem si doplnila mezeru v české literatuře v tomto období a žánru a mám zase ucelenější pohled na tehdejší dobu. Byť se jedná o knihu s tématikou fotbalu, mě zaujaly hlavně postavičky a jejich původ a charakter v dané době. Nejvíce jsem se nasmála u scén s Hedvičkou, ta je prostě famózní :)
Přečteno i vyposlechnuto na rádiu Pohoda v exkluzivním podaní pana Högra a dalších umělců v nahrávce z roku 1954. Nádhera. Film patří od mládí k mým zamilovaným, ale ty jazykové finesy si jeden vychutná při čtení a v tomto případě i ve velmi zdařilé adaptaci pana režiséra Horčičky.
Přečteno i vyposlechnuto na rádiu Pohoda v exkluzivním podaní pana Högra a dalších umělců v nahrávce z roku 1954. Nádhera. Film patří od mládí k mým zamilovaným, ale ty jazykové finesy si jeden vychutná při čtení a v tomto případě i ve velmi zdařilé adaptaci pana režiséra Horčičky.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Zaujalo mě to hodně, čekala jsme že to bude nudné jako za mně, tankový prapor, ale fakt to bylo super, jsem moc ráda že jsem si jí přečetla, a k maturitě doporučuji.