My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237192/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-237192.jpg
5
8378
8378
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Nové vydání slavné knihy. Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
V rámci literatury o drogách jednoznačně nejznámější literárně zpracovaný příběh. A troufám si říct, že patří nadále mezi to nejlepší, ať už se čtenář věnuje tématice jakýmkoli způsobem nebo vůbec. Knihu jsem četl na základce jako spousta z přítomných. I když si nevybavím detaily, byl to jeden z nejsilnějších příběhů, který má nadále výchovný přesah. A to skutečně bez ohledu, zda jej čte dvanáctiletý puberťák nebo rodičové téhož. Takových knih nejspíš mnoho nebude. Postačí však, když nebude příliš příběhů, které by se takto daly zpracovat.
Kniha se odehrává v Berlíně okolo roku 1978. Kniha je o 14 leté Christien, která díky své kamarádce Kessi propadne drogám. Christien se poprvé setká s drogami ve 12 letech v klubu pro “mládež tak zvaný “Dům středu. Christien nejdříve začala se “slabšími drogami, ale později se seznámila s tvrdšími drogami jako je například Heroin. Seznámí se také s chlapcem jménem Detfel s kterým později propadne prostituci. Kniha se mi líbila jelikož mam ráda knihy podle skutečných příběhů.
Kniha je o příběhu Christien, která se v šesti letech přestěhovala s rodiči a pětiletou sestrou z vesnice do Berlína. Její otec byl nezaměstnaný, jenom její matka pracovala. Její otec je doma často bil, a proto její matka později požádala o rozvod. Její sestra se rozhodla bydlet s otcem, takže jenom Christian bydlela s matkou. Ve škole neměla žádné kamarády, až jednoho dne se spřátelila s její spolužačkou, Kessi. Kessi chodila s Christien do mládežnického klubu ''Dům středu''. Tam se ve dvanácti poprvé seznámila s drogami, konkrétně s hašišem. Pak s heroinem. S Kessi chodila také do klubu Sound, kde tam potkává nové lidi včetně Detfela, se kterým začala Christien chodit. Všichni s Christien začínají být závislí na heroinu. Christien ani Detfel neměli dostatek peněz, takže si musela vydělávat prostitucí. Její matka dva roky o ničem nevěděla, než ale jednoho dne jí přistihla v koupelně jak si píchá heroin. Takže jí matka odveze zpátky na venkov
Kniha byla smutná a otevřela mi hodně oči.
Tato kniha mi po letech konečně dala náboje na diskuze se starší generací než jsem já že ty dnešní děti jsou peklo(je mi 33), jelikož většina těch dětí z knihy jsou většinou ve věku mých rodičů (nebo by byli kdyby nefetovali hero). Tudíž ne milé paní a milý pánové východního bloku ,nebyli jste o nic lepší generace,jen jste byli na druhý straně ostnatých drátu.I když co si budem tady zase frčel chlast jak kdyby se nechumelilo a to do té míry, že v dnešní době je to norma a ten kdo pije div není národní hrdina. Vůbec nikomu není divný že do sebe každej víkend lejou jedovatou látku po které jim je někdy i dva dny špatně,s tím že příště už si údajně nedají,aby následující víkend, většina tento koloběh opakovala. Ale co už ,oni přece nejsou narkomani, vždyť je to legální.
Teď už ke knize,pro ty co neměli čest a nikdy o tomhle díle neslyšeli (stát se to může), budeme sledovat příběh jedné západoberlínské puberťačky která se až na fotra tyrana zas tak zle nemá,ale jelikož je to rozhýčkanej spratek ,tak postupně spadne do drog a to zejména do braní toho topíku mezi smažkama a to heroinu. Tak a to je asi vše,ne reálně o ničem jiném to není než o věčných vzestupech a pádech narkomana.O sebe klamu,ale i klamání nejbližším a prostě celkové sebedestrukci,kde mě osobně nebylo nikoho ani trochu líto a hned vysvětlím proč. Sám jsem totiž vyrůstal bez otce kterej o mě ztratil hned po narození zájem tudíž jsem měl podobné predispozice jako většina děcek z knihy které se opravdu špatně neměli, jen na ně mamky co kvůli nim dřeli od nevidím do nevidím(aby na se jejich děti mohli mít dobře), občas trochu kašlali.I já jsem v patnácti okusil chlast kterej jsem tak vyhejtil na začátku, kouřil cíga a měl i zkušenost s marihuanou(která v knize je popsána jako haš, což není nic jiného než pryskyřice z trávy).Nikdy a opakuji NIKDY jsem neměl potřebu zkoušet nic víc a věřte že příležitostí bylo mnoho,spoustu mých bývalých přátel spadlo do drog. Ano je to o slabosti jedince nic víc, já jsem dnes pyšně už pár let abstinující člověk a vlastně my i náš legální slabší heroin ve formě alkoholu vůbec nechybí.Knihu doporučuji každopádně jako formu edukace a nebo na odstrašení své ratolesti.Nechť se každý koukne jaká byla Christiánka arogantní a sobecký děcko a poučí se z jejích chyb. 4 hvězdy hlavně za to poselství které je nutné šířit,jinak by to asi bylo za 3
Toto dílo jsem četla před lety, když mi bylo asi 13 let - vím, že jsem to přečetla asi za dvě odpoledne. Nahlédnout do příběhu mladé dívky, která propadne drogám, prožívat její vztahové otazníky, detox, i toxické soužití a složité vztahy s rodiči bylo pro mne naprosto strhující. Je to napsané zcela bez obalu, místy až neuvěřitelné, kolik toho může jedna mladá lidská duše zažít. A taky ideální "preventivní knížka". Téma závislosti je aktuální a problematické, a je třeba aby bylo i pomocí takovýchto knih přibližováno.
Well, dokážu pochopit její situaci ale štvalo mě to číst... Četla jsem to protože jsem chtěla ale někdy prostě budete koukat s otevřenou pusou a přemýšlet jen jestli to je vůbec možný (ano je)
Já jsem z toho extrémně smutná, ale zároveň trochu naštvaná. Na samotnou Christianu, která měla tolik možností se z drog dostat, ale vždycky utekla zpátky. Na její matku, která to nepoznala dřív. Na Detlefa, který Christianu stahoval dolů a znovu ji přivedl k drogám, když to u ní vypadalo nadějně. Na celý systém, který v tehdejším Německu fungoval a udělal hrozně málo pro to, aby se drogy nešířily. Je to prostě strašné.
Ne Babička, ne Staré pověsti české, ale My děti ze stanice ZOO by měla být povinná četba na základních školách! Odmala mám k drogám totální odpor, možná díky dokumentu Katka, který pouštěli snad na všech základkách. Možná tím, že jsem v šesti letech byla svědkem totálního kolapsu jednoho feťáka v Motole. Nebo prostě zkrátka tím, že je to největší svinstvo. Jakmile se v tv objeví téma drogy, nedokážu na to koukat a ihned vypínám. Tahle kniha se ke mně dostala někdy v pětadvaceti a bylo mi při ní fyzicky zle. Nebyla tam lítost, nikdy nelituji lidí, kteří si dobrovolně ničí život. Několikrát jsem zvracela, občas jsem i brečela nad tím, jak někdo může takhle dopadnout. Je to sakra dobrá kniha. Měl by si ji přečíst každý, než přijde do puberty a než sáhne po něčem, z čeho je zřídkakdy cesta ven. Bravurní dílo, hnusný příběh, ale když jde o drogy, nikdy to nemůže být hezký.
Uf, od knihy jsem se nemohla odpoutat, ale jsem ráda, že už je konec. Při čtení se to ve mě pralo. Chvilku jsem mladou narkomanoku litovala a chvilku jsem na ni měla vztek.... je to opravdu složité téma.
Nemůžu si pomoct, ale dobrou polovinu knížky jsem si myslel: "Tak už se konečně ufetuj, ať je od tebe klid, ksindle jeden zbytečnej."
Jinak ale uznávám, že jako sonda do života narkomanů, je knížka hodně přínosná a zvláště děti v podobném věku jako hlavní hrdinka by si ji měly rozhodně přečíst.
Příběh Christiany F., která se již ve dvanácti letech setkává s drogami a postupně se propadá do pekla závislosti, byl pro mě natolik autentický, že jej nemohu dostat z hlavy ani po několika letech.
Pamatuji si, že mě tenkrát překvapilo, jak detailně a bez příkras Christiane popisovala své zkušenosti s drogami a prostitucí, čímž mě prakticky vtáhla přímo k sobě – do světa plného marné naděje na lepší život, zoufalství a bolesti.
Vím, že se kniha doporučuje zejména jako povinná četba ve školách. Já bych ji však doporučila také všem rodičům, aby pochopili, jak snadno může jejich nezájem ovlivnit život jejich dětí. Minimálně já ji mám v hlavě jako velký červený vykřičník.
Skvěle zpracovaná biografie o nelehkém životě drogově závislých. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, mám pocit, že vím o tomto světě tvrdých drog něco víc. Rozhodně je to jedna z knih, které by si mělo přečíst co nejvíc z nás.
přečíst by měl každý adolescent, byť už jsou jiné příležitosti, velmi poučné, kam nespadnout.....
Většinou se k jednou čtenejm knihám už moc nestíhám vracet.. ale tohle je vyjímka. Čtu ji už po třetí.
Jednou jsem ji našla jako malá, u ségry v knihovně, ještě na základce a přišlo mi hrozně "cool" jí číst. A bylo mi z ní zle. Půjčila jsem jí ještě "nejce" a pak jsme o tom hodně debatovali.
Po druhé jsem jí četla už jako mladistvá, na střední, právě jsem zkoušela lehké drogy a tak to bylo jako "must read" kniha, ze který mi bylo zase zle.
A teď ji čtu zas. Na prahu třicítky a říkám si páni.. Měla jsem ale velký štěstí, že jsem tak nedopadla.
Příběh Christiany začíná už v dětství. Špatná čtvrť, samé zákazy, oni jako děti nic a nikam nesměli. Ale přitom se snažili jenom zabavit se v betonovym městě. Ve škole se chytla kamarádky, která ji dostala do Soundu. Nejmodernější evropské diskotéky. Jenomže vůbec. A tam to začalo. Drogy, prášky.. a přitom třeba alkoholu se bála- neuvěřitelný. Chytla se špatných lidí, no a tak to šlo z kopce.. prostě jak jinak. Ještě ke všemu láska k Detlefovi, která láskou asi úplně nebyla. Společná prostituce.. člověk to čte se zatajenym dechem, a říká si: "Panebože, vždyť je to pořád třináctiletý dítě??!"
Proč jim sakra nikdo nemohl pomoci?
Za mě nejsilnější kniha na toto téma.
P.S. Ségře jsem knihu už nikdy nevrátila. Sorry.
Je to svědectví příběhu, který se čte se slušnou dávkou bezmoci. Připomíná to kolotoč zmaru a špatných rozhodnutí, které se přesto jeví tak nějak nevyhnutelně. Jako bychom věděli kam to celé spěje a zároveň si velmi rychle uvědomili, že s tím nic nenaděláme. My ani nikdo jiný.
A přitom to celé začalo tak povědomě, kdesi v dětství, kdy se formuje identita a kde hledáme naše vzory. Partu která nám bude spoluvytvářet osobní hodnoty. To nejspíš zažil každý z nás, a hned se nabízí myšlenka, mít větší smůlu, spadli bychom do toho taky?
Důležitá knížka, silný příběh mladé holky, která zčásti z nudy, z části ze snahy se zalíbit/odlišit spadne do drogové spirály. Naivně optimistický konec je pro ty, kteří četli i pokračování, docela hořký.
Veľmi silný príbeh... jediné čo ma napadá je to, že to človek ako rodič nechce zažiť..
Silný příběh, který čtenáře vtáhne hned od prvních stránek. Cením otevřenost a myšlenky Christiany, přímá sonda do života závislých. Od nenápadných začátků, občasných uvolnění až po běžnou denní rutinu a posedlost. Člověk ten její příběh prožívá společně s ní, všechny hořkosti, útrapy, náročné rodinné prostředí... Zkrátka od A do Z.
Ačkoli jsem příběh znala předem a věděla jsem tedy, že hlavní hrdinka celé martyrium přežije, stejně jsem byla po celou dobu čtení plná napětí a obav. Je strašné, že se takové příběhy děly a dějí. I když dneska už se o problematice drog aspoň více mluví. Christiane mi bylo líto, nikdo jí nedokázal pomoci - rodina, instituce ani ona sama sobě...
Příběh je psaný poutavě, sice ho pro knihu upravovali novináři, ale je patrné, že byla Christiane chytrá a vnímavá dívka.