Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow , Sonja Vukovic
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203465/mid_christiane-f-muj-druhy-zivot-203465.jpg
3
674
674
My děti ze stanice ZOO série
< 2. díl
Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem – narozením syna Philippa. Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: „Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , OldagOriginální název:
Christiane F. – Mein zweites Leben, 2013
více info...
Přidat komentář
Příběh je to zase silný a asi by vydal i na několik filmů. A to je možná problém, že je tu toho tolik, něco jen tak obecně a narychlo popsáno...prostě už to není tak čtivé, jak ten slavný první díl. Btw zajímalo by mě co se vlastně stalo s Detlefem. Tady o něm myslím zmínka nebyla.
Opět se budu opakovat, že tato kniha by měla být povinná četba nejen pro školáky, středoškoláky, ale hlavně pro rodiče! Uvědomit si, že budoucnost svých dětí máme v rukou my.
Již v prvním díle jde poznat, že Christine inteligentní a vnimavá dívka. Tady mi úplně klesá brada (a sama mám několik AHA momentů) nad některými pasážemi, které se týkají dětí. A několik vět by mělo být tesáno do kamene! To píšu jako zralá žena a matka tří dětí, z toho dvou v pěstounské péči.
Začátek knihy se mi četl hůře, výčet všech hudebních kapel a hudební scény, které neznám, bylo pro mě neužitečné. Jinak docela zajímavé, koho všeho potkala, zná atd. Nejzajímavější pro mě byly kapitoly, kde se řeší rodiče a syn.
Každopádně, i přes to, že se nedokázala odpoutat od drog, zvládla žít "hezky" a nespadla. Velmi se mi líbí její uvědomění a jak šla s kůží na trh.
Literatura měla velké štěstí, když kdysi dva novináři objevili mladistvou narkomanku, která ve svém věku zvládla velmi upřímně mluvit o svém dětství a drogách a vznikl z toho nepříjemný knižní výlet do světa, o kterém jsme nevěděli, nechtěli nebo nechceme nic vědět. Po letech přichází s další autorkou pokračování, kde se dozvídáme o dopadu popularity na Christianin život a její další příhody, opět vyprávěné velmi upřímně a přestože už to část čtenářů nebude tak emočně drtit, protože hrdinka je dospělá a dospělých lidí naše civilizace už tolik nelituje, stejně je to silná autobiografie, doplňující občas původní příběh a ukazující nám některá místa z jiného pohledu, než obvykle máme. Nezahrnuje kompletní souvislý život po první knize, jednotlivé kapitoly jsou z různých fází, autorka vypráví často mikropříběhy neznámých lidí a u části tragických momentů se opět nedočkáme spravedlnosti nebo vyústění (podobně jako v první knize), ale to mi nevadilo. I život "neznačkových lidí" nevěnujících se literatuře bývá fascinující, CF se propletla punkovou scénou v Hamburku, vypráví o zákoutích Berlína, řeckých ostrovech nebo útrapách s mateřstvím a sociálkou. Výtečná je epizoda o pobytu v Zurichu, kde se z doplňujícího textu čtenář dozví divoká fakta o boji Švýcarska s drogami, naopak dramaturgicky zvláštní je paranoidně znějící kapitola o pocitu sledování cizími lidmi, která může vyznít jako feťákova paranoia nebo nepříjemný pocit nesoukromí ze sledování příliš dotěrnými médii toužícími po senzaci nebo protidrogovou policií. Od vydání knihy už zdá se C.F. s médii nekomunikuje, ale snad se někdy najde další novinář, kterému dá šanci napsat další update.
Christiane a její život po ... abych to shrnula v knize popisuje punkovou scénu 80. let v německu , co všechno přinesly peníze za první knížku, techno scénu 90. let, hippie busech směřujících do třetího světa, životě v řecku ve stanu a stromě kde potkala po Detlefovi další lásku, o narození syna a jeho ztrátě a nekonečnými fyzickými problémy kvůli fetování. Kniha nepůsobí uceleně, některé pasáže až zmatečně ale přihlížíme-li ke knize jako k životopisu, tak se dá říct že je to určitá část vzpomínek v průběhu let po Zoo.
Kdo byl fascinovan zivotem Christiane F. a nadto ma rad pribehy ze zivota narkomanu, mel by si knihu precist. Samozrejme nezanechala tak hluboky dojem jako My deti ze stanice ZOO, ale to uz pravdepodobne zadna kniha...
(SPOILER)
Ano, není to tak zdařilé jako první díl. Ne, Christiane nepřestane fetovat. Ale pro lidi, kteří nemají přísun k německému bulváru je to konečně nahlédnutí, jak a jestli vůbec, žila ona slavná fetacka po "dětech ze zoo". Je jasné, že už jí neodpustíme závislost jako jsme to udělali u 13lete holčičky, teď je to dospělá žena a sakra má si svůj život konečně dát do pořádku! Má přece rozum už!
Me to bavilo, ne tak ikonické jako první kniha, ale pořád zajímavé. Dozvěděla jsem se o hippie busech, svazovani novorozenců v Řecku, drogové scéně v Curychu a hodně zajímavá byla část, kde Christiane popisuje hudební zkušenosti.
Naopak mi vadilo množství postav, už jsem se v tom ztrácela. Také si začnete klást otázku, jak moc se hrdinka popsala v dobrém světle...něco mi tam nesedelo a vůbec, proč že ji to odebrali syna? Přiznala barvu jen v pasážích, kdy píše "abych byla upřímná..."? Nebo tak těch šnupnuti a kouření bylo víc?
Konec knihy už byl opravdu asi důsledek 50 let na drogách Nebo si nedovedu vysvětlit, kdo a proč že ji prolezal byt?
Když kniha vyšla, byla jsem ráda, že hlavní hrdinka se pravděpodobně vymanila ze závislosti, že vůbec přežila. Ale zatímco první díl jsem vskutku hltala, toto pokračování už mne tolik nebavilo. Ale, mohlo to i tak dopadnout hůř.
To, že už to nebude tak zajímavé jako první díl bylo zřejmé, ale stejně jsem chtěl vědět jak to s ní dopadlo.
(SPOILER)
Ač nemá kniha moc dobré hodnocení, tak se mi líbila. Ale to se mi stává, že jdu proti proudu. Bylo moc zajímavé číst, co bylo s Christiane potom. Život měla opravdu zajímavý a vlastně byl hrozně smutný.
Ke knize mám ale několik výhrad.
1. velké množství jmen lidí (kteří jsou asi známí v Německu) a hodně z nich bylo pro příběh úplně nepodstatných
2. celková neucelenost knihy - kdyby to napsala sama Christiane, tak v pořádku. Není to spisovatelka a téměř celý život se sjížděla herákem, takže by se to dalo pochopit. Ale jako spoluautorka je německá novinářka, tak tomu mohla dát nějakou formu.
3. nebylo vysvětleno, proč jí odebrali syna
(SPOILER) První díl jsem četla někdy v pubertě a zanechalo to ve mně hlubokou stopu. Byla jsem zvědavá na druhý díl. Nebylo to špatné, ale už to nebylo to "něco děsivého", jako první kniha. Happyend se nekoná, ale v podstatě má Christiane oproti jiným narkomanům dost velkou výhodu. Částečně proto, že žije z dividend za první knihu, ale pochopila jsem, že částečně i proto, že je to vcelku inteligentní žena, jen má tu smůlu, že není schopná se vymotat z drogové závislosti. Překvapilo mě, že je známá mezi tolika hudebními osobnostmi, ona mohla mít nádherný život, kdyby...
Zdlouhavý úvod na třicet stran jsou citace z první knihy, který má sloužit asi jako rekapitulace. Překvapily mne zajímavé informace o účastech Chris v punkové scéně a ve filmech během 80. let. Osobně se třeba Chris, která za pár dní slaví 60 let, setkala se svým idolem Bowiem, kámošila se zpěvákem Campinem a spolupracovala s kultovní kapelou Einsturzende Neubaten s jejíž členem měla roli v prvním cyberpunkovem snímku Decoder. V tomto vizuálně působivém snímku s úžasným soundtrackem si zahrál i spisovatel Burroughs. Kniha nezmiňuje, že měla Christiane roli i v zapomenutém snímku o No Future generaci Neonstadt, který získal nominaci za nejlepší režii v západním Německu. Christiana zpívala v kapele a vydala pár sólových singlu na EP deskách. Tyto desky jdou sehnat jen na discogs, nebo poslechnout na YouTube. Mne osobně se to líbilo, bohužel jde jen o pár písní. Vyšlo to v roce 82, kdy Chris byla gothicpunk a hudebně jde o multižánr, tedy electro-funk-avantgarda-synthpoprock. Zní to jako dnešní lo-fi discopunk s jejím sexy mluveným hlasem ne nepodobným feministkam Kathleen Hanna, či Kim Gordon. Chris působí sečtělým dojmem díky životu v Holandsku a Řecku i její zálibě v čtení knih, přesto se nedokážu zbavit dojmu, že jde o naivního a tvrdohlavého člověka, kterého v posledních letech na metadonu trápí stihoman. Její rodiče jsou kapitola sama o sobě. Mimokrokem v knize je chyba, která píše, že hit 99 luftballons je od zpěvačky Niny Hagen. Tato píseň je však od zpěvačky Nena. Takže Christiana v TV pořadu v USA, kdy na otázku, co poslouchá teď za muziku neproslavila Ninu Hagen, ale Nenu. I když lidé pořád něco komolí a pletou, takže tam mohla fakt zpopularizovat obě.
(SPOILER) Tato kniha na mě působila stejně depresivně jako kniha první. Nejedná se sice o prvoplánovou senzaci, ale i tak je kniha plná životních zvratů, které prostě k životu Christiane patří … Kdo čeká happyend po přečtení první knihy, ten ať toto ani nečte. Přestože se Christiane jakž takž zapojí do normálního života, působí spíš jako troska - mizerný zdravotní stav, chudoba, relapsy a nakonec i ztráta syna. Jsem ráda, že si alespoň pořídila velkého chundelatého pejska. Je psům měla vždy citové pouto …
(SPOILER) Knihu jsem musela odložit, což nedělám často. Tato mi prostě asi nesedla, i když předchozí díl byl zajímavý. Tady jsem se ztratila ve výčtu osob, se kterými se Christiane kdy setkala. Přišlo mi, že sotva se objevilo nějaké jméno, už byla od toho člověka přítelkyně nebo aspoň kamarádka a o stránku dál už měla někoho jiného. Někdy jsem ani nechápala, proč popisuje celou rodinu někoho, koho fakt jen potkala a neměla s ním žádný vztah - jak souvisel s příběhem? Možná je to pro mě tak nepochopitelné, protože její schopnost seznamovat se s lidmi se mi zdá nereálná. A co mi chybělo oproti předchozí knize, že se mi nedařilo s ní nějak soucítit. Předtím jsem ji litovala, ale teď? Přišlo mi, že se pořád chvástá, jak je skromná, jak nevydrží bez činnosti a musí pořád nějak pracovat, přitom nikdy opravdovou práci nezažila. A když popisovala život u jedné rodiny a vyznívalo to, že tam byla docela spokojená, tak proč do toho stejně spadla? Nebo mě vytáčelo tvrzení, že byla tolik a tolik měsíců čistá - protože nebrala herák, tak nevadí všechny, že všechny možné ostatní drogy ano. Jasně, už nejím sladké, vynechala jsem čokoládu. A Deli přece není čokoláda... Nevím, možná mi prostě něco uniká nebo se neumím vcítit do něčeho, co jsem sama nezažila nebo mi je hlavní postava jen nesympatická, ale tohle mě zklamalo. Nečekala jsem na pohádku s dobrým koncem ani přehnané drama, ale nečekala jsem ani tlachy o ničem. Chválím ale začátek. Ten byl popsán tak, že mě doslova bolelo vše, co Christiane popisovala.
Mám pocit, že tohle pokračování bylo opravdu napsáno jen za účelem vyždímání peněz, které se z příběhu Christiane ještě vyždímat daly. Literární úroveň je mizerná a zajímavých informací se čtenář dozví opravdu pomálu.
První díl jsem četla už dávno. Přesto si ho pořád živě pamatuji. Také jsem byla zvědavá, co bylo dál. I takhle knížka je čtivá a stojí za to si ji přečíst. Chvílemi jsem se v ději a změti různých postav a jmen trochu ztrácela. Někdy jsem si říkala, jestli je to všechno pravda, jestli tohle všechno může zažít jeden člověk. A vydržet...
Tuto knihu jsem prostě musela přečíst a dozvědět se, co bylo dál. Čtu ji asi po 20 letech od knihy první. Ta ve mě v mých nácti zanechala stopy, byla to kniha plná drog - špíny byla čtivá a myslím, že ve mě tehdy zanechala ten správný dojem. Drogu bych díky ní a jim podobným knihám nezkusila, docela dobře jsem si díky této literatuře uvědomovala to dno, na které by se člověk mohl dostat.
Tato kniha je zajímavá, čtivá, napínavá přelouskala jsem ji během dvou večerů. Co k ní říct, snad jen to, ať si ji přečtou náctiletí hned po prvním titulu. Ať si uvědomí, že že spárů závislosti není cesty, pokud člověk nemá silnou vůli a nějakou oporu. Že dojde k absolutní degradaci osobnosti. Věřím, že knihu pozdvihla hlavně autorka, dala jí projev. Věřím, že Christiane už bude naprosto zdegradovaná osobnost s totálně zhuntovanym tělem. Ano měla těžký start v životě, ale když vezmu v potaz, že z první knihy byla živa celý život.... nikdy pořádně nepracovala.... nikdy doopravdy nestudovala... nikdy doopravdy nebyla zodpovědnou matkou.... a mohla bych pokračovat dál. Ano já osobně jsem bohužel poznamenána svým povoláním. Nesoudím, ale věřím, že vždy je nějaká cesta. A Christiane ukazuje, že tahle má proklatě špatný směr. Nicméně účel splnily zajisté obě knihy, určitě doporučuji přečíst. Teď by mě třeba zajímala taková autobiografie jejího syna....
Toto je druhé pokračovanie knihy My deti zo stanice ZOO, a aj táto ma veľmi bavila.
Takýto tip autobiografie ja osobne môžem, pretože to nie je len rozprávanie o svojom živote daného človeka, ale práve v tejto druhej knihe o Christiane F. sa naučíte a hlavne zistíte rôzne veci v živote, o ktorých ste možno aj vedeli, ale aj nevedeli. A nie je všetko len o drogách. Táto kniha mi prišla aby som to vyjadrila správnymi slovami taká náučná.
Až pri tejto knihe môžem povedať, že mi je Christiane F. veľmi ľúto, a pri knihe som mala až slzy v očiach. Niektorí si možno povedia, že je to len hlúpa narkomanka, ale ja vám zaručujem, že pri čítaní tejto knihy, zmeníte na ňu názor. Jasné, veľa veci bolo vysvetlené aj v jednotke. Ale toto je kniha vyrozprávaná/napísaná po 35 rokoch, a ten človek už má niečo v hlave a má aj dostatok rozumu, ako keď mal 12-14. Ja sa len Christiane čudujem, že pri takom množstve drog čo dokázala fetovať, dokázala tak inteligentne, milo a rozumne napísať knihu. A koľko vecí si pamätala ešte z pred roku 2000, že to nie je až možné. Písala to fakt od slova doslova, akoby to bolo včera. V tomto klobúk dole pre ňou.
No ale aby sme sa vrátili k pointe knihy, tak ten je taký, že každý vie, o čom kniha je. Je to o narkomanke, ktorá píše svoj život. Ja vám tentoraz nič bližšie k tomu nenapíšem, a nenapíšem ani to, či s tými drogami prestala alebo neprestala, proste nič. Jedine vám napíšem len to, že to naozaj odporúčam každému, aby si prečítal niečo o živote Christiane F. a vcítili sa do nej.
Posledné čo môžem dodať je naozaj to, čo je napísane v anotácii, a ani ja sama nemôžem tomu uveriť ako je to možné.
35 rokov, a ešte som neumrela. Koho by kedy napadlo, že sa dožijem 51 rokov?
áno, dožila sa v roku 2013, 51 rokov, teraz v roku 2021, sa dožila 59 rokov a stále žije! Nie, samozrejme jej neprajem smrť, dúfam že sa dožije ďalších 50 rokov, ale po prečítaní pokračovania My deti zo stanice ZOO tejto druhej knihy, sa aj ja naozaj pýtam, ako je to možné, že sa toľkého veku dožila. Pýtate sa prečo? Nepoviem. Poviem len toľko, že si to bežte prečítať a potom pochopíte, že prečo. Uvidíte, či sa to nebudete pýtať aj vy.
Pro mne dlouho očekávaná kniha, u knih tohoto žánru vždy přemýšlím, co bylo pak? My děti ze stanice zoo byla velmi silná knížka a očekávala jsem velký propad v kvalitě, což se také stalo. Christiane sice své „divoké“ období přežila, ale není o co stát. Z knihy jsme měla dojem, že má tendence se obhajovat a omlouvat. Nemyslím, že je to psané tak upřímně, jako předchozí titul. Některé scény, které byly popsány v knize, nezněli úplně reálně, spíš poněkud upravené, aby Christiane, vypadala lépe, než to je skutečně. Určitě štěstí, že první titul vyšel, jinak by neměla z čeho žít …
Štítky knihy
drogy Německo autobiografické prvky detoxikace organismu feťáci, narkomani
Skrýt reklamy
Těžko tohle hodnotit: na jednu stranu to není žádný literární zázrak, ale ani propadák. Prostě asi dobrá biografie.
Jsem ale za tu knihu velice vděčný, člověk se totiž dozví, jak pokračoval příběh nešťastného dítěte z knihy My děti ze stanice zoo... Podobně jako v příspěvku níže: hudební kapely a cestování po Řecku mě moc nezajímalo, ovšem jako obraz doby a třeba fenoménu evropských květinových dětí to bylo zajímavé. A je toho tam zajímavého víc, jen místy prodchnuto nezajímavými nebo chaotickými životními osudy... což je vlastně dobře, protože už Christianin život sice nebyl snadný, ale aspoň to nebylo takové šílenství a peklo, jako její dětství.