Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow , Sonja Vukovic
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203465/mid_christiane-f-muj-druhy-zivot-203465.jpg
3
674
674
My děti ze stanice ZOO série
< 2. díl
Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem – narozením syna Philippa. Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: „Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , OldagOriginální název:
Christiane F. – Mein zweites Leben, 2013
více info...
Přidat komentář
První díl byl rozhodně lepší, ale přesto bylo zajímavé číst o dalším osudu autorky.
Tohlee trosku zklamalo :-( tesila jsem se jak to bude super jako prvni dil, ale je pravda ze mam zatim rozecteno a moc se mi mechce pokracovat... casem ji snad doctu
Tak nevím.Takovích lidí,jako CHristiane,je spoustu a nepíší o tom knihy.Názorů spoustu.Každý to cítí jinak.Zkusím knihu číst a uvidím.Zatím nehodnotím.Uvod je shrnutí prvního dílu.Dál,kniha navazuje na první díl.CHristiane vypráví dál.Připadá mi,že se neustále,jenom opakuje a vychloubá.Je na sebe pyšná,líbí se ji,že je zavřená.Protože,doopravdy,nedokáže žít,normální život.Nic o něm neví.Mělo zústat,jen u první knihy a filmu.Od feťáků a alkoholiků,je lepší,držet se dál.Nedá se jim důvěřovat.
Knihu My děti ze stanice ZOO jsem přečetla jedním dechem (třikrát). Moc jsem se teď po letech těšila na tohle pokračování, ale postupem času jsem se do čtení musela čím dál víc nutit, přičemž jsem víc a víc nabývala dojmu, že se jdná o hloupoučkou ukňouranou husišku, co si za svůj pos*anej život může sama, ale vždycky to bude svádět na ostatní a svou vinu (tu nejhlavnější a opravdovou) si nikdy nepřizná...
Už to není ten strhující příběh jako v první knize, ale i tak je kniha moc zajímavá a velice čtivá ☺
Díky prvního dílu má člověk určitá očekávání a ty alespoň pro mě nebyly naplněny. Zajímavý mi přišel pohled na ženu, která o sobě řekla celému světu úplně všechno, když byla ještě dítě a nemůže se zbavit nálepky "té drogové holky". Ale část, kde autorka píše o svém synovi... Nevím, jestli jsem něco přehlédla, nebo jsem si něco nedala do souvislostí, ale přijde mi, že to byl jen výkřik do tmy "Jak mi všichni ubližují" a asi to tak úplně nebylo... Kniha jako taková je určitě zajímavá, ale když si člověk uvědomí, že je to pro autorku naprostá realita, tak je to smutný skrz na skrz.
Přečetla jsem první díl a byla zvědavá na tento. Otevřela jsem knihu ale nečetla ji. Autorka mě zklamala tím, že všechen výnos z prvního dílu opět profetovala, než aby dokázala s čistým štítem něco nového. Nechci věnovat jedinou minutu knize, která bude zase profetovaná .... pořád dokola, fet, očista a zase fet ...
Je super, že můžeme nahlédnout do pokračování příběhu Christiane F., ale bohužel není ani zdaleka tak poutavý jako první díl.
První třetina knížky je neskutečná jízda, která je atmosférou blízko Heroinovým deníkům od Nikkiho Sixxe. Christiane se stane součástí německé kulturní scény, působí v několika kapelách a mimo jiné se vydá do USA na propagační turné ke svému filmu. Účastní se večírků se slavnými jmény a taky se dvakrát potká s Davidem Bowiem, který byl její idol v jejím dětství. David jí poněkud zklamal a hodnotila sestupnou tendenci jeho hudby, to samé však ale jde říct o jejím životě…
Švýcarská kapitola jejího mládí a neskutečný vládou tolerovaný feťácký park Platzspitz v Curychu (doporučuji vygooglit) spolehlivě vrátil hlavní protagonistku ke svým kořenům a při střídavých pobytech v Německu došlo i k její roční anabázi ve vězení, které ji mělo napravit, ale jak to tak ve vězení chodí, tak si heroin a hašiš našel cestu i tam a navíc se Ch. vyučila řemeslu vinařskému a produkovala především jablečné víno.
U téhle knihy nikdo nikdy nečekal, že vyjde…Naděje na dožití 50 let s touto životosprávou jsou prakticky neuvěřitelné. Důvodem přežití byly krátkodobé chvíle zklidnění jako vězení, šestiletka v Řecku, narození syna a hlavně to, že Christiane mohla stále čerpat z vysokých tantiém ze své knihy a nikdy z ní nebyl bezdomovec. Zklamáním je závěr knihy, kdy Ch. vysvětluje asi 30 stran, jak ji sledují „tajní“, že ji třeba zapojují kabel k TV, který vytahuje, že má jinak vytlačenou zubní pastu, že do domu chodí divní lidi, které nikdo nezná a že ji dokonce v Řecku sledoval ryšavý němec…
Každopádně je neskutečné, že se podařilo vydat druhý díl, přirovnal bych to ke stejnému zázraku, kdy o české „Christiane“ Katce vyšel celovečerní dokumentární film.
Samozřejmě už to nemá takové grády jako My, děti ze stanice Zoo, ale stále to má, co nabídnout. Mně se líbí, co všechno mohla paní spisovatelka prožít díky jedné vydané knize. Na jedné straně život celebrity, ale i život vyhnankyně a narkomanky. Velice zajímavý příběh a skvěle napsaná kniha.
Stejně jako u My děti ze stanice ZOO mám i u téhle knihy problém ji nějak řádně zhodnotit, nebo to jsou možná spíš jen zábrany... Protože mi přijde, že nehodnotím jen nějakou knihu, ale něčí život, což by se rozhodně dělat nemělo. Takže těmi pěti hvězdičkami neříkám, jak strašně se mi ten příběh líbil, jak jsem postavy v něm měla či neměla ráda... Abych právě nehodnotila její život, hodnotím čtivost. Knihu jsem měla přečtenou, dalo by se říct, za dva dny, nikde jsem se nezasekla, nenutila jsem se do čtení... Mohla jsem knihu jednoduše popadnout a kdykoliv se do ní bez problémů ponořit. Opět oceňuji přidané fotografie, činí to díle ještě víc osobnějším a zároveň otevřenějším. Co bych tak řekla k „příběhu"? Jistě, Christiane udělala ve svém životě spoustu špatných rozhodnutích, ale rozhodně nemám v plánu ji soudit. Jak byste se v její situaci zachovali vy? Opravdu si myslíte, že byste vše zvládli perfektně? Určitě se najdou lidé, kteří by si jistě v její situaci poradili mnohem lépe, ale zase by nasekali chyby někde jinde... Nikdo není dokonalý. I Christiane Felscherinow je jenom člověk, proto by ji nikdo, kdo si něčím takovým také neprošel, neměl soudit. Vám by se to také nelíbilo. Doufám (i když nejpravděpodobněji marně), že zbytek svého života prožije co nejvíc v klidu a míru bez ohledu na to, jestli si to po tom všem zaslouží, či nezaslouží.
Líbilo se mi, že se dozvím, jak to bylo dál s Christiane. Příběh byl zajímavý v tom, že hlavní hrdinka se nemohla rozhodnou do jakého "světa" patří. Na knize bych vytkla to, že se přeskakuje s osoby na osobu, takže člověk se strácí ve jménech. Vlastně celkově děj je jeden velký přeskok. Za tohle strhávám hvězdu.
Zajímavá tečka pro každého, kdo četl My děti ze stanice ZOO. Tentokrát si však moje sympatie Christiane moc nezískala. Skoro celý svůj život zasvětila drogám a ani mateřství na tom nedokázalo nic změnit. Myslím, že měla dost příležitostí se své závislosti zbavit. Velkou motivací mohl být právě Christianin syn. Díky svému neuváženému jednání ale dosáhla pravého opaku. Na jedné straně si je toho Christiane vědoma, ale na straně druhé se svého života s drogou vzdát nehodlá. V každém případě stálo za přečtení.
Knížka mě naprosto nadchla a rozhodně by si ji měl přečíst každý kdo četl My děti ze stanice ZOO
Nedočetla jsem. Nemohla jsem se přenést přes to, že všechno bylo špatné, lidé, škola, nový život, všechno, a jediné, co je správné a tak trochu "cool" jsou drogy. Právě proto, že byl příběh popisován s jistým odstupem, měla jsem naivní představu, že si autorka uvědomí, jak velká a ve většině případů marná byla snaha jejího okolí a jejích nejbližších, že v sobě možná najde trochu lítosti. Právě proto, že se stala matkou, mohla pochopit většinu procesů, jimiž se jí dospělí snažili zachránit. Asi se ke knize vrátím, abych třeba zjistila, že se ve svém úsudku pletu, ale celkově mě kniha opravdu moc zklamala.
Po první třetině a několika týdnech přemlouvání knihu musím odložit. Nezáživné vyprávění, které utvrzuje v tom, že drogy mají na mozek větší vliv, než si chceme připustit. Christiane konkrétně se mentálně zasekla na začátku puberty, což vykřikuje každá věta, kterou v knize najdete. Naivita a "inteligence" nabraná během všech těch profetovaných let je politováníhodná. Jako odstrašující případ dobré, nicméně zbytečné.
Nicneříkající. Vlastně jde jen o popis toho, co se událo po "Dětech". Chybí tomu švih i ta mrazivost předcházejícího Christianina příběhu. Byla jsem tam a tam, dělala jsem to a to, potkala jsem se s tím a tím. Nic víc, nic míň.
Narozdíl od prvního dílu mi přišla pohledem na svět mnohem vzdálenější. V prvním díle mi byla opravdu blízká. Kniha je psaná jiným stylem,není tak konkrétní a upřímná. Každopádně osvětlí různé věci.Za přečtení stojí.
Mám pocit, že ta kniha opravdu není dobře napsaná. Působí to tak na mě. Četba byla od první strany jednou dlouhou větou, která skončila poslední stránkou. Takový slitek 250ti stran. Někdy se autorka zasekla na nějaké nepodstatné věci, odbočila od tématu a zase mě čekal slitek líčení něčeho, co vůbec prakticky nesouviselo s tématem. Prostě skákání od jednoho bodu k druhému. Pak se vrátila zase zpět tam, kde skončila a jelo se dál. Za mě takhle opravdu ne. Přitom potenciál knihy, samozřejmě, je dobrý a dá se z něj vykřesat daleko víc.
Druhá věc je Christiane. Jak jsem již četla více názorů níže, musím se s nimi ztotožnit. Christiane na mě nepůsobí dobře. Chvástání, chvástání a chvástání. Ač to tak nevypadá, také mám dojem, že je na svou slávu pyšná. Je plno jiných narkomanů, kteří by si zasloužili daleko více pozornosti než tato žena.