Nové komentáře u knih Sonja Vukovic
Christiane F. – Můj druhý život
„Těžko tohle hodnotit: na jednu stranu to není žádný literární zázrak, ale ani propadák. Prostě asi dobrá biografie.
Jsem ale za tu knihu velice vděčný, člověk se totiž dozví, jak pokračoval příběh nešťastného dítěte z knihy My děti ze stanice zoo... Podobně jako v příspěvku níže: hudební kapely a cestování po Řecku mě moc nezajímalo, ovšem jako obraz doby a třeba fenoménu evropských květinových dětí to bylo zajímavé. A je toho tam zajímavého víc, jen místy prodchnuto nezajímavými nebo chaotickými životními osudy... což je vlastně dobře, protože už Christianin život sice nebyl snadný, ale aspoň to nebylo takové šílenství a peklo, jako její dětství.“... celý text
— pavel.2
Christiane F. – Můj druhý život
„Příběh je to zase silný a asi by vydal i na několik filmů. A to je možná problém, že je tu toho tolik, něco jen tak obecně a narychlo popsáno...prostě už to není tak čtivé, jak ten slavný první díl. Btw zajímalo by mě co se vlastně stalo s Detlefem. Tady o něm myslím zmínka nebyla.“... celý text
— Hanys_
Christiane F. – Můj druhý život
„Opět se budu opakovat, že tato kniha by měla být povinná četba nejen pro školáky, středoškoláky, ale hlavně pro rodiče! Uvědomit si, že budoucnost svých dětí máme v rukou my.
Již v prvním díle jde poznat, že Christine inteligentní a vnimavá dívka. Tady mi úplně klesá brada (a sama mám několik AHA momentů) nad některými pasážemi, které se týkají dětí. A několik vět by mělo být tesáno do kamene! To píšu jako zralá žena a matka tří dětí, z toho dvou v pěstounské péči.
Začátek knihy se mi četl hůře, výčet všech hudebních kapel a hudební scény, které neznám, bylo pro mě neužitečné. Jinak docela zajímavé, koho všeho potkala, zná atd. Nejzajímavější pro mě byly kapitoly, kde se řeší rodiče a syn.
Každopádně, i přes to, že se nedokázala odpoutat od drog, zvládla žít "hezky" a nespadla. Velmi se mi líbí její uvědomění a jak šla s kůží na trh.“... celý text
— hanak.olga
Christiane F. – Můj druhý život
„Literatura měla velké štěstí, když kdysi dva novináři objevili mladistvou narkomanku, která ve svém věku zvládla velmi upřímně mluvit o svém dětství a drogách a vznikl z toho nepříjemný knižní výlet do světa, o kterém jsme nevěděli, nechtěli nebo nechceme nic vědět. Po letech přichází s další autorkou pokračování, kde se dozvídáme o dopadu popularity na Christianin život a její další příhody, opět vyprávěné velmi upřímně a přestože už to část čtenářů nebude tak emočně drtit, protože hrdinka je dospělá a dospělých lidí naše civilizace už tolik nelituje, stejně je to silná autobiografie, doplňující občas původní příběh a ukazující nám některá místa z jiného pohledu, než obvykle máme. Nezahrnuje kompletní souvislý život po první knize, jednotlivé kapitoly jsou z různých fází, autorka vypráví často mikropříběhy neznámých lidí a u části tragických momentů se opět nedočkáme spravedlnosti nebo vyústění (podobně jako v první knize), ale to mi nevadilo. I život "neznačkových lidí" nevěnujících se literatuře bývá fascinující, CF se propletla punkovou scénou v Hamburku, vypráví o zákoutích Berlína, řeckých ostrovech nebo útrapách s mateřstvím a sociálkou. Výtečná je epizoda o pobytu v Zurichu, kde se z doplňujícího textu čtenář dozví divoká fakta o boji Švýcarska s drogami, naopak dramaturgicky zvláštní je paranoidně znějící kapitola o pocitu sledování cizími lidmi, která může vyznít jako feťákova paranoia nebo nepříjemný pocit nesoukromí ze sledování příliš dotěrnými médii toužícími po senzaci nebo protidrogovou policií. Od vydání knihy už zdá se C.F. s médii nekomunikuje, ale snad se někdy najde další novinář, kterému dá šanci napsat další update.“... celý text
— Kverulant
Christiane F. – Můj druhý život
„Životopis zaujme ale nenadchne. Není třeba číst podruhé.“
— stefi22
