Hanys_
komentáře u knih
Noční klub. Díl první
Jiří Kulhánek
Nevím co jsem čekal, neoslovil mě už Franta Kotleta, tohle je zase podobný styl a fakt to není moc pro mě. Příběh sice dost zajímavý, zvraty tam jsou nečekané, ale ten styl psaní (a humor a hlavní hrdina a ...) mě fakt ubíjí. Asi by mě i zajímalo, jak to skončí, ale ne tak, abych si přečetl i druhý díl.
Její konec
Shari Lapena
Moje nejslabší Shari zatím, pořád se to čte hodně dobře, ale tak nějak mě ten zvrat (nebo odhalení) vlastně nepřekvapilo, ani neohromilo... prostě to tam tentokrát nebylo.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Já s těmi Arcadii a Aurelii měl problém, pletli se mi, často jsem nevěděl kdo je kdo, kolikrát jsem se i vracel a stejně mi to nepomohlo. V tomhle špatný, jinak super osudy některých postav, kdy to kolikrát vypadá na velkou postavu knihy a na druhé stránce je s ní amen. Některé věty by se daly rámovat, takže je dost možné že tomu třeba za několik let šanci ještě dám znovu.
Jednotka
Don Winslow
Nebylo to úplně ono. Za mě asi moc velké sci-fi, nevím - možná to tak fakt v některých čtvrtích NY tak je, ale té knížce to nešlo věřit.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Fantastické. Taková "moderní Lolita" říznutá detektivkou, dvě časové linie, spousta ale fakt spousta zvratů, a hlavně se těch skoro 600 stran četlo skoro samo. Dickera třeba sledovat.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Chvilkama jsem tady asi až moc cítil toho Oveho (starší nepříjmné osoba, která pookřeje díky sympatickým lidem v okolí). Každopádně ale další kvalitní Backman.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
I třetí díl je skvělý, zase mi ale dost dlouho trvalo, než jsem se zorientoval v postavách. Kniha asi trilogii ukončuje, ale umím si představit i další díly. Prostor tu na to určitě je.
Porno a já
Tarra White (p)
Kniha o Taře White psaná v první osobě, kterou ale nenapsala Tarra White. Je to takové trochu pubertální čtení, nic moc zajímavého ze zákulisí se tady člověk nedozví. O Taře ale kupodivu jo. Akorát ta její naivita i sebevědomí je někdy na protočení očí.
Alan Rickman: Deníky
Alan Rickman
Plno informací s kým byl na večeři, kam kdy letěl, co kdy viděl za film, jak nelibě nese neoceňování kvalitních filmů a herců na oscarech, jeho politické názory...čím byl starší, tak už deníky byly spíše nekrology jeho známých/přátel (a že jich bylo - ten člověk uměl žít)...čím víc se deníky blížily roku jeho smrti, tak na mě padl dost tísnivý pocit, že já vím, že umře a on to neví. Přišlo to rychle. Za mě, kdo chce o Rickmanovi něco zjistit, tohle není špatná volba. Ale ať nečeká nějaké pikantérie z natáčení atd. Toho se tu moc nedostává.
Sedm schodů k moci
Josef Klíma
Vzestup a pád mladé holky, která trochu dílem náhod, cílevědomostí a správnýma konexema chvíli patřila mezi ty, kteří rozhodují. Sice fikce, ale tak i těmi jmény je jasné, na kterou kauzu se tu míří (Vichr x Nečas, Dub x Topol). Trochu odbytý "narychlo" konec, jinak vlastně dost čtivé.
Pink Floyd
Nick Mason
Určitě zajímavý pohled dovnitř slavné skupiny. Co mě osobně tady chybělo hodně, byl popis toho, jak vznikaly ty největší Floydí pecky. Ale chápu, že přesně u toho Mason asi nebyl.
Bílý král a rudá královna: Studená válka na šachovnici
Daniel Johnson
Udělal jsem si přehled nejlepších hráčů historie, zjistil jsem, jak a proč byly šachy pro sověty tak důležité, kdo byl Bobby Fischer a kde se vzala ta nenávist ke komunistickému režimu u Gary Kasparova. Rozhodně zajímavá knížka, nečetlo se to sice úplně samo, ale zajímavých informací o 20. století je tady kupa.
Lolita
Vladimir Nabokov
Není to úplně to co jsem čekal, Humbert byl pro mě překvapivě až moc úchyl a Lolita až moc vypočítavá mrška, ale to bych bez přečtení nevěděl, takže jsem rozhodně rád, že jsem se do Lolity pustil.
Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow
Příběh je to zase silný a asi by vydal i na několik filmů. A to je možná problém, že je tu toho tolik, něco jen tak obecně a narychlo popsáno...prostě už to není tak čtivé, jak ten slavný první díl. Btw zajímalo by mě co se vlastně stalo s Detlefem. Tady o něm myslím zmínka nebyla.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Důležitá knížka, silný příběh mladé holky, která zčásti z nudy, z části ze snahy se zalíbit/odlišit spadne do drogové spirály. Naivně optimistický konec je pro ty, kteří četli i pokračování, docela hořký.
Silo
Hugh Howey
Já nevím. Ten uzavřený svět v silu byl zajímavý, ale vadí mi, když je v knížce až moc podezřelých náhod a tady to bylo fakt moc často. Na pokračování to nevidím.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Trošku mě štve ten název a obal, který evokuje nějakou tragédii na vodě, takže je jasné, co se vlastně na konci stane, ikdyž jsou první 2/3 knížky o něčem trošku jiném. Každopádně knížka jako taková hodně čtivá, střídání vypravěčů super a konec samozřejmě hodně silný.
Možnost ostrova
Michel Houellebecq
Je to asi pátá knížka, kterou jsem od Houellebecqa četl a až na ty vícečasové linie je to vlastně pořád to samé. Chlápek středního věku, ztracený a zamilovaný do mladé krásky, spousta sexu a otázek.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Člověk by si řekl, že Galén byl fakt naiva. A že Maršál byl až moc velký milovník válek, který by nikdy nemohl být skutečný. No ale o dva roky později nemohl být Čapek blíž pravdě. Tím, že tohle je přepis divadelní hry, odpadá popis krajiny a různých vlastně pro příběh ne tak důležitých věcí. Zůstávají jen dialogy. A v případě Bílé nemoci fakt silné dialogy.