Její konec přehled

09.12.2024

Kniha se poměrně dobře čte, děj ubíhá a autorka čtenáře udržuje v napětí. U autorky mě ale štve, že postavy vystupují ve svých myšlenkových pochodech nějak a v poslední čtvrtině knihy se ukáže, že to vůbec nebyla celou dobu pravda. Kdyby to popisovala z pohledu třetí osoby, bylo by to v pořádku. Ale pokud se daná postava hroutí, že ji někdo neprávem obviňuje z něčeho, co neudělala, brečí kvůli tomu a vše popisuje v první osobě, je takový zvrat minimálně divný. Celé je to pak tažené do zbytečného extrému, kdy se čtenář nemá čeho chytnout a nemá ani šanci cokoli předvídat, když ví, že autor vlastně téměř určitě lže, jen není jasné v čem. Autorku bych nicméně úplně nezatracovala, možná si časem vzájemně sedneme.

04.12.2024

S knížkami Shari Lapeny mám pořád stejný problém. Její vypravěčský styl je na mě trochu moc strohý, kapitoly jsou velice krátké a ještě je pomalu každý druhý odstavec vyprávěn jinou postavou, což mi občas přijde matoucí.
Zároveň mám ráda, když jsou v knize pro čtenáře poskytnuta nějaká vodítka, aby mohl přemýšlet a odhadovat, co se vlastně stalo. Shari Lapena dělá ovšem to, že nám naservíruje velké množství vnitřních monologů postav, z nichž všechny působí nevinně a ani jedna nenaznačí, že by s vraždou měla cokoliv společného. A na závěr, dvacet stránek před koncem, udělá jakoby na oko velký bum, kdy se nám postava, jejíž myšlenky pročítáme skrz celou knížkou odhalí, že za tím vlastně byla celou dobu ona. Na mě osobně toto moc nefunguje, i když autorce nemůžu upřít čtivost a velice zajímavou zápletku, i když zahnanou do takového extrému, že jí vlastně vůbec nevěřím.