Kverulant
komentáře u knih
50 let videoher
kolektiv autorů
Knihu jsem dostal a musím říct, že mě jako pamětníka hrajícího od éry herních automatů v maringotkách za komunismu nečekaně řada článků potěšila, zdá se, že čímdál starší hra, tím výbornější kapitola - ať už kvůli příběhu autorů, technickým detailům, nějakému historickému milníku. K závěru už jsem měl pocit, že z novější éry nebyly vybrány dostatečně zajímavé hry (pro mě) ani text o nich, ale 80% materiálu knihy mě potěšilo. Každý si určitě vzpomene na hry, na které se nedostalo, ale to určitě není v silách publikace. Ideální dárek pro staré fotry, kteří vybrakovali kasičku kvůli automatu Space Invaders, ale vydrželi u her až do současnosti.
Víra, naděje a masakr
Nick Cave
Četl jsem knihu v originále, abych si mohl vychutnat Caveův styl v jeho mateřské jazyce (a přeskočil frontu rezervací na české vydání v knihovně). Fanoušky kniha nezklame v tom smyslu, že by se snad Cave nějak proměnil - pořád umí vyprávět o chmurných nebo nepříjemných vzpomínkách se specifickým humorem (rozchod s Blixou Bargeldem). Zároveň má prostor víc se svěřovat o svém vážném zájmu o náboženství a jelikož se vypořádání s tragickou smrtí syna stalo jedním z ústředních motorů jeho díla, většina knihy se točí okolo těchto témat a jde na až nepříjemně intimní dřeň, kdy by vám ve společnosti takto svěřujícího se blízkého člověka bylo až nepříjemně, ale museli byste ze zdvořilosti nebo empatie zůstat sedět a vyslechnout jeho zpověď. A taková tato kniha často dokáže být - jako některé Caveovy písně. Pro fanoušky dřívějších alb občas vypadnou zajímavé informace, ale rozhovor je především komplexním vyjádřením k tvorbě od alba Skeleton Tree až do Carnage, pokud tvorbu Cavea z těchto let sledujete, nenajdete lepší zdroj informací než tohle.
Transatlantik
Volker Kutscher
Detektivka není špatná a čte se to samo, ale tentokrát jsem měl pocit mírné recyklace nejen postav, ale i nápadů, jako kdyby kromě hlavního případu nebylo dost vedlejších linek. Americká část je úlet a linka s Fritzem a Hannah je slabá (návrat některých postav ze série bohužel nepřispěl k větší zábavě). Charly je opět zábavnější a akčnější postava než Gereon a k pozitivům patří připomínka bombardování Guernicy nebo vzducholoď, ale není to tentokrát tak zdařilé asi kvůli tomu, že se to neodráží tolik na dění v Berlíně.
Billy Summers
Stephen King
Velmi slibný příběh a dobrý rozjezd, zabiják, který v rámci role zkouší psát? Vynikající. Pak to samozřejmě Stephen tradičně nevydržel a začal nařeďovat děj, vymýšlet další nepravděpodobné postavy a od momentu "Alice" už je to otravný předvídatelný úmor, pokus dojímat se nad postavami, které to nepotřebují, nesmyslná odpudivá linka s pomstou, rádoby překvapení na konci... Rčení "méně je někdy více" by tomuto románu prospělo.
Věčná devadesátá: Proměny české společnosti po roce 1989
Jaroslav Spurný
Porevoluční 90. léta jsou už dneska něco jako mýtus. Vzhledem k tomu, že moderní učebnice dějepisu se stěží umí poprat vyváženě s érou komunistického režimu, hledání souhrnné publikace s objektivním pohledem na důležitou formující éru Česka je velmi obtížné. Sborník Věčná devadesátá tento dluh zčásti napravuje, věnuje se řadě zajímavých témat od privatizace, médií, silného antiromského rasismu (souhrn obětí je skutečně nelichotivá vizitka dlouho lhostejně přihlížejícím vládám), atd. Je to velmi informačně přínosná publikace vhodná ke kritičtějšímu pohledu, pokud si občas při oslavných vzpomínkách vyšeptalých politiků nejste jistí vzpomínkami na éru, ve které jste např. dospívali. Každý čtenář bude mít pocit, že by si rád přečetl pohled na něco, na co se nedostalo, ale je aspoň naděje, že budou další takové publikace přibývat.
Vánoční říše (komiks)
Joe Hill (p)
Vánoční říše není adaptace stejnojmenné Hillovy knihy, ale spíš další příběh z jeho světa. Kresba ve stylu krvelačné pohádky je pro příběh velmi příhodná. Komiks opět v rámci obvyklé tvorby vyčnívá, ale nestrhl mě tolik jako Hillovy pecky Zámek a klíč nebo Košík plný hlav (hodnocení berte v rámci Hillovy tvorby).
Joe Hill mi přijde jako ideální autor komiksů, protože má dobré nápady a umí vystavět konstrukci příběhů s překvapeními po cestě, ale v románech občas plýtvá textem v ne tak zajímavých příběhových "vycpávkách". Nechci ho moc srovnávat s jeho tátou, protože Hill není Kingův klon a má svůj vlastní, brutálnější a nihilističtější styl. Výtvarník pak zpravidla jeho scénář optimalizuje do dravějšího, zhuštěnějšího celku a výsledek bývá oproti jeho psaným pracím super a to je přesně případ velmi akční Vánoční říše.
Poutník světem fantazie
Ondřej Slanina
Informačně velmi bohatá publikace, plnící jeden z nemála restů, které má filmová věda vůči československé tvorbě. Většina lidí si bude Otu Hofmana pamatovat asi maximálně jako scénáristu kultovních filmů Lucie postrach ulice a Chobotnice nebo seriálu Návštěvníků, ale díky knize se seznámí i s jeho zajímavým životním příběhem, kariérou šéfdramaturga na Barrandově a řadou dalších klasik, ve kterých měl prsty. Autor poctivě nashromáždil hodně informací i z rodinného archívu díky spolupráci Hofmanova syna a v přehledu filmů v závěrečné části knihy najdete spousta zajímavostí a perliček třeba o koprodukcích se západním Německem. Snad autor bude mít energii napsat víc podobně kvalitních publikací o jiných fenoménech čs. filmu. Kniha má dva menší nedostatky. První je velmi široký formát (použitý patrně kvůli fotkám a úryvkům scénářů), díky kterému se jinak řemeslně kvalitně provedená kniha těžce napolohuje do knihovny a druhý je absence jména Hofmana v názvu knížky. Nebýt náhodného tipu od kamaráda, nikdy bych se skrz hledání v knihovnách nedozvěděl, že vyšlo něco takového, o co jsem měl dlouho zájem.
Svatokrádežná svatba
Alejandro Jodorowsky
Další příběh z bezcitného (tentokrát fiktivního) středověku z pera chechtajícího se Jodorowského, tentokrát možná o něco méně dialogu a více nádherně zpodobněné akce a masakru. Alvarovo království by očividně Istanbulskou úmluvu nejenže neratifikovalo, ale ani nepodepsalo, neboť se slabými lidmi zde příslušníci šlechty zachází jak s toaletním papírem. I když si cením o stupínek více děl, kde si autor pohrává se skutečnou historií a zábavně mystifikuje nebo nasměrovává dějiny jinam, přece jen autor umí stále překvapit a v nižším hodnocení mi brání i naprosto úchvatná kresba, protože na spolupracovníky má tedy Jodorowsky výborný vkus.
Pošťák
Bryan Edward Hill
Pošťák začíná velmi svěže, vyšetřování s Aspergerem a město plné zločinců ze začátku vystačí na příjemnou zábavu. Řádně tlusté, kvalitně graficky provedené knize by prospělo možná držet se víc seznamování s dalšími obyvateli města a případy a Markovým trampotám s ženami, ale v poslední třetině už autorovi dochází dech a vymýšlí blbosti, případně pořád neefektivně do děje tahá otravnou postavu fotra.
Lunapark
Volker Kutscher
Píše se rok 1934 a Gereon vyšetřuje další smrt, zdánlivě politicky motivovanou, musí spolupracovat s politickou policií a v atmosféře strachu lidí z brutality nedotknutelných SA partiček má pocit, že v nové totalitě vůbec nejde o hledání zločince a pravdu. Do obtíží, jak existovat v novém Německu a zachovat se správně nebo jak být sám sebou se dostává nejen Charlotte a svěřenec Rathů. Je to čím dál temnější čtení. Důvod, proč je tato série tak dobrá, není jen historická detektivka z Výmarské republiky, ale způsob, jak nás autor seznamuje s životem v atmosféře a pravidlech teď už napevno zakotvené totality. Potěší opět zkřížení cesty postav s historickou událostí a různé odkazy pro fajnšmekry jako "český frajtr" nebo "stopětasedmdesátník". Už se těším na další díl.
Andělské drápky
Alejandro Jodorowsky
Moebiusovo album erotických kreseb, které Jodo doplnil něčím jako krátkými poetickými texty, vydáno jako velmi rozměrná kniha. Zajímavost do sbírky, která ale tentokrát nepotěší jako obvyklé věci od autorů.
Sukuby
Edward Lee
Zvrácená pohanská jízda s dobrým příběhem a zajímavými postavami. Sukuby mají dobrou pověst skandálního díla, které muselo být ve své době pro vydání zcenzurováno (v Česku už vychází překlad kompletního díla) a předpokládal jsem, že to bude pro barvitě vylíčenou sadistickou brutalitu, ale tehdy jistě šokovaly i dobře vylíčené sexuální orgie a temná erotika bez hranic, ze které budou odvaření zejména příznivci femdom. Autor je dobrý psycholog a umí dobře vytvořit úzkostnou atmosféru zla, textu dobře slouží klasicky dobrý překlad Milana Žáčka.
Spis Vaterland
Volker Kutscher
Další výborný díl série, autor píše stále líp a velmi dobře zasazuje příběhy do historického vývoje ve Výmarské republice, čímž se mu daří s naskakujícími letopočty zvyšovat tísnivou společenskou atmosféru. Tentokrát se vyšetřování neodehrává jen v Berlíně a vyšetřování vraždy přivádí Gereona Ratha do Východního Pruska a čtenáři se seznámí s dobovými poměry v Mazurech.
Bowie v Berlíně
Thomas Jerome Seabrook
Ideální kniha pro seznámení se vznikem berlínské albové trilogie a období, kdy David Bowie žil v Berlíně, což bylo dost možná tvůrčí období, které sám občas zmínil jako své nejosobitější, ale i s celou jeho tvorbou v 70. letech, kdy nahrál nebo spolupracoval na mnoha albech. Popisuje moment hudební kariéry Bowieho působícího tehdy v Los Angeles a co ho přimělo přestěhovat se z USA do jednoho z nejoblíbenějších měst pro osobité umělce - západního Berlína a přibližuje nám jeho vztahy s muzikanty a přátelství s Iggym Popem, jemuž pomáhá nastartovat sólovou kariéru a pomáhá mu s prvními dvěma alby, zabývá se i nahrávacími procesy alb a detaily práce na jednotlivých písních nejen berlínské trilogie, ale i právě alb Popa. V závěru se kniha zabývá krátce i vlivem na mladé umělce a hudební průmysl. Snad jediné, co mi v ní chybělo, je zmínění o významu, který měl pobyt a tvorba Bowieho na samotné Německo a Berlín a o jeho povzbuzujícím provokativním koncertu u Reichstagu v roce 1987, který mohli slyšet přes Zeď i východní Němci a možná víc veselých historek z paření v podnicích ve městě, ale i tak mám z knihy dobrý pocit solidně odvedené práce z éry hudební historie.
Přístav Země / Zatmění
Zack Kaplan
Masivní kniha obsahuje dva ukončené komiksy, oba mají atraktivní svět a situaci a pěknou kresbu. Zatímco postapo Zatmění se vyvíjí tak nějak normálně, Přístav Země mě nápadem velmi uchvátil, zhltnul jsem ho na jedno posezení na WC, až mě pomalu musela rodina odvézt na vozíku a bylo mi velmi líto, že autor v sérii už nepokračoval, i když závěr nepůsobí zrovna jako ukončení. Nakladatelství Mighty Boys si umí vybrat velmi sympatické, ne tolik profláklé záležitosti a rozhodně se vyplatí jejich ediční plán sledovat.
Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow
Literatura měla velké štěstí, když kdysi dva novináři objevili mladistvou narkomanku, která ve svém věku zvládla velmi upřímně mluvit o svém dětství a drogách a vznikl z toho nepříjemný knižní výlet do světa, o kterém jsme nevěděli, nechtěli nebo nechceme nic vědět. Po letech přichází s další autorkou pokračování, kde se dozvídáme o dopadu popularity na Christianin život a její další příhody, opět vyprávěné velmi upřímně a přestože už to část čtenářů nebude tak emočně drtit, protože hrdinka je dospělá a dospělých lidí naše civilizace už tolik nelituje, stejně je to silná autobiografie, doplňující občas původní příběh a ukazující nám některá místa z jiného pohledu, než obvykle máme. Nezahrnuje kompletní souvislý život po první knize, jednotlivé kapitoly jsou z různých fází, autorka vypráví často mikropříběhy neznámých lidí a u části tragických momentů se opět nedočkáme spravedlnosti nebo vyústění (podobně jako v první knize), ale to mi nevadilo. I život "neznačkových lidí" nevěnujících se literatuře bývá fascinující, CF se propletla punkovou scénou v Hamburku, vypráví o zákoutích Berlína, řeckých ostrovech nebo útrapách s mateřstvím a sociálkou. Výtečná je epizoda o pobytu v Zurichu, kde se z doplňujícího textu čtenář dozví divoká fakta o boji Švýcarska s drogami, naopak dramaturgicky zvláštní je paranoidně znějící kapitola o pocitu sledování cizími lidmi, která může vyznít jako feťákova paranoia nebo nepříjemný pocit nesoukromí ze sledování příliš dotěrnými médii toužícími po senzaci nebo protidrogovou policií. Od vydání knihy už zdá se C.F. s médii nekomunikuje, ale snad se někdy najde další novinář, kterému dá šanci napsat další update.
Batman Mikea Mignoly
Mike Mignola
Nejdůležitější na této kompilaci je Zkáza jenž postihla Gotham, což je autorské cvičení, jak přivést do alternativního Gothamu před válkou lovecraftovské božstvo a přidělit role všem známým v této situaci. Je to fajn a místy nápadité, velmi pomáhá kresba, ale fanoušky Hellboye a čtenáře Lovecrafta a jeho epigonů zas tak moc nepřekvapí. Zbytek sbírky mě nijak nepřekvapil.
Vargr
Warren Ellis
Velmi akční, brutální a přímočarý příběh z novějších časů, kde Bond prochází překážkami jako nahřátý nůž máslem, snad kromě nařízení přísného M. Tento styl jsem tedy od Warrena Ellise a bondovky vůbec nečekal a byl jsem jako znuděný divák posledních filmových bondovek příjemně překvapen. Suchý humor ujde a kresba je výborná.
Kočičí deníky
Džundži Itó
Kočičí deníky jsou vlídná humorná odbočka hororového klasika k soužití lidského páru s kočkami, a tím může fanoušky zklamat. Je to něco jako kdyby Marek Eben napsal knihu o tom, jak se pozitivně smiřuje s kočičími členy rodiny, akorát by do sebe navíc sypal lysohlávky a byl psychicky labilní. Ale ani taková vylepšená verze Ebena není moc vtipná, nanejvýš úsměvná a já doufám, že příští přeložené dílo Ita bude opět vyšinutý horor, kterými autor tak dobře umí brnkat na klávesy vašich úzkostí a vtáhnout vás do děje.
Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd 1
Kei Koga
(SPOILER) Brutal v souladu se svým jménem přináší ve svých případech řádnou porci fyzických i morálních nechuťáren, násilí, brutalit, zvráceností a lidského zla, a jako náplast na ně vždy dorazí jako vyšinutý zvrácený mstitel Dan, který předvede to samé jako předchozí padouši, ale ve jménu dobra. Málokdo si přitom nevzpomene na Dextera nebo revenge porno The Last House on the Left. Těžko říct, kam plánují autoři dál tuto sérii vyvíjet, ale nevím, jestli u toho chci být a asi bych to doporučoval jen romantickým křehkým duším, se kterými se potřebuji hodně rychle rozejít nebo rozvést.