Kverulant diskuze u autorů

Stephen King je trvalý klasik hororu a zručný řemeslník sypající další knihy jak na páse. To má určitou nevýhodu, pokud ho čtete už třicet let, jeho styl psaní se vám trochu okouká - všimnete si opakovaných vyprávěcích postupů, můžete srovnávat s řadou předešlých knih, co si je podobné. I když je průběh čtení příjemný, čím víc se blížíte ke konci, téměř neomylně tušíte, kdo umře a jestli na poslední stránce bude zvrat naznačující otevřený konec. Takže už od Stephena nečtu všechny nové knihy a mám rád spíš jeho starší.

Autorův nesporný klad spočívá v tom, že velmi dobře zná lidi a umí o nich psát. Hlavní postavy vždycky bojují s nějakou formou zla, ale jako největší hrozba v příběhu jsou jiní lidé z jejich okolí - zlé děti ve škole, násilní rodinní příslušníci, rasisti, homofobové, věřící, bez kterých by působení "hlavního zla" nebylo tak účinné - správný Kingův "hlavní padouch" samozřejmě slabostí lidstva umí využívat a proto je úspěšnější.

King taky umí dobře reflektovat ducha doby a i když vás někdy možná obtěžuje jeho grafomanství a zmiňování popkultury, pomáhá to dostat se líp do období a vnímání prostředí, kde se kniha odehrává.

Zápory? Kromě zmiňovaného vnímání klišé jsou to občas slabá neuspokojivá finále (když vzpomínám na To jako na špičkovou knihu, musím vždycky potlačit v hlavě připomínku nudného aktu s nějakou kosmickou želvou na konci) a "popření konce" na posledních stránkách knihy typu "vyhladili nákazu, ale hlavní hrdina na konci stojí před zrcadlem a cítí příznaky", to je fakt při takovém počtu knih skoro nesnesitelné.

Všestranný umělec Clive Barker napsal řadu knih, které jsou v mých nejoblíbenějších už od puberťácké éry. Měl jsem ostatně štěstí potkat se s mistrovým psaním tak brzo, protože mě jeho nespoutaná fantazie řádně pomohla rozšířit obzory představivosti. Obvykle nás autor zavádí skrz úplně normálního hrdinu s nudným životem k objevení netušených zákoutí našeho současného světa nebo k setkání s tvory z jiného (ať už jsou to jiné světy nebo peklo) a řádně umí šokovat svou fantazií, opravdu temným násilím, které nikomu nepřejete a zvrácenými zálibami jeho postav. I díky tomu může čtenář zažít tu správnou tíseň z neznáma, z nezvaných hostů přicházejících za svými zájmy z dalekých krajin nebo ze zlých rozmarných bohů. Je klišé říkat, že žádný autor nepíše jako Barker, ale v případě Cliva to rozhodně platí. Škoda, že posledních dvacet let už tolik kvůli problémům se zdravím netvoří - většinu času mu zabírá dětská série Abarat (kterou asi nikdy nedopíše) a jeho poslední kousky dospěláckého hororu Scarlet Gospels nebo komiks Next Testament o návratu Boha v češtině bohužel zatím nevyšly.

Miloš Macourek byl pekelně talentovaný psavec se spousta originálními nápady, naštěstí toho zvládl napsat opravdu hodně a dokázal svoje výplody publikovat i za komunismu, který jinak potíral cokoliv, co přineslo odér svobodné fantazie a příchuť Západu. Ať už jsou to jeho pohádky, filmy, co dělal s Vorlíčkem nebo komiksy se Saudkem, dal toho československé kultuře na jednoho člověka sakra hodně.

Fenomenální kreslíř, který uměl přinést za temných socialistických časů svým umem do kulturně uzavřeného českého světa svérázným stylem tu správnou příchuť zkaženého Západu se spoustou sexy křivek žen i mužů a přidat do pozadí spoustu vtípků pro pozorné čtenáře. Uměl správně vyšťavit jakoukoliv předlohu, ať už to byl Foglar nebo nakreslené příběhy z pera Neffa nebo Nesvadby, dodnes se mi vrací při čtení Po stopách sněžného muže ten správný pocit tajemné hrůzy z poloosvětlených jeskyní a hor. Je strašlivá škoda, že mu kariéru mařili komunisti a po revoluci se dočkal patřičného opěvování, znovuvydání svých děl a výstav až ke konci života, který strávil v kómatu, ale pozici krále českého komiksu mu jen tak někdo nevezme.

Od Urbana mám rád jeho mysteriózní detektivky spjaté s českou architekturou (a prostředí jeho knih už mě několikrát nalákalo na výlet). Občas mi přišlo, že se autor při psaní po pár kapitolách nechá unést svým příběhem a vyprávění se mu rozjede jiným směrem/záměrem jako neřízená střela a někdy ten směr není úplně citlivý k původnímu očekávání (případ Boletus Arcanus). Představivost a talent pro mysteriózní žánr a konspirace mu nelze upřít a Lord Mord se Sedmikostelím jsou opravdu zábavná pražská dobrodružství.