Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow , Sonja Vukovic
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203465/mid_christiane-f-muj-druhy-zivot-203465.jpg
3
674
674
My děti ze stanice ZOO série
< 2. díl
Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem – narozením syna Philippa. Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: „Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , OldagOriginální název:
Christiane F. – Mein zweites Leben, 2013
více info...
Přidat komentář
Na pokračování My děti ze stanice ZOO jsem se těšila, protože jsem byla zvědavá, jak to s Christiane dopadlo. Ale popravdě mě knížka celkem zklamala a nezaujala.
Byla jsem hodně zvědavá, jaká je Christiane dnes. Jestli se změnila nebo jestli je pořád ta stejná feťačka. Četlo se to vcelku pěkně a rychle, přesto mě to nepřesvědčilo, jak bych čekala...
Zajimal mne dalsi zivot Christiane. A ano, dalo se ocekavat, ze drogy se nezbavi. Ale kniha se mi libila.
Pokračování jsem četla víceméně z "povinnosti", protože mě samozřejmě také zajímalo, jak se životní příběh Christiane F. vyvíjel dál. V knize nelze hledat nějakou vyšší uměleckou hodnotu a ani samotné vyprávění není příliš konzistentní, takže se nečte nejlépe. Co mě osobně na osudu Christiane nejvíc zklamalo byl neměnící se vývoj jejího života. Naivně jsem věřila, že celý příběh skončí happyendem a že autobiografie bude popisovat Christianino prozření a obrat k lepšímu. Ostatně, tuto naději lehce naznačoval už konec knihy My děti ze stanice ZOO. Bohužel jsem se ale přesvědčila, že kdo jednou do drogového kolotoče spadne, už z něj do konce života nevystoupí. Smutná realita.
Kniha se mi moc nelíbila, důvod proč jsem jí začala číst a proč jsem ji také dočetla, byl ten, že mě zajímalo jak dopadla hrdinka knihy My děti ze stanice zoo, kterou jsem četla v mládí.
Přišlo mi alespoň ze začátku, že tam je spoustu úplně zbytečných jmén a zmiňování lidí, o kterých se už dále nehovoří. Občas mi také přišlo, že některé myšlenky či historky nejsou dokončené. Časté odbočování a přeskakování od jedné věci k druhé a další nesrovnalosti se mi také moc nelíbili.
Ale příběh byl zajímavý jen by mohl být sepsán lépe.
Určitě doporučuji přečíst všem, které zajímá co se dělo po knize My děti ze stanice ZOO. Kniha vám odpoví na spoustu otázek, které jste si mohli klást po přečtení první knihy.
Pokračování knihy My děti ze stanice ZOO mi udělo rodost... Tolik otázek jsem si kladla... Tahle knížka mi na ně měla odpovědět, což se taky stalo... Nicméně kvalita obsahu opravdu nic moc...
Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Uvědomila jsem si, jak krásný obyčejný život žiju.
Knihu jsem kupovala kamarádce, která je velkou fanynkou původního My děti ze stanice ZOO a po přečtení byla prý trochu zklamaná. Život Christiane "po" zajímal i mě, takže jsem se pustila do čtení.
No... co dodat? Že Christiane dospěla? (zvažovala jsem, jestli dát slovo "dospěla" to uvozovek, ale chyby děláme všichni i v dospělosti, takže...), spíše než nutně fyzicky mám na mysli dospělost názorovou/myšlenkovou (hlavně zvrat ve fázi mateřství a posun od sebestředného "já" k "my" a Phillipovi).
Svých závislostí (nejen drogy, ale i muži, bezstarostný free život) se nezbavila, ale vzhledem k tomu, že si za ně může sama, až moc dětinsky fňuká a kope kolem sebe s tím, že to není fér. Měla spoustu příležitostí a podporu nejrůznějších lidí (partneři, rodina Keelova), ale přesto si dál tvrdohlavě vedle tu "svou". Nutno dodat, že to však na mnoha místech v knize sama uznává.
Na mě kniha působila spíše než "můj druhý život" nebo "život po stanici ZOO" jako "rekapitulace mého života". Jako by Christiane spíše vzpomínala, hodnotila, loučila se... Již v úvodu zazněla zmínka, že je nemocná, její tělo nefunguje, jak má - a není se samozřejmě čemu divit, naopak - je až s podivem, že se se svou minulostí dožila tak vysokého věku. My děti ze stanice ZOO byl zkrátka kult, o tom beze sporu žádná. A Christiane F. bude mít do konce života nálepku jedné z nejmladších, zmedializovaných "obětí" (tady si uvozovky dovolím) drogového světa. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně...
Stylisticky hrozné, na každé stránce jsem měla chuť něco přepsat nebo dokonce překopat celý odstavec.
Bylo to zajímavé čtení, každý by ale určitě měl nejdřív přečíst My děti ze stanice ZOO.
Často se setkávám s názory, že je Christiane nesympatická, antihrdinka atd. Já s ní docela soucítím. Neměla a nemá to vůbec jednoduché. Vždyť na své problémy byla více méně sama.
Snad se z jejího příběhu každý poučí. Nejen v tom, aby sám nebral drogy, ale především v tom, že si má všímat druhých a BÝT JIM OPOROU.
Tak.
Kdo nečetl My děti ze stanice ZOO nemá cenu aby četl tuto knihu. Kniha mě moc nezaujala, přeskoky v ději mi přišli divné. Několikaleté pokusy o konec s drogami, kdy Christiana obviňuje všechny okolo, že to nejde. Kniha na mě moc nezapůsobila.
... zvláštní příběh. Pořád hlavní postavu obíhaly drogy, byť už v malé míře, ale stále to tu bylo. Setkávala se s narmomany, něco i vzala... Nudily mě stránky z Řecka a s cizími jmény. První díl rozhodně lepší
Kdyby tomuto příběhu nepředcházela kniha My děti ze stanice Zoo, brala bych celý koncept knihy v pohodě. Divoká osmdesátá léta ve společnosti muzikantů a herců se bez drog zajisté neobejdou, ale Christiane evidentně celý svůj život prožila v této představě. Její opakované pokusy o "léčbu" mě po čtvrtém pokusu už opravdu nepřesvědčily. Člověk by řekl, že narkoman zoufale toužící po svobodě se upne k něčemu, co mu tu svobodu může dát. V jejím případě dostala tolik šancí, že by chudáci na Václaváku nevěřícně kroutili hlavou. Nevděčná holka, která je "stále nad věcí" a když už se nedokázala osvobodit od drog, alespoň se jí to podařilo u antikoncepce.
U prvního dílu jsem s Christiane soucítila, nyní je to pro mě jen hloupá nesympatická ženská, která se nechá opečovávat jako malé dítě a svou "touhou" po normálním životě už nikoho nepřesvědčí.
Nepřísluší mi soudit závislé, ale mohla jsem alespoň porovnat Jamese Bowena a Christiane, James svůj lék našel v Bobovi, Christiane ho nenašla ani ve svém vlastním synovi...
Po precteni cca prvnich 60 stran jsem knizku nekolikrat zavrela s tim, ze ji ani nedoctu. Kapitoly o tom, s kolika slavnymi lidmi se poznala, jak spolu parili a opijeli se, mi neprisla zrovna dvakrat zajimava a spis to na me vrhalo dojem nejake vychloubacnosti. Prilis me vsak zajimala kapitola o jejim synovi, tak jsem pokracovala. Po precteni nezazivne prvni casti se mi vsak dostalo pestreho a poutaveho cteni, od ktereho jsem se nedokazala odtrhnout. Casti o Platzspitzu, rocnimu zivotu ve vezeni, pobytu v Recku a lasce k synovi jsem precetla jednim dechem. Zaujala me i cast tykajici se te nechutne paranoie ze sledovani neznamymi lidmi, kteri Christiane lezli do bytu. Mozna to byla pravda, mozna se jednalo o jeden z psychickych nasledku jeji dlouholete zavislosti. V kazdem pripade z teto casti byl patrny nepredstirany Christianin strach, ktery zazitek z cetby umocnoval.
Když opomenu, jakou formou byla napsána kniha (přeskakování v ději sem tam, divné a pro mě kolikrát nepochopitelné souvětí), nejvíce mi vadila samotná hlavní "hrdinka". Sympatie k její osobě mě opustily tak po první čtvrtině knihy. Přijde mi ufňukaná, vinu házející na všechny kolem, chvastajici se a hlavně strašné asociální. Dosud si nedovedu vysvětlit, kam se vždy poděli ti její psi!! Chtěla jsem si to dát časově do souvislosti, ale marně.
Mě se kniha velice líbila, nečekal jsem ze by to bylo jako první díl, bylo jasné že po vydání první knihy a filmu to nabere jiný směr..
Je to úplně něco jiného než My děti ze stanice Zoo. Tenhle díl má více "dospělých" problémů a hlavně ho napsala autorka sama a proto je tam pro mě více z její povahy a myšlení.
Štítky knihy
drogy Německo autobiografické prvky detoxikace organismu feťáci, narkomani
Pokračování toho, jak to s Christiane bylo dál. Zajímavé, smutné, autentické. Přesto, jak je tady několikrát už napsáno, i mně nevyhoval styl, jakým byla kniha napsána.