Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow , Sonja Vukovic
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203465/mid_christiane-f-muj-druhy-zivot-203465.jpg
3
674
674
My děti ze stanice ZOO série
< 2. díl
Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem – narozením syna Philippa. Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: „Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , OldagOriginální název:
Christiane F. – Mein zweites Leben, 2013
více info...
Přidat komentář
Tak za prvé jsem určitě ráda, že tahle kniha vznikla a že jsem si ji mohla přečíst. Po přečtení "Dětí" jsem nijak moc nepřemýšlela, co s Christiane asi bylo dál, ale když tu ta možnost je, určitě mě to začalo zajímat.
Po první kapitole jsem byla nadšená, líbilo se mi to čim dál víc (už ten název), ale postupně nadšení zase opadalo. Škoda. Chvílema jsem se totiž ztrácela v tý hromadě lidí, u kterých zrovna bydlela nebo s kým zrovna chodila. A taky v tom, o jaký období se zrovna jedná, chvíli jí bylo čtrnáct, najednou zase 19. Přišlo mi to místy takový roztěkaný. Asi jsem si to představovala trošku jinak. Ale od kapitoly narození jejího syna mě to zase vtáhlo a dočetla jsem to na jeden zátah.
Rozhodně to stojí za přečtení a rozhodně to je dobrá knížka, zvláště pro fanoušky "Dětí", jen mám asi tendenci to s nima srovnávat, nevím.
Jo, a Christiane byla - je fakt krásná holka/ženská, nemůžu říct, že by mě to nepřekvapilo.
Co se ovšem drog týče, mám na to pořád stejný názor. Jistě není příjemný, jak jí lidi pořád otravujou, novináři fotí, ale vybrala si tento způsob života vlastně sama.
Upřímná a zajímavá sonda do životního příběhu nejslavnější německé narkomanky. Dle mého názoru kvalitativně doplňuje Děti ze stanice a jsem moc ráda, že kniha vyšla. I když Christiane v životě udělala spoustu chyb, působí na mě jako moc fajn člověk a věřila jsem jí každé slovo.
Místa spojená s Christiane F. a Dětmi ze stanice ZOO jak jsem je zachytil v roce 2012: http://wilbur.rajce.idnes.cz/Wir_Kinder_vom_Bahnhof_ZOO_2012_My_deti_ze_stanice_ZOO_2012/
Je super vědět konečně co s ní bylo poté ...... ale jinak...nic moc... no nic moc to ani nejde říct její život je jedno velké šílenství, ale na mě kniha někdy až moc zbytečně ukecaná ..:) Každopádně smekám nad tím, jak teď skvěle vypadá i po tolika letech fetování :)
Přesně na takovou knihu jsem čekala! Občas jsem si vzpomněla, jak se asi má ta Christiana F. z knihy My děti ze stanice ZOO: Snažila jsem se hledat různé články či fotografie, ale média toho napovídají.. - ostatně, jak je psáno i v knize.
Jsem moc ráda, že se povedlo tuto knihu vydat. Doporučuji všem, které zaujal příběh Christiany F. ze stanice ZOO.
Přečetla jsem na jeden dech. Kniha vypovídá o autorce a její minulosti. Obdivuji ji, že se dokázala ze všeho vypsat. Kniha stojí za přečtení.
Tak v prvé řadě nepřestávám žasnout, jak nádherná Christiana i po letech drog, alkoholu, hladovění a chorob zůstává. Na rozdíl od mnoha celebrit vylepšených plastikami i obyčejných žen v jejím věku, které zkrátka rezignovaly, stárne přirozeně a vypadá na každý z jejích jednapadesáti let - v tomto případě myšleno jako lichotka, vzhledem k tomu, čím prošla.
Není feťák jako feťák! Můj druhý život se od zooidních děcek liší, ale nijak za první knihou nezaostává. Největší rozdíl vidím v tom, že zážitky od Christianiných zhruba patnácti let až po současnost jsou servírovány s odstupem času, no a hlavně Christianě už není čtrnáct, ale padesát jedna. Osobně mě vždycky zajímalo, co se s Christianou dělo poté, co ji matka odlifrovala k příbuzným, takže mě dnešní objev této knihy moc potěšil a překvapil. Doteď jsem se o jChristianě jen občas dočetla na netu samé nepovzbudivé zprávy, nelíbila se mi tak, jak ji prezentovala média. Teď si říkám, co je komu do toho, jak je na tom s drogami; o syna se myslím stará vzorně, nikomu neubližuje (no, sobě) a je úplně klidně možné, že je mnohem spořádanějším člověkem, než leckterý nedělní kazatel.
Má můj obdiv, ať to zní jakkoli divně.
A teď vážně: sakra to se koupe v krvi panen, že pořád vypadá tak dobře? :D
Po přečtení knihy My děti ze stanice ZOO jsem občas pátrala po tom, jak se daří Christiane teď. Jsem ráda, že Christiane našla sílu rozpovídala se o svém životě po tolika letech a objasnila informace, které média podávala jak se jim to hodí. Kniha se skvěle čte, líbily se mi tam i ty fotky.
Christiane obdivuji už od první knihy a můj obdiv má stále. Vypadá na svůj věk dobře, ale to, co prožila, je vidět.