My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237192/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-237192.jpg
5
8387
8387
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Nové vydání slavné knihy. Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Prvních zhruba 50 stránek mě moc nebavilo, ale potom se to slušně rozjelo a já se od Dětí nemohla odtrhnout! S Christiane jsem splynula a bylo mi líto, když jsem knihu dočetla. Úplně se mi po ní stýská.
Musím přiznat, že se mi často dělalo úplně špatně. Naprosto mě odradila od toho se někdy na drogu jen podívat, natož ji užít. KAŽDÉMU DOPORUČUJI, aby si knihu přečetl a šířil ji dál. Potřebuje se dostat k co nejvíce lidem.
Trochu jsem nevydýchala styl psaní, jsem u knih zvyklá na spisovnost, ale sto lidí, sto chutí.
Knihu jsem si půjčila v knihovně jen tak z nudy, ale když jsem přečetla prvních pár stránek už jsem byla unešená. Myslím že tuhle knihu by si měl přečíst každý. Rozhodně si ji koupím :)
Knihu jsem četla na střední škole jako povinnou četbu. Musím říct, že učitel udělali velice dobře, když ji zařadili mezi seznam k maturitě. Příběh je velice čtivý a myslím, že každý se hned vžije do role mladinké Christiany. Knihu vřele doporučuji a určitě si ji pořídím do své knihovny, kde určitě nesmí chybět.
Kniha, která skrývá neuvěřitelný příběh mladé Christiane; příběh známý po celém světě.
Do Christianiny situace jsem se dokázala snadno vžít, bylo to, jako by se přímo přede mnou odehrávaly jednotlivé scény z toho prostředí. Kniha zanechává různé pocity, už z toho důvodu, že víte, že se to někomu vážně stalo a hlavně fakt, že je to příběh ze života 13ti až 15ti leté dívky. Nemohla jsem uvěřit, že Christiane s drogami začala už ve dvanácti a její matka si toho dost dlouhou dobu nevšimla. Já jsem měla pro Christiane pochopení - doma to měla opravdu těžké, takže hledala úctu a postavení v partě, díky které se dostala k drogám. Tohle je přesný příklad toho, co se může stát, když dítě vyrůstá v prostředí, kde jsou špatné vztahy v rodině a rodiče se jim málo věnují. V knize jsou dokonale vystiženy pocity a obavy hlavní hrdinky; kam až ona a její parta byli schopní zajít, aby tu drogu získaly, jak hluboko klesli. Při čtení jsem hodně přemýšlela, co ty drogy můžou způsobit, že mladí lidé jsou potom schopní pro tu drogu klidně zemřít.
Kniha je doplněna fotkami narkomanů, které popisují jejich osud, a dodatky osob vysvětlující situaci narkomanů a dýlerů v Německu.
Rozhodně bych jí doporučila náctiletým, aby věděli, jaký je život narkomana a že není lehké se toho zbavit. Také bych jí přidala na seznam povinné četby.
Tuto knihu bych doporučila jak mládeži,aby věděli co udělají drogy,tak rodičům,aby s dětma řešily problémy a věnovaly se jim!
Knihu jsem četla několikrát,poprvé na střední škole a musím přiznat, že ač mě příběh celkově zhnusil, přece jen jsem tenkrát dost přemýšlela, co to ''háčko" musí navodit za cool pocity, že Christiane a její přátelé jsou ochotni obětovat doslova život, aby si šlehli.
Po pár letech jsem se už na to dívala jinak. Hlavně proto, že už jsem si dokázala reálně představit, co prostituti a prostitutky musejí podstoupit a jak hluboko klesnout,aby prodávali svá dětská těla. A i když jsem si myslela, že mě kniha nemůže už znova tak zasáhnout, dostavil se pocit po přečtení ještě intenzivnější než poprvé.
Nedávno jsem se ke knize opět vrátila a coby matka objevila další rozměr hrůzy a zoufalství. Matka hrdinky, vršící jednu chybu za druhou ,počínaje zaslepeností k průvodním příznakům narkomanie a opakovanou důvěrou v odvykání Christiany konče,jsem si uvědomila, že i ona si prošla peklem, jakého jsem si nebyla vědoma jako bezdětná. Nehledě na to, že v Berlíně, v této době a režimu se jí adekvátní pomoci také nedostalo.
Po každém přečtení bezpochyby silného autobiografického příběhu objevím vždy nový rozměr zoufalství.
Jako povinnou školní četbu bych to také zavedla, nejsem si ale jistá, jestli už na ZŠ. I když Christiane také začala s drogami ve dvanácti letech...
Kniha, ze které je vám prostě špatně. Před sebou, jako byste místo písmen poskládaných do vět, viděli naprosto realistickou scénu německofeťáckého prostředí. Zvláštní, že přes veškerou svou nechutnost, kterou kniha překypuje, mi po dočtení vytanula myšlenka, jaké by to bylo tyto "zkusit háčko". To je tak, když srdce válčí s rozumem. Moje výsledná odpověď nebyla vůbec jednoznačná =
Během mé docházky na ZŠ nesehnatelná kniha, dostala jsem se k ní konečně až před pár lety, kdy jsem byla ale už mnohem starší než hlavní hrdinka a nebyla jsem si předem jistá, jestli mě román ještě zaujme. Zaujal.
Christiana prožívá děsivý příběh, během kterého dospívá, stárne (myšleno obrazně) a skoro umírá. Dělá to, co byste VY neudělali, je jako kamikadze a VY s tím nemůžete nic dělat. Nakonec - s její minulostí je neuvěřitelné, že se dožila dnešních dnů.
Jde o skutečný příběh, což je znepokojivé, a proto vzrušující. Další kniha, kterou bych zařadila do povinné četby.
Knihu jsem četla již mnohokrát. Děj mě přesto vždy zasáhne a představy se mi rozjedou na všechny strany. Závislost na drogách je dobře a pravdivě zobrazena. Kniha je děsivě šokující a přesto zůstává reálná.
Kniha je sama svým způsobem nechutná - to ale už všichni víme.
Čtení knihy mi občas dělalo problém a na pojem "oukej" jsem si do konce knihy nezvykla. Také bych ocenila rozdělení do kapitol, ale takhle je to efekt toho, že je to popis života. Tuhle knihu by měly místo Bronzovýho pokladu a takových knih dát jako povinnou četbu - mno, rozhodně vám to dá víc než stávajíci povinná četba, alespoň u nás na škole. Přečtěte si jí, jestli váháte.
Knihu jsem četla jako náctiletá - moje vysoké hodnocení odpovídá četbě v daném věku. Pro náctileté nelze než doporučit. Knihu bych klidně doporučila každému, neboť celý život je ze své podstaty drastický (v tom či onom ohledu) a nemá smysl si to zastírat.
Reálná kniha. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Stojí za přečtení, doporučuji.
Skvělá knížka. Syrová, bez příkras a pozlátek. Myslím, že každé dospívající dítko by ji mělo povinně přečíst - nejspíš by ho to mohlo odradit od nejednoho prů...švihu.
Tuto knihu jsem četla poprvé už na základce a potom ještě 2x....... Naprosto autentická, skvělá kniha, rozhodně můžu jen doporučit, ale jak už jsem tu někde v komentářích četla - není pro každého.......
Knihu jsem četla několikrát, hlavně na gymplu, kdy jsem knížkami s drogovou tématikou žila a tuhle společně s Mementem od Radka Johna pokládám za nejzákladnější, které mě nejvíce oslovily (Milion malých stříků a Můj přítel Leonard také stály zato, ale nejoblíbenější nejsou).
Příběh mladé Christiany, která spadne do drog tak snadno a tak rychle se čte na jeden zátah. Nejspíš protože se jedná o autobiografii, nemám co více dodat, její osud zná dnes už skoro každý. Snad jen podotknu svůj obdiv nad tím, jak podrobně vše zpětně vypráví.
knížka se mi moc líbila proto že to není tlachání o ničem ale čistá realita, určitě doporučuju ale upozorňuju že to není knížka pro každého....:)
Novináři Kai Hermann a Horst Rieck, kteří knihu sestavovali na základě rozhovorů s Christianne F., se měli více editorsky zaměřit nad dílem jako celkem a zamyslet se nad tím, co po Christianině zpovědi vlastně chtějí a očekávají.
Její vzpomínky na dětství bych proškrtal, protože obsahují až irelevantní informace. Text jako takový bych více rozřadil do oddělujících odstavců, aby byly více odděleny navzájem příliš nesouvisející pasáže.
Rozumím a chápu, jakou úlohu v knize mají výpovědi Christianiny matky, vedoucího domova mládeže nebo vyšetřovatelů, ale nejsem si jist, zda jsem je jako čtenář v knize potřeboval. Mnohdy mi totiž přišly prostě zbytečné. Hlavně matčin prostor vlastní děj nikam neposouval, o lecčems jsem se dovídal po druhé, byť z druhé strany. Román se díky tomu stával více – a tak naprosto zbytečně – dokumentem než osobní výpovědí, která může mluvit sama za sebe a naprosto subjektivně a dostatečně, z tohoto pohledu je třeba hovorový jazyk je naprosto pochopitelný, takže ty strohé a spisovné pasáže jednoduše rušily, podle mě naprosto zbytečně.
Nejsem velkým příznivcem toho, že tvůrci svá díla inspirovaná skutečnou událostí konfrontují s onou skutečností. Bývám většinou spokojen, když je čtenář nebo divák pouze informován, v tomto případě ale tento přístup promíjím, protože je potřeba (možná právě bohužel) knihu brát spíš jako dokument než jako beletrii.