My deti zo stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263660/bmid_my-deti-zo-stanice-zoo-1jl-263660.jpg
5
8409
8409
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Kniha zachytáva príbeh mladej tínedžerky v Západnom Berlíne v druhej polovici sedemdesiatych rokov, keď na scénu vtrhli tvrdé drogy, s ktorými mala skúsenosti už ako trinásťročná. Vznikla v spolupráci s dvoma nemeckými novinármi a toto už klasické dielo svojho žánru dodnes nestratilo nič na aktuálnosti. Christiane sa v centre mládeže už v dvanástich dostala k hašišu, na diskotéke sa v trinástich prepracovala k tvrdým drogám a skončila na heroíne. Jej matka dva roky netušila, že užíva drogy a zarába si na ne prostitúciou, ktorej sa nevyhlo takmer žiadne dievča s podobným osudom. Je to zároveň príbeh bezradnej spoločnosti, ktorá si s drogovo závislými deťmi nedokázala vo svojej dobe poradiť a mnohé z prípadov skončili tragicky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2015
,
Premedia
Originální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Ač jsem tuto knihu četl před pár lety, musím říct, že si stále pamatuji ty myšlenky, které mi při tom létaly hlavou. Byl jsem přibližně ve stejném věku jako hlavní hrdinka a z představy, že se mi stane to, co se stalo jí, mě doslova mrazilo. Jednoznačně doporučuji tuto knihu přečíst a to ať už jste v jakémkoliv věku. Pět hvězd je podle mě ještě nízké hodnocení, kniha neodmyslitelně patří mezi top 5 knížek, které jsem kdy četl. P.S. Neberte drogy :-)
Tak tato kniha jako povinná četba nejen pro mladé, ale hlavně i pro jejich rodiče. Svou otevřeností šokuje. Nejhorší na tom je, že to není vymyšlený příběh, ale krutá realita života školou povinné mladé dívky Christiany a jí podobným, kteří podlehnou drogám. Lehce se říká, když chtějí skončit, tak mohou přestat brát. Většinou padají do ještě větší závislosti, kdy řeší jenom, kde sehnat peníze, aby si mohli šlehnout, aby neměli absťák.
Ze závěru slov překladatelky je zřejmé, že ani Christiana to nemá jednoduché. Snad v budoucnosti sáhnu po pokračování v knize Christiane F. - Můj druhý život.
Tohle jsem tedy opravdu nečekala. Věci, které jsou v knize popisovány jsou pro mě naprosto nepředstavitelné a je neuvěřitelné, že je vše napsáno podle skutečných událostí. Musím také vyzdvihnout čtivost celé knihy, téměř jsem se od ní nemohla odtrhnout. Knihu bych moc doporučila všem, kteří pracují s mládeží a všem, kteří mají děti.
Toto je kniha... Fu, to bude jedna z mála kníh, ktoré mi utkveju v pamäti spomedzi tých stoviek knih, čo som prečítala a toto ocenenie má u mňa máloktorá kniha.
Každodenní život feťáckých teenagerů v 80.letech. Tehdy se ještě o tomto fenoménu ve společnosti příliš nehovořilo, neexistovala specializovaná oddělení, v tisku se občas mihnul krátký článek ... Kniha je velice upřímnou zpovědí hlavní zúčastněné (naschvál nepíšu hrdinky), která podává svůj příběh bez obalu až do sebemenších detailů. Oproti filmu autorka popisuje i život před drogovou dráhou - domácí násilí, nedostatek pozornosti, krach rodinného podniku, a hlavně opuštění a touha někam patřit. Je to velmi čtivé, takže pokud chcete více informací - jděte do knihy!
Teda to byla síla. Opravdu mistrovská kniha která vás donutí se na nejednou věcí zamyslet. Konec je nádherný, ale poslední strana (o 20 let později) byla jedna z nejdepresivnějších částí co jsem kdys čet.
Tuhle knihu jsem četla ve svých třinácti letech. V tu dobu jsme se o drogách učili ve škole. Ale nikdo mi to nedokázal vysvětlit z pohledu narkomana. A tahle kniha mi rozšířila obzory.
Jsem ráda, že ji autoři sepsali a že Christiane vše řekla dopodrobna a popsala nám život narkomanů. Od té doby vím naprosto jistě, že drogy nikdy brát nebudu.
Doporučuji si ji přečíst!!!
Kniha musela působit velmi silně v době svého prvního vydání, kdy podobné věci byly tabu (a to i ve svobodném světě, tím spíš u nás v někdejší ČSSR). Přesto jde o velmi realistický a syrový popis prostředí narkomanů vyprávěný přímo dívkou, která tímto prostředím prošla. Není překvapivé, že hlavní hrdinka pocházela z rozvrácené rodiny a tíživých sociálních poměrů, které byly zjevně na počátku všech jejích problémů. V tom se sedmdesátá léta neliší od dnešní doby, která je přeci jen ve většině věcí dost jiná.
Přestože kniha končí zdánlivě šťastně (hlavní hrdinka se odstěhuje z Berlína a dostane se do jiného prostředí), tak v reálném životě tomu tak bohužel úplně nebylo. Jak jsem zjistil, autorka (či spíše vypravěčka) příběhu se po letech opět vrátila k drogám a v posledních desetiletích je z ní životní troska na prahu bezdomovectví. Už to samo o sobě ukazuje, jak je pro bývalé narkomany těžké vrátit se do normálního života a že s tvrdými drogami je lepší si raději nikdy v životě nezačít...
Knihu jsem četla už dávno, ale moc dobře si pamatuju jak byla skvěle napsaná. Určitě přečtu v budoucnu znovu.
I když je kniha poměrně krátká, četla se delší dobu, než bych čekala. A to kvůli tomu, jak těžké téma, to je.
Myslím, že kniha by se měla dostat všem do rukou. Není, co vytknout.
Když jsem tu knihu četl poprvé koncem 80.let, tak se u nás heroin vyskytoval minimálně. Víc mě tenkrát zaujalo Memento, které popisovalo českou drogovou realitu.
Dnes nemusíme cestovat za osudy podobnými Christiane F. až do ZOO v Berlíně. Stačí se podívat do Sherwoodského lesa před Hlavním nádražím v Praze.
Knihu jsem četla před mnoha lety. Díky čtenářské výzvě jsem ji četla znovu, ještě děsivější, vůbec, když mám vnoučata v podobném věku.
Určitě by bylo dobré se knize věnovat na základních školách místo některých, které už dnešní mladé generaci nic neříkají.
Děsivé! Tolik zničených mladých životů. Doporučila bych přečíst všem náctiletým.
Knížka je tenká, tak jsem si řekla, že to budu mít rychle přečtené. Ale příběh mě tak zasáhl že jsem si ho musela dávkovat. To co se dělo v Berlíně na stanici Zoo bylo prostě strašné. Několikrát jsem si řekla, že to nedočtu, ale zvládla jsem to.
Knížku jsem četla hlavně kvůli maturitě. Jsem ráda, že jsem si jí mohla přečíst.
Četla jsem několik let zpět a doteď na ni vzpomínám jako na knihu, od které jsem se nemohla odtrhnout. Realita převedená do knihy. Doporučuji.
Tohle by měla být povinná literatura na druhém stupni. Ačkoli jsem ji četla na střední, někdy před šestnácti lety, pamatuji si ji jasněji než cokoliv jsem přečetla potom.
Smutný.... opravdu smutný :-/
Jedna z těch knížek, na které se jen tak nezapomene.
Měla by být v seznamu povinné četby hned od 2. stupně ZŠ jako odstrašující příklad pro všechny.
Tak to byla síla. Rozhodně se nestavím ani na jednu stranu - postavu neobdivuji ani naopak nezatracuji (to že se několikrát zbavila fyzické závislosti neznamená že má vyhráno - ta psychická je daleko těžší a trvá roky). Bohužel měla holt smůlu na podmínky v kterých vyrůstala (ať už rodinné, společenské nebo zkrátka tehdejší doby), protože ty ji k tomu (a mnoho dalších) přímo vedli. Na druhou stranu měla štěstí v tom, že to dokázala přežít a že nad ní rodina nezlomila hůl.