My filologové

Začten do knihy uvědomil jsem si ponenáhlu cosi znepokojivého. Čtu a nic z toho. Filologové jakoby mi nedávali nic, nijak mě neovlivňovali, připadali mi poněkud sterilní. Započal jsem tedy se čtením znovu, od začátku. A ani druhé čtení mi nic nepřineslo.

Jistě, Nietzsche přináší jistou bystrost úsudku a schopnost poněkud svérázné, ale dosti nečasové úvahy. Jeho kritika vzdělávacího systému, ne-li karierního systému vůbec, je bystrá a přežívá (tak jako jeho celospolečenská kritika na to přímo navázaná, která je jistě alespoň provokativní). To, jaké závěry z ní učinil, to je jiná otázka. Čili ano, lecco na knize snad může být poutavým, ostatně je zajímavé, že Nietzsche klade již ve svém brzkém díle mimořádně silný důraz na individuum (jeho vyhraněně pozitivistickým výkladem dějin umění), což jenom dokládá jistou absurditu jeho spojování s národním socialismem (na mysli mám hlavně představu ducha národa). Ukazuje rovněž silný cit pro patos a velikášská vyjádření, pro ideologické pojetí světa. Ale že by tím na mne nějak působil? To nevím. To mne vůbec vedlo k zamyšlení nad Nietzscheho dílem, k němuž jsem vůbec měsíc po měsíci kritičtější. Snad mne fascinoval a ovlivňoval před lety, když jsem seděl v baru v Plzni, popíjel absinth s dívkou, kterou jsem miloval, na podtáccích Nietzscheho citáty a v myšlenkách Zarathustra. (Což se vlastně nikdy nestalo, vzpomínky jsou, zdá se, dosti zkreslující.) Dnes však ne. Toliko snad jen jakási osobní úvaha, bez většího smyslu.

K dílu samotnému jen jedna kratičká poznámka. Nietzsche mi, což byl tragický okamžik, připomněl v jistý okamžik Marxe. Ten také kritizoval ideologie, ovšem aniž by si povšimnul, že to, co on přináší, je rovněž ideologie se všemi chybami z toho plynoucích. Tak Nietzsche. Kritizuje zidealizované pojetí antiky, ale s čím přichází? S mýtem, který takřka připomíná pohádkové vyprávění s potřebou hyperbolizace, extremizace a polarizace. Nezpochybňuji jeho skvělou znalost (milionkrát větší než je a kdy bude má), musím ho však obvinit z něčeho horšího, než je neznalost úmyslného zatajování, zkreslování, ze zlého úmyslu. To shledávám jednak smutným, jednak, z hlediska snad dlouhodobého, dosti nebezpečným.

Nu a tak tu stojím, hledím na Fililogy a na Mezi minulostí a budoucností a přemítám nad jistě inspirativním, ale dosti pochybným vlivem Nietzscheho a jsem poněkud nervózní.

Mimochodem, dopis Ritschla Nietzschemu dosti říká poměrně jasně. Rozhodně stojí za přečtení.

P.S.
Ale třeba je to pouze jisté zhoupnutí se nálady, které přejde. Uvidíme.

A ještě jedna ryze soukromá poznámka, abych nezapomněl. Nietzsche po svém čtenáři zcela otevřeně vyžaduje, aby "zapomněl na své vzdělání", tedy na svou schopnost kritického usuzování (což samozřejmě vychází ze Schopenhauera). Ano...

06.05.2021

Jo, bylo to velmi zajímavé čtení, ale na rozdíl od Nietzschových Raných textů o hudbě a řeči mě to tas tolik neoslnilo a vracet se k tomu pravděpodobně nebudu.

28.02.2018

Tohle docela útlé dílko obsahuje filologicko-filosofické texty, tedy Nietzscheho profesorskou řeč, kterou přednášel při nástupu na Basilejskou univerzitu a také úvahy, kterýma Nietzsche reaguje na dobové filosofické témata koncipované jako předmluvy. Největší část ale tvoří soubor poznámek, které měli být původne dalším pokračovaním Nečasových úvah, ale v téhle formě nebyly nikdy vydané. Mimo Nečasových úvah byl tento text další fundamentální publikací mojí bakalářské práce a musím říct, že se jedná o rané, ale přesto velice vyspělé Nietzscheho úvahy. Čte se to velice dobře a je to text vhodný pro ty, kteří by chtěli nahlédnout blíže do Nietzscheho filosofie a ještě s jeho tvorbou nemají mnoho zkušeností.