Vidění
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224226/bmid_videni-ZBl-224226.jpeg
4
355
355
Když se jedna z össenských Lodí vynoří z R-A prostoru mrtvá, pro Össeany je to důvod ke smutečním obřadům – a pro Pozemšťany drama. Lidé, kteří v Lodi zůstali, mají být obětováni. Při össenské mši poteče krev; a těžko Össeany přesvědčit, aby to nedělali. Lucas Hildebrandt pokusy o záchranu ignoruje. Necítí se jako hrdina, který by měl jednat: je jen stínem svého dřívějšího já, zbavený vůle, závislý na össenských drogách, vyhořelý. Sám od sebe už nic nečeká. A přesto je to právě on, kdo dokáže postřehnout podstatné věci. Uvědomuje si projevy yantrünu – Vidění, Čtvrté složky Pětice. Tuší, že smrt Lodi je předzvěstí mnohem zásadnějších změn, a dokáže položit ty správné otázky. To, čemu se vyhýbá, jsou – odpovědi.... celý text
Přidat komentář
Děj jede opět naplno, vedlejší linky se většinou vyřešily, takže se vše připravuje na celkové rozuzlení.
První můj komentář k celé sérii (už jsem se neudržela:-). První díl dobrý, druhý díl lepší a tak bych mohla pokračovat. Asi je to taky tím, že jsem sériový maniak. Líbí se mi když svět fantazie poznávám více a více, to samé s postavami. Doufám že budete schovívaví, ale ráda bych srovnala s Harrym Poterem, kde je svět obrovský, komplexní a je vidět, že na něm autorka pracovala mnoho let a ne, že balí jedno vymyšlené na něco dalšího.
Několikrát jsem si ověřovala, zda opravdu čtu českou autorku. Dílo je opravdu světové! Geniální přímo. Jak tu někdo psal, postavy nejsou černobílé. Nemáme tu po americkém stylu záporáky a čisté duše. Navíc autorka píše i z "jejich pohledu", píše jak se cítí a vy se můžete do postavy vcítit a pochopit, jaké pohnutky je k chování vedou.
Knihy jsou skvělé a ležela jsem v nich strašně času, občas je těžké číst různé dlouhé halucinace Luse. Ale jinak doporučuji přes nudnější pasáže projít, stojí to za to.
Opět plný počet hvězd, četla jsem každou volnou chvilku a musím jen chválit, že autorka umí stále držet nastavenou laťku a stále mne dokáže překvapit. Stále více si tříbím postoj k jednotlivým postavám, tak jak se s příběhem postupně vybarvují. Jen ta Sofie mi leze na nervy čím dál víc...
Při čekání na šestý díl jsem si trochu chtěla oživit to, co jsem četla už dávno. Myslela jsem, že budu jen tak trochu listovat. Nakonec jsem Jantarové oči, Led pod kůží a Pád do temnot přečetla znovu začátkem roku. Teď došlo na Vidění.
Zase mě děj knihy pohltil. Četla jsem a neviděla, neslyšela. Mám obavy, že se propadám hlouběji a hlouběji do tenat Össeanů. A to se musím přiznat, že do doby než jsem začala číst Mycelium, mne knihy tohoto druhu nezajímaly.
"Nejdůležitější věci se odehrávají vskrytu, protože tím, jak zůstávají utajeny naší mysli, nad námi získávají moc."
A teď honem na Hlasy a hvězdy.
Bomba. Celkově je příběh pomalejší a mnohem rozvláčnější než v předchozích knihách. Ale není to špatně. Namísto sprintu k cíli se série nadechla a rozšířila záběr do stran. Úplně skoro cítím, jak si chystá půdu pro finální knížku. Doufám, že mě nezklame! Jdu si koupit räwë.
Udržet napětí, odhalit střípky minulosti, přiblížit myšlenkové pochody a emoce postav...a přitom bavit čtenáře příběhem, který je nadstandardně dobře vymyšlený a napsaný - to je velká výzva! Myslím, že se to autorce rozhodně daří. I když se to v tomto díle občas malinko "táhne". Celá série se prostě vymyká šedému průměru, už se těším na další pokračování.
Já vím, že nemám žádné právo si stěžovat (si za to asi můžu sama, že jsem tak ochotně padnula do tenat jedné mimozemské církve ), ale proč pro boha (toho hmyzího nevyjímaje) je tak zdlouhavý? Vždyť to je skoro mučení.
Jinak totiž, když konečně dojde na nějakou akci, která posouvá děj dál, je to téměř dokonalý a přímo geniálně zamotaný (plus spousta superlativů k tomu). Ale než se přes těch desítek stránek "bezčasí" k tomu dostanu, tak..... Ta délka je totiž přímo vražedná a z toho pomyšlení, že mám před sebou ještě dva díly, než se doopravdy dovím, jak to dopadne, mě jímá nekonečná hrůza.
Ale vydržím. Teď, když už mě dostali, mi stejně nic jiného nezbývá.
Konečně se po čtyřech dílech ságy dozvídáme širší souvislosti, odkrývá se, co bylo zatím skryté, a dozvíme se něco o Aš-šádově minulosti a pozadí jeho pro mě zatím nevysvětlitelných činů.
Postavy získávají další podstatné zkušenosti a jsou jimi hodně ovlivněni ve svém dalším rozhodování a chování vůbec. Vývoj a psychologie postav je vůbec velkým plus celé série.
V tomto díle se už našlo pár míst, kde příběh trošku ztratil tempo, ale to je jen detail. Jinak vše zůstává při starém. Laťka nastavená vysoko nepoklesla, autorce dech rozhodně nedošel. Vše dál graduje a zapadá do sebe a my můžeme jen dál obdivovat propracovanost celé série.
Tenhle díl opět za plné hodnocení. Je to skvělé, kudy chodím, tudy trousím chválu. Napínavé, čtivé, zábavné. Co postava, to perla, každá je zajímavá, každá má něco do sebe, každá jednotlivá nějak hýbe mými emocemi. Ta poslední věta mi dala, ještě že jsem k Vánocům dostala pátý díl, dočíst Vidění v době, kdy aktuálně vyšlo, asi bych samou nedočkavostí začala bombardovat autorku, ať píše a píše (což se mi pravděpodobně stane, až dočtu Hlasy a hvězdy). Teď proložím další rozečtenou knihou a jsem zvědavá, jak dlouho odolám nevrhnout se do pokračování - malinko si to odkládám, protože se už teď netěším, až dočtu.
Řekla bych, že celá série je velmi povedená, gratuluji paní Kadlečkové, tak složitý, zapeklitý , komplikovaný příběh. Zase jedna česká spisovatelka, která podle mne snese srovnání se světovou literaturou. Co bych vytkla je přílišná obsáhlost na úkor svižnosti příběhu...
Už čtvrtý díl série a pořád jsem stejně nadšená jako při četbě dílu prvního. Zase mě to vtáhlo do děje, pohltilo a nepustilo do posledního slova. Už jsem psala, že se mi moc líbí, jak autorka vzala některé motivy známé z jiných sci-fi ság nebo děl a přetvořila je po svém. Taky jsem už uváděla, jak jsem moc hrdá na to, že taková věc vznikla u nás a česky. A to se nezměnilo. Celkově je to úžasná sága a čtyřka vůbec nijak nevybočuje z řady předchozích bezva dílů.
Predposledný diel ságy je už čas, aby sa začali jednotlivé zápletky postupne rozmotávať a naznačovať, že rozuzlenie sa blíži. Väčšinou aj dej sa ešte viac urýchľuje a naberá na obrátkach. V tomto smere Vidění predstavu úplne nenaplňuje. Tempo príbehu sa oproti predchádzajúcemu dielu spomaľuje a opäť sa viac ponárame do psychológie postáv. Našťastie nespomaľuje až príliš. V hlavnom centre pozornosti sa ocitá predovšetkým posádka mŕtvej Lode a na vedľajšie línie sa nedostáva. Prakticky až v závere zohráva úlohu aj sekta očakávajúca apokalypsu, čo niekomu môže vadiť.
Rozmotávanie zápletky sa predsa len koná, ale s dodatkom, že to tak vnímajú predovšetkým vnímavejší čitatelia premýšľajúci nad príbehom. Tí si domyslia aj to, čo je len naznačené medzi riadkami a nie je do plne dopovedané. Náznakov je tu značné množstvo a spolu s informáciami s predchádzajúcich dielov vám dáva nahliadnuť do toho akým smerom sa záver cyklu bude vyvíjať. Ak si už nepamätáte náznaky z predchádzajúcich častí a nie vždy si všimnete tie v tejto, bude sa vám javiť zápletka naďalej tajomná a možno aj neprehľadná. Na mňa to funguje a beriem to ako klad knihy.
Spomenuté spomalenie tempa má racionálny dôvod – hlavnou témou knihy je totiž premena. A to ako premena fyzická (ukázaná na Lucasovi), tak aj tá mentálna (Pinkertýna či Fiona). Aj Stafford sa postupne dotvára z osoby význačného postavenia a zatiaľ s akým-takým morálnym kreditom do charakteru bez chrbtice a zbabelstva. Činí tak najskôr s túžbou zachrániť si svoje postavenie, no čoraz viac do tohto procesu prichádza aj obyčajný ľudský strach pred silnejšou mocou a obavami z bolesti. Stafford si všetko uvedomuje a o to je jeho pád strašnejší a bez východiska. V niektorých momentoch ho dokážeme pochopiť a vyslovene nám ho je ľúto a zároveň nás odpudzuje, aby sme si vzápätí uvedomili, že my by sme v rovnakej situácii reagovali zrejme rovnako. Aby boli tieto premeny uveriteľné, musia mať určitý čas a nemôžu byť urýchlené. Pomalejšie plynutie deja sa snaží vykompenzovať dynamický záver, čo u mňa fungovalo.
Veľa z čítajúcich bude určite upozorňovať aj na konflikt dvoch civilizácií a bude v nich vidieť kritiku autorky voči cudzím kultúram, najmä islamu. Silne pôsobí predovšetkým kapitola o vypuknutí ľudských obetí. Napriek tomu si myslím, že autorkiným úmyslom nebolo vzbudzovať odpor ľudí voči iným kultúram ako skôr poukázať, že aj tolerancia má určité hranice a integrácia neprebieha lusknutím prstami ako si to politici často predstavujú. Vždy sa nájdu ľudia, ktorí sa cítia novými vplyvmi očarení a podliehajú módnym vlnám, ale ak je spoločenstvo či národ dostatočne morálne pevné a má hodnoty, z ktorých nie je ochotné zľaviť, dokáže sa cudzím vplyvom ubrániť. Problém nastáva ak vo vlastné hodnoty neverí a ustupuje z nich dobrovoľne. Ak si tieto hodnoty nevie alebo nechce chrániť, je takýto národ neistý a padne. Ak je tomu však naopak a za svojim presvedčením si stojí a nebojí sa aj konať, tak sa nemusí bať ničoho. Preto ak už mám v románe hľadať nejakú kritiku, tak je to zbabelosť ľudí (často vo vedúcich funkciách, ktorí by prví mali na tieto veci dohliadať) zatvárajúcich oči a ich morálna zkazenosť – ako je to ukázané na Staffordovi. Jeho protipólom a riešením je osobnosť Daniela Byrda.
V prípade, že nemáme sebavedomie a dôveru vo vlastné hodnoty, stávame sa súčasťou ľahko zneužiteľného stáda aké využilo aj Fionu.
Sumárom som veľmi spokojný s naservírovaním prídelom a lačne očakávám zakončenie série (dočkať by sme sa mali v polovici roku 2016). Vždy som rád za knihu, ktorá nie je len o akcii a zvratoch, ale nad ktorou sa dá aj zamyslieť a podiskutovať o nej s ostatnými. A v tomto Mycelium nikdy nezlyhávalo.
Lze hodnotit pouze všech osm dílů najednou, neboť se jedná o jeden příběh rozdělený do 8 knih jen kvůli tlouštce.
Rozhodně zajímavý svět, jeho fungování, principy, prokreslené postavy atp. Ale tato všechna pozitiva jsou na úkor děje, kterého je relativně málo. A přitom když už se nějaký objeví, tak bývá napínaví a čtivý. Ale v těch osmi svazcích je děje poměrně málo. Spíše se řeší stále dokola pohledy různých postav na tutéž věc a o knížku dále znovu dokola a dokola. Kdyby se redundance vyhodili a celé se to smrsklo třeba na trilogii, mohlo se jednat o vynikající fantasy. Takto je to spíše trénování vůle čtenáře, jestli vydrží až do konce.
Nejnáročnější kniha, kterou jsem za poslední léta četl. Nebýt to čtvrtý díl, určitě bych ji odložil nedočtenou. Zatímco první dva díly jsem hltal jedním dechem a ohodnotil je pěti hvězdami, třetí díl dostal již čtyři hvězdy a tento je bohužel za tři. Místy jsem skutečně při četbě trpěl, jak se příběh pomalu táhl. Samozřejmě přečtu i chystaný závěrečný díl, ale mám trošku obavy, co přinese. Každopádně jako celek Mycelium kvalitou příběhu mnohonásobně vyčnívá nad cca 85% tuzemskými díly.
Ne tak kompaktní jako 3. díl, ale pořád vynikající. Zvlášť zajímavé náhledy do úvah Maëwënë nebo Stafforda, o Fioně nemluvě. Ve větší míře se objevují nové zápletky a staré ustupují do pozadí, což klade velké nároky na poslední díl. Je dokonce potvrzena existence pozemské tajné služby, ale je zřejmé, že odtud se nic čekat nedá, což je po parádním představení GASA trochu nefér. :)
Štítky knihy
vesmír mimotělní zážitky mimozemské civilizace náboženský fanatismus Země (planeta) mimozemšťané psychotronika, parapsychologie kosmické lodě lety do vesmíru argenitový vesmír (fiktivní vesmír)Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Ruku na srdce, české autory až na pár vyjímek trochu ignoruji, ale pí.Kadlečková to je prostě jiná liga. ALE má to jeden háček....
....A to ten, že jsem knihu musel poslouchat jako mluvené slovo, protože jsem ji parkrát zkoušel číst a díky těm dlouhým názvům apod jsem to vzdal.
Naštěstí se mi do rukou dostala v podobě mluveného slova a díky tomu jsem odhalil krásu této série! Tohle je podle mě klenot v naší literatuře, který je bohužel poměrně neznámý!
Všem doporučuji!