Myšky v kuchyni
Saira Shah
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254870/mid_mysky-v-kuchyni-8KP-254870.jpg
4
95
95
Dojemně upřímný a zároveň zábavný autobiografický román o rodině, lásce a životě na francouzském venkově. Anna jako šéfkuchařka moc dobře ví, že když něco člověk doopravdy chce, je třeba vše dokonale naplánovat. Když připravujete bešamelovou omáčku, musíte také přidat v pravou chvíli ty správné suroviny v přesném poměru. Jakmile tedy zjistila, že je těhotná, naplánovala si pro sebe, manžela a pro své dokonalé dítě úžasný život v Provence. Jenže osud přichystal pro Annu s Tobiasem noční můru. Dozvěděli se, že jejich dcerka Freya má poškozený mozek a nebude se vyvíjet mentálně ani fyzicky. Tobias odmítal takové dítě přijmout, ale Anna prostě nedokázala dcerku opustit. Rodina posléze skončila na poničeném statku v Languedocu, plném myší, a stala se magnetem pro všechny vyděděnce z okolí. Uprostřed krásné přírody, obklopena francouzskou chutí do života a gastronomií, se Anna pokusila dát do pořádku, když ne svůj život, tak alespoň zanedbanou starou kuchyň na statku – svou novou svatyni. Čím více se ale snažila situaci zvládnout, tím více se jí vše vymykalo z rukou. Jednu věc však Anna ani Tobias neočekávali – jak hluboce nakonec Freya svou pouhou existencí jejich životy ovlivní.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , MottoOriginální název:
The Mouseproof Kitchen, 2013
více info...
Přidat komentář
Teorie a praxe jsou si někdy značně vzdáleny. Těžko je soudit něco, co si člověk neprodělal na vlastní kůži. Hlavní téma je dost silné, zpracování průměrné.
Moc pěkně napsaný román, nicméně ne zábavný, tématika postiženého dítěte, zda ho přijmout, jak ho přijmout, mě přitahovala a ráda jsem se k ní každý večer vracela. Trochu mi vadila francouzská slova bez překladu. Ale celkově super, pro toho, kdo čte rád psychologické úvahy (manžel versus dítě).
Krásné. Neobvyklý a pro nás neznámý přístup k postiženému dítěti. Obdivuji upřímnost a troufalost, se kterou autorka k tomuto tématu přistupuje. Zároveň si nelze nevšimnout, jak se hlavní protagonisté chtějí vyhnout úřední mašinérii při řešení postižení. Zaujala mě celá tématika knihy - od atmosféry jejich domu v jižní Francii až po lásku k vaření a hlavně - vykreslení charakterů osob, neodsuzování jejich ne vždy dobrých povahových vlastností, přístupu k životu apod. Kniha by pro mě nebyla tak zajímavá, kdybych v doslovu nezjistila, že autorka čerpá ze svých zkušeností.
Zpočátku se mi kniha jevila podobně jako příběh Marty Davouze - Dům v Bretani. Záhy jsem však zjistila, že toto je docela jiné vyprávění - těžce postižené dítě; matka, která neustále přemílá svůj osobnostní zmatek; manžel, který se před smutnou pravdou schovává za svou práci a své zájmy.
Podivný přístup rodičů k bezmocnému dítěti je někdy neuvěřitelný, ale o zábavu se opravdu nejedná!
Za francouzské věty a slova, u nichž chyběla interpretace ubírám *.
Příběh mě do sebe vtáhl a nepustil až do konce. Byla jsem strašně zvědavá, jak se rozhodnou: přijmou dceru s těžkým postižením do svého života, nebo ne? Každou chvíli to bylo jinak... Rozhodování rodičů bylo popisováno velmi racionálně, ale i citlivě. Nedivila jsem se Anně, že zátěž péče o dceru psychicky neunesla, protože chování Tobiase mě strašně vytáčelo. Nevím, proč ten polorozpadlý statek tolik chtěl koupit, když se pak o nic nestaral, nic neuměl opravit a v ničem jí nepomohl. To stálé napětí krásně vyvažuje popis přírody, zrání ovoce, kulinářského umění a vztahů na venkově. Docela mně vadilo časté používání francouzských slov i vět v textu.
V anotaci ke knize najdete, že jde o „dojemně upřímný a zábavný“ román. Zábavu (jako takovou) ale v knize nenajdete. Vyzdvihla bych spíše umění a schopnost dojmout a pookřát i otrlé čtenáře.
Proč tedy takové knihy číst? Proč si radši nepřelouskat něco méně vážného co zaručeně dobře skončí? Autorka se nepodbízí líbivou zápletkou a vsází na upřímnost. Ukazuje čtenáři život s postiženým dítětem takový jaký je. Někdy šťastný, jindy naprosto beznadějný. Nedokonalý a přesto, nebo právě proto, krásný.
Je to místy i docela pěkné počtení.Hlavní cíl byl ale zářez v podobě čtenářské výzvy.70%.
z knihy mam divny pocit. Četla se rychle i když přístup k male freye byl zvláštní.. Rodiče se stále hledali a nevěděli co to obnaši.
U hodnocení této knihy se to ve mně hodně pere. Autorka nepíše špatně, moc se mi líbilo vykreslení krajiny a prostředí francouzského venkova, hodně zajímavé vedlejší postavy, ALE oba hlavní představitelé jsou naprosto příšerní. Tak nezodpovědné, nedospělé a nepochopitelné jednání, ani nevím, kdo z nich mě štval víc. ON, který tak strašně chtěl žít v tomto domě a pak se v něm nedokáže o nic postarat, nesnaží se najít k dcerce cestu, ani s ní jakkoliv pomáhat a jeho hlavní náplní je trávení času s psychicky labilním děvčetem, se kterým flirtuje a dává jí tak falešné naděje. ONA, která odejde od dcery v době, kdy má záchvat, nedá jí léky, nechá jí v nemocnici samotnou, nevidí nebo nechce vidět, že její dítě je na tom tak zle, že opravdu už potřebuje lékařskou pomoc a tak bych mohla pokračovat. Rozhodně bych je neodsoudila, pokud by se rozhodli, že se o malou starat nezvládnou a někam jí umístili, ale jestliže si jí vzali domů, nelze to dělat napůl, ačkoliv toto nebylo ani napůl. A ten konec to nijak nevylepšil, já jsem mu vlastně po tom všem ani nevěřila. Je mi z knihy smutno, vždycky se snažím postavy pochopit, i když mi nejsou sympatické a neodsuzovat je, ale tady se mi to nepodařilo. A ano asi je to i vzhledem k tomu, že mám osobní zkušenost s tímto tématem. A ještě na konec si neodpustím: krysy v domě, na které si zvykneme a budou tam s námi žít, to jako vážně?
Dost dobrá a taky drsná knížka. Po dočtení se ve mně melou rozporuplné pocity, třebaže jednání Anny a Tobiase místy neschvaluji, ani je neodsuzuji. Dostali se do situaci, kterou bych nechtěla nikdy řešit a nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Malou Freyu jsem si oblíbila hned na začátku a celou knihu jí fandila, stejně jako Anně.
Dojemný příběh ze života v kterém nám autorka představí měsíc po měsíci ,životní osud Anny , Tobiase a jejich právě narozené postižené holčičky Frey. Jaké bylo jejich těžké rozhodování ,zda nechat holčičku v ústavu nebo si ji vzít domů do nového domečku v Provence, který si právě pořídili. Mateřská láska ,ale nakonec zvítězí nad všemi neradostnými vyhlídkami do budoucna. Kniha se mi líbila, až na ty krysy, které všude v domečku běhaly-myší se štítím. Ale kniha má i takový název ,tak se to dá čekat, že v ději budou.
Tak jak je napsáno na přebalu - dojemně upřímný a zároveň zábavný román , i když v doslovu autorka píše, že autobiografický není, jen inspirovaný nemocí dcerky. Mně se kniha moc líbila .
Příběh je krásně psaný, opravdu se to dobře čte. Kniha se mi líbila, teda až na velké mínus na vztah dvou hlavních hrdinů k tomu zda přijmou či nikoli svoji postiženou dceru. Naštěstí nevím jaké to je, ale v téhle podobě mi to přišlo hrozně surové. Je to ale jediné co mě drží trochu na vážkách, jinak bych dala pět hvězdiček.
Jak se ukázalo, myšky v kuchyni byly kapku větší, byly to krysy. Zrovna tak přijmout fakt, že máte dceru, která se sama nikdy ani neposadí, musí být hodně těžké. Sama si vůbec nejsem jistá, jestli bych to zvládla tak jako Anna a Tobias. Jejich chování se dá pochopit, protože spousta vztahů by neunesla narození těžce postiženého dítěte, stěhování do cizí země, do starého domu, kde nic není tak, jak se původně zdálo. Moc se mi líbila krajina Languedocu, která v knize hrála svoji roli, střídání ročních období a určitá nemilosrdnost přírody, která se nedá zkrotit.
Takové zajímavé téma a nakonec průměr.... :( Už od začátku mi byli hrdinové spíše nesympatičtí a naopak vedlejší postavy mi přišly daleko zajímavější. Škoda.
Výborná kniha, dojemný lidský příběh, ale prostý od přeslazenosti a sebeobětování. Doporučuji!
Nedočetla jsem. Na tuto knihu jsem v knihovně narazila náhodou a podle popisu mě velmi zaujala. Těšila jsem se, až se do ní pustím, ovšem po 80 stranách jsem to vzdala.... ani jeden z hlavních hrdinů mě nezaujal, manžel mi byl nesympatický od začátku. Do děje jsem se nedokázala začíst (a to málokdy kterou knihu odložím...).
Myšky v kuchyni
Kniha, u které za půl roku nebudu absolutně vědět, o čem byla. Zezačátku se mi líbil popisný, až reportážní styl vyprávění. A ačkoliv mi byla okamžitě nesympatická hlavní hrdinka, která zřejmě až do porodu byla zvyklá, že jí vše vychází, a naivně to považovala za důsledek své vlastní píle, od knihy jsem si hodně slibovala a opravdu mě zaujala. Nicméně po čase se to dost zhouplo, jednání Anny se mi zdálo někdy naprosto nelogické až šokující. Některé její zkraty mi přišly vzhledem k situaci pochopitelné, jiné ale dost přitažené za vlasy, no a některé až nereálné. Takže je to u mě tak půl na půl, žádné velké wow se nekonalo.