Mysl a příroda – Nezbytná jednota
Gregory Bateson
Základní dílo přírodovědce, antropologa, kybernetika, ekologa, etnologa a zakladatele rodinné terapie, v němž se zamýšlí nad skrytou dynamikou života. Kniha se stala milníkem myšlení dvacátého století a kanonickou knihou hnutí New Age.
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2006 , MalvernOriginální název:
Mind and Nature: A Necessary Unity, 1979
více info...
Přidat komentář
"Víš oni kážou o víře a podvolení se. Já jsem toužil jasno." Kniha pretkaná rozdeľovaním celkov, štruktúr, logických typov (bez jednej rovnice) ich určeniami či skladbami, poukazovaním na slabé miesta, ktorá v dodatku poukazuje na rýchlosť a nestálosť zmien, či aplikovaním na širšiu perspektívu univerzity. Už len nastoľovanie otázky hĺbky králičej nory v sebe skrýva mágiu (aj keď to slovo Bateson neznáša, lebo podľa neho bola len sublimovaná z náboženstva, preto skôr myslím "mágiu" avšak v Dawkinsovom zmysle) či radostné bádanie. Hlavne ak záber je plný biológie, "doplňaním" či znovuvymedzením evolučnej teórie, odmietaním Lamarca či iných nespočetných referencií. Podcenené dielo, ktoré sa dostáva k Russelovi and beyond...
O co se, chápu-li to alespoň trošku správně, Bateson ve své fascinující knize pokouší, je odhalení hluboké vnitřní spjatosti mezi člověkem a přírodou prostřednictvím logického jazyka vědy, která by ve své podstatě odpovídala spjatosti, jejímž pramenem a potvrzením - dávno před "smrtí Boha" - bylo skutečně hluboké náboženské přesvědčení (takové, které neutrpělo vulgarizací, dezinterpretací, vyprázdněním). Celá kniha je tedy jakousi (vcelku trnitou, ale odměňující, ba oslňující) cestou za znovuoceněním krásy ve světě, krásy plynoucí z vědomí jednoty. A vědomí jednoty, to je podle Batesonova přesvědčení uznání sounáležitostí mezi způsoby, jimiž přemýšlíme, vnímáme a poznáváme, a tvořivými procesy v přírodě. Není divu, že Zdeněk Neubauer považuje Mysl a přírodu za v jistém smyslu náboženskou knihu. Což je o to úžasnější, oč se autor k pojmům jako krása, estetika či posvátno obrací jen v několika málo případech.
Ze základní motivace knihy jsem byl nadšený. Už jen ten titul, který vyznává “nezbytnou jednotu”. A taky si kolikrát říkám, jak scestné jsou obvykle naše základní představy o světě a jak potřebné by bylo začít v rozhovoru pěkně od začátku s takovým přehledem “každý školák to ví” nebo by aspoň měl vědět, protože ve škole nás základní věci často nenaučí. Bateson přináší spoustu nejrůznějších příkladů: Dva popisy jsou lepší než jeden. Mapa není území. Věda nikdy nic nedokazuje. Rozdělení světa na celky a části je arbitrární.
Praktické provedení mě ale zklamalo a zčásti nepochybně proto, že evoluční biologii nerozumím a pro Batesona má přitom zásadní důležitost. Těžko se srovnávám i s analytickým pojetím mysli, kterou je možné uvažovat odděleně od vědomí. Celkový ideový rámec knihy mě tak zřejmě stále míjí, a přesto ji považuji za velmi inspirativní.