Myšlenky pod polštář
Courtney Peppernell
Okouzlující sbírka minimalistické poezie a krátkých prozaických textů z pera australské autorky Courtney Peppernell. Citlivé a trefné texty o životě, lásce, prohrách i výhrách nad sebou samým, o zlomených srdcích a našich nejistotách. Myšlenky, které nás napadají, když jdeme spát, a vytanou nám na mysli krátce po probuzení. Kniha plná přímočaré moudrosti i syrových emocí, rozdělená do několika oddílů, podle toho, co zrovna nejvíc potřebujete slyšet. Připravte si hrnek dobrého čaje a začtěte se...... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2022 , Yoli (ČR)Originální název:
Pillow Thoughts, 2016
více info...
Přidat komentář
Asi bych měla přestat očekávat věci od knih. Vidím "Myšlenky pod polštář", říkám si: "To bude něco k zamyšlení." A pak na mě vystřelí těžce milostná poezie. Říkala jsem si, že začnu číst anotace, ale zrovna tady by mě ani ta anotace dostatečně nevarovala.
Takže začátek jsou autorčiny citové... výlevy (nemyslím to špatně, ale nenapadá mě jiné slovo) určené její partnerce. Pak je tam pár kapitol, co se snaží tvářit jako všeobecná poezie, ale mnohdy je to spíše kus lyrické prózy a pak se to zase stáčí k věcem, které autorka dost evidentně opět směřuje ke konkrétní osobě své partnerky.
Pokud teda pominu ty romantické kousky, tak to působí spíše jako hrstka obecných citátů, co bych čekala v trhacím kalendáři. Možná pár kousků mě zaujalo a bylo k zamyšlení, ale na ten počet stran je to zatracené málo.
Hodnotím na 2 hvězdy za tu milostnou část, v té je vidět alespoň ten cit. Zbytek za 0.
Prostě a jednoduše se mi kniha líbila. Některé části více, jiné méně. Není to ta nejlepší sbírka na světě, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Za mě celkem průměrná básnická sbírka. Možná mi jenom nesedla do čtecí nálady, ale já jsem trošku zklamaná. Sbírka je rozdělená na 10 částí a mně se líbily snad jen 2... Musím ale ocenit krásné ilustrace medůz :-).
Kniha vesměs zamilovaných básniček, které jsou rozděleny do 10 částí .... co autorka cítí ke své přítelkyni... tedy aspoň tak jsem to pochopila já....
Po dlouhé době další sbírka moderní poezie, ke které se zcela jistě budu vracet. Je ale pravda, že tento typ poezie čtu zásadně v originále. V okamžiku, kdy se text přeloží do čj, vymizí kouzlo i dle mého určité sdělení. Zkrátka to nevyzní tak dobře. :)
Pro autorku určitě velmi osobní ,,básně", ale nezasvěcenému člověku to nic moc neřekne. Neustálé opakování obecných a známých vět, nic světoborného. Další zbytečná sbírka básní, která s klidem mohla zůstat u autorky v šuplíku, kde ji večer mohla vytáhnout a předčítat své přítelkyni. Za mě je tato kniha naprostý propadák.
Myšlenky pod polštář je po delší době básnická sbírka, kterou jsem měla v plánu číst, hned jak vyjde a moc jsem se na tuto minimalistickou poezii těšila, protože mě nadchla svou anotací.️ Byla jsem hodně zvědavá jaké texty tady vlastně objevím a zda mě autorka Courtney Peppernell osloví. Hned na začátku mě ale malinko zarazila taková maličkost… a to, že jsou některé milostné prozaické texty psány a věnovány v ženském rodě a to jsem nečekala. Samozřejmě to naprosto respektuji a nijak mi tato záležitost nevadila, ale nemohla jsem se díky tomu tak úplně s některými pasážemi vlastně ztotožnit. Ale když jsem to přestala řešit, v druhé polovině oddílů jsem si našla už své. Autorka vložila do této knihy hodně ze sebe a díky tomu tady máme možnost najít opravdu verše plné emocí, krásných myšlenek… a druhou stranu mince zde doplňují úvahy ohledně prohrách a výhrách nad sebou samým a zejména našich nejistotách.
.
Nejvíce se mi líbily pasáže Když se cítíš sám, Když potřebuješ povzbudit, Když se snažíž najít svou podstatu a Když hledáš důvod zůstat… Určitě doporučuji, ale zatím pro mě nic nepřekoná sbírka O princezně, která se zachránila sama od Amandy Lovelace, která je moje nejoblíbenější a dosud jsem zatím nenašla takovou sbírku, která by se mnou rezonovala víc.
.
,,Můžeš se snažit, jak jen chceš, a někdo stejně řekne, že to nestačí. Ale tohle není o nich; je to o tobě.
Musíš stačit sama sobě.”
Nevím, kdy naposledy se mi stalo, abych po dočtení sbírky poezie, knihu nevrátila do knihovničky, ale dva týdny se k básním opakovaně vracela... Cítila jsem, jak se mi protkává s emocemi, které udržují naživu mé srdce. Dokonale mi rozuměla...
Courtney Peppernell je stejně osvěžující a láskyplná jako Atticus, nicméně má v sobě větší hloubku a ženskost.
Myšlenky pod polštář jsem si skutečně chtěla strčit pod polštář, ale na to jsem měla příliš velký strach o její měkkou vazbu.
Nicméně nikdy nezapomenu na to, jak jsem její básně vyzobávala, abych je před spaním posílala svému milému... Ta kniha se prostě dotkla mého života víc než jiné.
Myšlenky pod polštář jsou srdcovkou v tom nejryzejším slova smyslu. Mezi mnou a tou knihou je nezpřetrhnutelné pouto.
Děkuji, Courtney...
Doufám, že pořád miluješ... A zase něco napíšeš.
Knihu jsem četla v anglickém originále a i všechny ostatní díly. Musím přiznat, že poezii moc nemusím, ale jednou za čas si jí ráda přečtu.
Kolikrát mě mrazí na zádeh z toho, jak se vlastně v některých verších najdu a přijde mi, jako bych je psala já, nebo někdo z mého okolí o mně.
Nic přeborného, ale solidní 4 hvězdičky si sbírka zaslouží.
Překlad hodnotit nemohu, protože anglickou poezii nemám ráda přeloženou - nikdy to nemůže nikdo přeložit tak, aby z toho vyšlo to totožené.
Moc hezká sbírka moderní poezie, procítěná. Já osobně ale našla větší zalíbení v Rupi Kaur a Atticusovi. :-) Tady tahle sbírka je víc jakousi osobní zpovědí, než moderní poezií, ve které by se někdo měl najít.
Moderní poezii mám ráda především proto, že nemá žádný absolutní význam, ale každý si v ní najde něco úplně jiného. Básně, které obsahuje kniha Myšlenky pod polštář, mi však přijdou jako podivná syntéza klasické a moderní poezie. Ano, v básních si každý může najít něco svého, ale zároveň na mě kniha působí jako autorčina veršovaná autobiografie. Přesně na první přečtení vidím, co autorka při sepisování básní cítila. To na mě působí neskutečně rušivě a zároveň je to něco, co podle mě do moderní poezie úplně nepatří. Ale až na to se mi kniha líbila. Hodně mi dala a věřím, že v budoucnu ještě dá. Určitě vám ji můžu doporučit, ale tak dobrá jako například básnická sbírka O princezně, která se zachránila sama od Amandy Lovelace zkrátka není.
V životě nejde dělat věci napůl. Nemůžeš milovat, přijímat a žít jen z poloviny. Musíš do toho dát všechno, co máš.
Pěkné, i když bych neřekla, že láska je lék na všechno, jak se autorka snaží prezentovat.