Myslet srdcem: Psychedelická cesta Latinskou Amerikou
Jitka Juliet Navrátilová (p)
Když Jitka onemocní vážnou autoimunitní nemocí, řeší to neortodoxně. Místo lékařů poslechne hlas svého srdce, který ji nabádá ukončit dlouholetý partnerský vztah, opustit domov a odjet sama do Latinské Ameriky vyléčit se s pomocí místní prastaré medicíny. Její příběh je o dvou cestách. Dobrodružné cestě, která ji vede amazonským pralesem, horami, pouští a pobřežím po celém latinskoamerickém kontinentu. A pak je tu další, ne méně dobrodružná cesta do jejího nitra a za hranice běžného vědomí, přes které ji přenese psychedelická rostlinná medicína ayahuasky a San Pedra. Tento nevšední, ale poutavý cestopis tak vypraví o důvěře, odhodlání a snaze porozumět nemoci a tím i sobě.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Podle názvu jsem čekal něco jiného. O psychedelikách a Amazonii tam je pár zajímavostí ze začátku. Potom jakoby autorka pozapomněla na hlavní myšlenku a já začal mít pocit, že čtu deníček puberťačky. Cestopis bych možná ještě zkousl. Končím na straně 117 u věty: (SPOILER) "... I ten s*x v promoklém stanu byl docela náročný sportovní výkon." Omlouvám se autorce, že jsem si to omylem přečetl. Už se to nestane.
Někdy na jaře jsem viděl Duši K s touto autorkou. Následně mě moje žena koupila knihu v létě k narozeninám. Začal jsem ji číst 11.12. a symbolicky jsem ji dočetl na Štědrý den. Příběh je úžasný, psaný poutavou formou a mnohdy jsem se od toho nedokázal odtrhnout. Velmi mě bavilo propojení cestopisu a vlastní cesta seberozvoje autorky. Dovedu si představit, číst tuto knihu několikrát a vždy si tam najít to "své".
Zajímavá kniha, občas jsem se nudila, na druhou stranu závidím Jitce, kdybych měla jednou odvahu se sbalit a odjet sama do Latinské Ameriky...
Dĕkuji Jitce Juliet Navrátilové,že se s námi podĕlila o své zážitky na duchovní cestĕ po Latinské Americe.
(SPOILER)
*SPOILER ALERT A VAROVÁNÍ PRO TY, KTEŘÍ SI OD KNIHY SLIBUJÍ MNOHO Z OBLASTI PSYCHEDELICKÉ TERAPIE*
Název je poměrně zavádějící, protože ohledně psychedelických zážitků - je jim věnováno pouze několik stran, vzhledem k celkovému rozsahu knížky jsem čekala, že těch psychedelických zkušeností prostě bude víc, ne že zmíní asi dvakrát svojí zkušenost s ayahuascou a s tím jedním kaktusem tuším (? ale nejsem si jistá) (ale zase se musí uznat, že tyhle části byly sepsané hezky, autenticky, aka ne každá zkušenost s ayahuascou musí být procházka růžovým sadem).
Psychedelická terapie jakoby propojuje, donutí uvědomit si a vidět věci holisticky a je jen na nás, jak s tím naložíme. Může pomoci, ale spíš nám ukáže cestu a je naše volba, jak to přijmeme.
Co oceňuji je fakt, že ta hlavní myšlenka - někdy je fakt lepší myslet tím srdcem - je tu znát, sama autorka má diagnostikovanou autoimunitní nemoc a je zde pěkně znát vztah stresu, přepracovanosti a následného relapsu onemocnění.
Celkově se jedná spíš o cestopis (upozornění pro ty, kteří si od knihy slibují to, co nemůže jako celek nabídnout), protože autorka hodně cestovala a navštívila poměrně hodně států a knížku ocení spíš studenti zeměpisných oborů, než nadšenci pro psychedelickou terapii, které zde opravdu není příliš...
Zato o různých státech se tu dozvíte až až. Je to mix deníku, několika málo zkušeností s psychedeliky
Milé počteníčko na léto. Vtažení do atmosféry Latinské Ameriky, při kterém pracuje fantazie na plné obrátky. Zároveň i takové píchnutí do zadku, abychom probudili naše srdce. I přes to všechno, co si Juliet zažila a prožila, tak jasně naznačuje, že cesta k Bohu nemusí nutně vést skrze psychedelické rituály, ale máme ji každý mnohem blíž, než si myslíme. A také máme možnost kdykoliv otevřít láskyplné srdce tomuto světu. :))
Náhodně koupená knížka, protože jsem čekala na kamarádku:). První, co mi padla do oka, ale řekla jsem si, že těhle knih mám hodně, no nakonec jsem si ji stejně koupila, když mi ji doporučil i prodavač:).
Někdy jsem jí záviděla, tu odvahu, že cestuje přes celý svět a tak, a pak si zase říkám, že každý máme svojí cetu a já bych jí prožila úplně jinak. Bůhví, jestli bych si z toho něco odvezla. Mám takový pocit, že na mě nic nefunguje a že by mi maximálně bylo blbě a spala bych:P.
Taky mě překvapilo, že jí to tak dlouho trvalo, respektivě to nikdy neskončilo… pořád si tak nějak myslím, že dojdeš osvícení a pak už máš pokoj, ale vypadá to, že to není pravda. Vždycky něco pochopíš, prozříš a pak na to zase zapomeneš, protože jedeš v koloběhu života, to jako já, když jsem sama doma a najednou vylezu si nakoupit, jsem jak mimozemšťan a jít do práce, tak to je úplně masaker.
Takže moc děkuju za krásnou knihu, všechny věci mi byly povědomé a asi všechno už vím, jenom si to ještě pořád sedá a čeká, kdy své vědomosti a moudrost začnu konečně používat v praxi. A taky ty rituály a vděčnost a tak, ne jak já hr na věc… a Záměr… to mám taky všude, jaký je tvůj záměr… jednoduchý, být šťastná:) sama se sebou:).
Když se vám dostane do ruky kniha od autorky, která jde podobnou cestou z podobné nemoci, je podobného věku a dokonce pochází ze stejného města jako vy (ať žije Přerov!) tak to prostě nemá kam uhnout! Nejednou jsem si musela s úsměvem říct "bože, tahle knížka je o mně" :-) Když vás k tomu autorka povozí po všech možných i nemožných koutech Latinské Ameriky, vaše srdce geografa zaplesá. A když je váš manžel fanda psychedelických látek, všichni si příjdou na své a je z toho krásné společné večerní předčítání.
V té knížce bylo od všeho trochu. Trochu psychologie, trochu šamanismu, trochu cestopisu. Autorka na mě i přes téma zapůsobila jako pragmatická ženská, takže si myslím, že je to věc čitelná pro širokou škálu čtenářů.
Ano, chvílemi to je monotónní, zážitky a vyjadřování se opakuje.
Ale jako oddechovka moc fajn, člověk si z toho vezme, co zrovna potřebuje. Hezky se mi některé pasáže propojily s podcastem Uvolněte se od Psychologie.cz, který jsem zrovna objevila, takže mě to i bavilo a trochu mi to pomohlo.
I přes nějaké mouchy jsem ráda, že taková knížka existuje, jsem ráda, že jsem jí přečetla, a i jsem jí pár lidem doporučila.
Nádhera. Kdo by po přečtení nechtěl navštívit Amazonii, Latinskou Ameriku..., užít (okusit) posvátnou medicínu, někde dokonce místní kulturní dědictví, která lidem odpradávna pomáhá očistit se a v podstatě pozřít nový svět - neprobádaný svět ve své mysli (vědomí, podvědomí a nevědomí) respektive ve svém srdci. Ony dveře, které jsou nám zavřené. Poznat sebe. Žít v harmonii a komunikovat se sebou. PSYCHEDELIE, no není to dokonalé slovo? – pro vyjádření této cesty a knihy... ?
"Věřit znamená myslet mozkem. Důvěřovat znamená myslet srdcem (️❤️)."
Ač na "esoteriku" moc nejsem, tak mě kniha moc bavila. Je to pěkně napsaný cestopis s určitým přesahem do krajiny duševního rozvoje.
Kniha je plná skvělých myšlenek, doplněné o poutavé dobrodružství, které zažívala autorka při své cestě za uzdravením se. Název knihy se mnou rezonuje a i když mi ležela kniha na nočním stole delší dobu, až v tu pravou chvíli jsem si uvědomila důležitost jejího názvu a myšlenky a to: myslet srdcem.
Knihu som mala dlho doma.
Po prečítaní putuje ďalej a rozhodne ju doporučujem.
Krásne popísané dobrodružstvá..
Kdyby se Siddharta nechal inspirovat touto knihou, tak by osvícení dosáhl zvracením a sexem. Musela jsem. :-) Ale vážně. Kniha teda nebyla úplně to ONO, co jsem čekala. Paní Juliet se dobře poslouchá, je to vzdělaná a vtipná žena. Ale kniha jaksi zaostávala. První půlku jsem nějak přelouskala, jakoby autorka nevěděla, jak poselství uchopit. Za to ale druhá část knihy se četla sama. Perfektně vylíčené cestování po Jižní Americe. A nějaké to moudro k tomu. :-) Takže nakonec velmi dobré čtení.
Davam pet, ac by se nejake mouchy daly najit ve formalni strance. Tedy ano, dnes hodnotim emocne, protoze je to kniha srdce, plna inspiraci a moudrosti. Zajimavy pribeh o velmi zajimave zene. Knihu davam na roven Zpravam z nitra ci Musela jsem zemrit. Doporucim vsem ne-mocnym, i kdyby je nezajimaly psychoaktivni rostliny a houby. O nich to totiz neni. Nebo je, ale to podstatne je v necem jinem, tedy v individualni ceste (k sobe, teda i k lepsimu zdravi). A Jitka-Juliet tu svou nikomu nevnucuje. A pokud neradi ctete o zvraceni, nebojte, neni na kazde druhe strance. Ani na kazde páté. A jestli nekdo psal, ze mu vadilo, jak autorka zduraznuje svou krasu/stihlost/oci, cetl asi jinou knizku nez ja. Ona se tim nijak nechlubi. V jihoamerickych zemich byl jeji vzhled proste mnohdy exoticky. Nechavam v knihovnicce, protoze se k ni rada vratim.
Knížku jsem nikdy neměla v plánu číst, jenže kdosi mi ji donesl se slovy: "Ty přečteš všechno a mně se to líbilo." Takže se za hodnocení předem omlouvám...
Třistadvacet otravných stran. Rozsahem, obsahem a stylem "všechno to na vás vybleju".
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2019 | Myslet srdcem: Psychedelická cesta Latinskou Amerikou |
2024 | Cesta (ne)mocné Londýňanky: Alchymie metamorfózy |
Knihu jsem dostala na přečtení aniž bych chtěla. Sama bych se asi nepřinutila.Ale ten kdo ji přečte pochopí že se člověk musí naučit přijímat malé pomocné ruce. Je to zajímavý příběh Jitka nas vezme do míst kam by každý člověk nešel. Popíše nám zajímavé stavy myslí. A na konec nám vysvětlí co je důležité v životě a to myslet srdcem. Kdo si knihu přečte aspoň část a konec pochopí.