Myslet v diktatuře korektnosti 2 - Od ideologie zpět k realitě
Roman Cardal
Někteří z nás si ještě pamatují, jaká euforie u nás panovala v listopadových dnech roku 1989. Její trvání bylo docela dlouhé. Společenská situace se citelně proměnila, najednou se mohlo o člověku, politice, náboženství a celé řadě jiných témat mluvit způsobem, který byl v předlistopadové éře naprosto nemyslitelný. Jediný správný marxisticko-leninský světonázor bylo možné vystavit polemickým námitkám, beztrestně ho ignorovat či dokonce bez jakéhokoliv postihu zesměšňovat. S nadějí jsme hleděli do budoucnosti, o níž se někteří myslitelé vyjadřovali jako o nadcházející době post-ideologické. Uplynulo 30 let a vynucování jediného správného názoru, šikana odpůrců levicově-liberální ideologie a mediálně strážený monopol na „pravdu“ je opět na scéně. Stále více lidí si začíná uvědomovat, že se stali obětí kolosálního podvodu. Mnozí však nevidí, že jejich myšlení – ovlivněné levicově-liberálními schématy – v zásadě souzní s přesvědčením režisérů současného společenského a politického dění, které budí oprávněně jejich znechucení. Znovu se ukazuje, jak důležité je myšlenkově uniknout z ideologických pastí, které jsou maskovány vědecko-kritickou racionalitou a étosem nového humanismu. Je třeba začít kladením zpochybňujících otázek, které na oficiálním fóru již ani nemohou zaznít, protože jsou zakázané. Tento soubor dialogů vede své čtenáře do svobodnějších oblastí, v nichž pravda ještě není nahrazena politickou korektností a argumentace není umlčována nenávistným křikem lidskoprávních aktivistů.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobré. Obzory, které mi rozšířila první kniha, získávají druhým dílem jasnější kontury.
druhý díl Cardalovy Diktatury korektnosti mne velmi zklamal, protože z třiceti dialogů tématu odpovídá jen pět prvních, ve zbývajících pětadvaceti se Cardal věnuje výkladu antických filozofů a obhajobě boží existence, respektive svého katolictví; kniha působí jako dodatek k dřívějším Cardalovým pracím o antice a křesťanství
líbí se mi, že Cardal vyjadřuje své názory bez obalu, přestože se s ním ve většině případů neshoduji, ale mrzí mne, že se sám dopouští několika argumentačních faulů, ač tytéž u jiných kritizuje