Myslet v diktatuře korektnosti: Příručka pro nepřizpůsobivé přehled

05.08.2022

Nejdřív mě to nadchlo. Celá kniha je rozhovor Filozofa a Nefilozofa. Díky tomu jsem očekával, že to pro mě bude víc srozumitelné. K filozofii mám totiž podobný nebo ještě horší vztah než Nefilozof.
Filozofie mě nezajímá a mám tendence jí pohrdat. Kdysi jsem přečetl několik filozofických knih a většinou to na mě působilo jako intelektuální výmysly. Jenže ani forma rozhovoru mi k lepšímu pochopení nepomohla.
Jazyk, kterým je to napsané, je mi cizí. Spousta věcí je logická, ale kam přesně autor v první třetině mířil jsem nepochopil. Přišlo mi, že většina tezí nebyla dovysvětlená. Probíraná témata se mi zdála předčasně utnutá.
Tady bude problém na mé straně. Moje autistický myšlení nemá pro filozofii potřebný cit. Podobně jako nedokážu vnímat třeba poezii. A pak filozofickou literaturu vůbec nečtu. Takže po filozofické stránce nic moc.
Na druhou stranu kritika politické korektnosti byla srozumitelná. Místy vyloženě vynikající. V knize se objevily i myšlenky, které považuji za naprosto skvostné. Hlavně obhajoba zdravého rozumu a západní kultury.
Proto bych se k tomu chtěl vrátit. Netušil jsem, že se dnešní dekadentní myšlení dá vyvrátit tak snadno. Některé myšlenky byly neuvěřitelně inspirativní, ale u velké části textu jsem nevěděl, kam autor vlastně míří.
Proto hodnotím tak nízko. Pokud filozofii nečtete jako já, musím varovat, že text je poměrně náročný a pro mě byl místy nejasný. Jinak rozhodně doporučuju. Každý si může ujasnit vlastní názory a hodnoty.
Schopnost autora argumentovat byla nejvíc přesvědčivá. Díky tomu si získal mou důvěru. Neměl jsem pocit, že se mi snaží něco podsunout. Takže mě přesvědčil, že bych se o filozofii měl víc zajímat.
Teď si chci koupit druhý díl. Kvůli tématům a odkazům na další filozofy. Dávám jen tři hvězdy, ale uznávám, že nejsem úplně kompetentní to hodnotit. 70%

(Na straně 72 mě zarazilo: „Židé a křesťané mluví o dědičném hříchu, který je...“ Jenže v judaismu dědičný hřích není. To je významný rozdíl vůči křesťanství. Jediná chyba, kterou jsem našel. Stačí však „Židé a“ škrtnout a je to v pořádku.)

28.04.2021

Poslední dobou zjišťuji, že mi je realistické pojetí filosofie asi nejbližší. Cardalova kniha je nejenom obhajobou tohoto filosofického postoje, ale filosofie jako disciplíny vůbec. Povinně bych dal přečíst těm lidem, kteří považují filosofii za přežitek a zbytečnost. Ona taková středověká filosofická debata o univerzáliích skutečně má šíleně ujetý dopad na dnešní smýšlení o skutečnosti. Cardal se vyjadřuje k rozličným tématům, které jsou myslím pochopitelné i pro filosofa laika, protože forma dialogu je opravdu asi nejvhodnějším prostředkem, jak takové věci čtenáři doručit v co nejuchopitelnější formě. Na závěr se Cardal věnuje současné krizi Západu, a skutečně mě vyděsilo, co o této krizi píše, ale vlastně je to dobře, protože až teprve tehdy, kdy je člověk otřesen ve svých jistotách může začít skutečně filosofovat a hledat jistotu pravdy tedy hodnotné vědění.