Myslet v diktatuře korektnosti: Příručka pro nepřizpůsobivé přehled
Roman Cardal
Existují správné a nesprávné názory? Existují správné a nesprávné postoje? Tyto otázky mají v naší postmoderní době jedinou přijatelnou odpověď: ne, neexistují, protože názory a postoje jsou jen odlišné, nikoli správné či nesprávné. Mnoho současných lidí myslí právě tímto způsobem. Avšak v takovém případě je nutné pro jejich mentální činnost vyhradit jiné označení než myšlení – třeba pragmatické přizpůsobení mysli vyžadovaným normám korektnosti. Myšlení je totiž něco zcela jiného. Kdo opravdu myslí, staví se ke všemu zkoumavě. I k výše uvedeným otázkám a k jejich vynucovaným odpovědím. Bez velkých potíží zaregistruje, že odmítnutí rozlišovat pravdu od omylu a dobro od zla je předkládáno jako jediné správné řešení těchto prastarých dilemat. Něco tady proto nehraje. Usilovná snaha odstranit pravdu a dobro z našich životů, jejich zařazení na seznam zdrojů nenávisti, pramení ve skutečnosti ze zášti proti člověkem nestvořenému řádu. Tato smrtonosná strategie se maskuje humanisticky vyhlížející hate-free agendou, která se skrytě napájí z neodstranitelné atraktivity těchto odvěkých kvalit lidského myšlení a jednání. Pranýřovaná pravda je v ní převlečena do těžkého hávu korektnosti a odsuzované dobro do stále přešívaného fraku dobové přijatelnosti. Sebevědomí korektoři myšlení sestrojili sofistikovanou past, do níž nakladli návnady společenského úspěchu a uznání a není zrovna málo těch, kdo pro tato lákadla opustili skutečnou svobodu myšlení. Zodpovědnost za něj přenechali samozvaným dozorcům nad jeho nadekretovaným užíváním. Tato kniha vyjadřuje odpor k tyranii korektnosti. Dává konkrétní návod, jak získat myšlenkovou imunitu proti mainstreamovým ideovým šablonám i proti všestranné destruktivní působnosti levicově-liberálních ideologů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Myslet v diktatuře korektnosti: Příručka pro nepřizpůsobivé. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Poslední dobou zjišťuji, že mi je realistické pojetí filosofie asi nejbližší. Cardalova kniha je nejenom obhajobou tohoto filosofického postoje, ale filosofie jako disciplíny vůbec. Povinně bych dal přečíst těm lidem, kteří považují filosofii za přežitek a zbytečnost. Ona taková středověká filosofická debata o univerzáliích skutečně má šíleně ujetý dopad na dnešní smýšlení o skutečnosti. Cardal se vyjadřuje k rozličným tématům, které jsou myslím pochopitelné i pro filosofa laika, protože forma dialogu je opravdu asi nejvhodnějším prostředkem, jak takové věci čtenáři doručit v co nejuchopitelnější formě. Na závěr se Cardal věnuje současné krizi Západu, a skutečně mě vyděsilo, co o této krizi píše, ale vlastně je to dobře, protože až teprve tehdy, kdy je člověk otřesen ve svých jistotách může začít skutečně filosofovat a hledat jistotu pravdy tedy hodnotné vědění.
Překvapivě dobré. A občas skutečně nekorektní - ale ne samoúčelně. Je dobré si prověřit svoje názory a ujistit se, na jak pevných základech stojí to, co si myslím.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Myslet v diktatuře korektnosti: Příručka pro nepřizpůsobivé v seznamech
v Přečtených | 14x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 22x |
v Chci si koupit | 6x |
Autorovy další knížky
2018 | Myslet v diktatuře korektnosti: Příručka pro nepřizpůsobivé |
2012 | Vybrané otázky z filosofie |
2001 | Bůh ve světle filosofie |
2018 | Do světa filosofů - Metodické materiály pro výuku filosofie |
2011 | Identita a diference: Systematický kurz ontologie |
Nejdřív mě to nadchlo. Celá kniha je rozhovor Filozofa a Nefilozofa. Díky tomu jsem očekával, že to pro mě bude víc srozumitelné. K filozofii mám totiž podobný nebo ještě horší vztah než Nefilozof.
Filozofie mě nezajímá a mám tendence jí pohrdat. Kdysi jsem přečetl několik filozofických knih a většinou to na mě působilo jako intelektuální výmysly. Jenže ani forma rozhovoru mi k lepšímu pochopení nepomohla.
Jazyk, kterým je to napsané, je mi cizí. Spousta věcí je logická, ale kam přesně autor v první třetině mířil jsem nepochopil. Přišlo mi, že většina tezí nebyla dovysvětlená. Probíraná témata se mi zdála předčasně utnutá.
Tady bude problém na mé straně. Moje autistický myšlení nemá pro filozofii potřebný cit. Podobně jako nedokážu vnímat třeba poezii. A pak filozofickou literaturu vůbec nečtu. Takže po filozofické stránce nic moc.
Na druhou stranu kritika politické korektnosti byla srozumitelná. Místy vyloženě vynikající. V knize se objevily i myšlenky, které považuji za naprosto skvostné. Hlavně obhajoba zdravého rozumu a západní kultury.
Proto bych se k tomu chtěl vrátit. Netušil jsem, že se dnešní dekadentní myšlení dá vyvrátit tak snadno. Některé myšlenky byly neuvěřitelně inspirativní, ale u velké části textu jsem nevěděl, kam autor vlastně míří.
Proto hodnotím tak nízko. Pokud filozofii nečtete jako já, musím varovat, že text je poměrně náročný a pro mě byl místy nejasný. Jinak rozhodně doporučuju. Každý si může ujasnit vlastní názory a hodnoty.
Schopnost autora argumentovat byla nejvíc přesvědčivá. Díky tomu si získal mou důvěru. Neměl jsem pocit, že se mi snaží něco podsunout. Takže mě přesvědčil, že bych se o filozofii měl víc zajímat.
Teď si chci koupit druhý díl. Kvůli tématům a odkazům na další filozofy. Dávám jen tři hvězdy, ale uznávám, že nejsem úplně kompetentní to hodnotit. 70%
(Na straně 72 mě zarazilo: „Židé a křesťané mluví o dědičném hříchu, který je...“ Jenže v judaismu dědičný hřích není. To je významný rozdíl vůči křesťanství. Jediná chyba, kterou jsem našel. Stačí však „Židé a“ škrtnout a je to v pořádku.)