Mysterie
Knut Hamsun (p)
Román Mystérie patří k nejzávažnějším dílům rané autorovy tvorby. Hlavní postava, Nagel, šarlatán a podivín, se jednoho dne vynoří v norském maloměstě, spáchá tu množství výstředností a nepatřičností a vzápětí opět zmizí. Vylíčení jeho myšlenek a nápadů je rafinované a virtuózní, je to doslova džungle zjemnělého duševního života. Nagel je typickým hamsunovským hrdinou, oním „cizincem v životě“ a „poutníkem na konci cesty“, střídajícím své nadzemské vytržení s pozemským rozhořčením nad trapnou skutečností. 2. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1920 , Hejda & TučekOriginální název:
Mysterier, 1892
více info...
Přidat komentář
Jak napsala smazenaryba u jiného Hamsunova románu zde, je škoda, že jeho díla nejsou znovu překládána a vydávána! Já bych řekl přímo hanba, celonárodní ostuda. Já sám se stydím za to, že jsem ho poznal až v 35 letech... Po přečtení Hladu a Mystérií je mi nade vší pochybnost, že je velikánem světové literatury a je nepochopitelné, že je u nás tak málo čten. Považte: Většina Hamsunových děl vyšla v češtině naposledy za první republiky! Jednak se tato vydání nedají sehnat, v knihovnách nejsou k půjčení, maximálně k prezenčnímu studiu (NK), jednak člověk už musí být trochu "úchyl", aby četl sto let starou češtinu. Není to snadné. Některé tituly vyšly jen za krátkých 20 let 1. republiky víckrát, než od 2. války (!) dodnes, což bude už 80 let. A jediný ze všech Hamsunových románů, který byl nově přeložen od r. 1989, je Hlad (Helena Kadečková, 2016). I toto "nové" vydání Mystérií je překlad již z roku 1982. Jinak za uplynulých 35 let nevyšlo NIC. Je to vskutku smutný obraz naší úrovně vzdělání...
Lítost a údiv nad tím jsou vyjádřením toho, jak moc se mi Hamsun líbí. Píše prostě mistrovsky. A vtipně! Teď už vím, proč k němu vzhlíželi Kafka a Charms...
K obsahu knihy řeknu jen tolik, že ambivalentní vztah k hrdinově dobrodince z Hladu je zde doveden do nejextrémnější myslitelné rozporuplnosti. Ocitáme se na hraně šílenství; hraniční porucha osobnosti...
O geniálních dílech mám tendenci nic neříct. Musel bych napsat velmi dlouhý komentář, který by nikdo nečetl. A toto je geniální román.
Co k téhle knížce říci? Ty neustálé zvraty jako na horské dráze, způsobené Nagelovou náhlou změnou chování z Nagela - dobrosrdečného sympaťáka a tajnůstkáře - v Nagela - slovy ubližujícího lháře, který se následně za toto své chování omlouvá, aby se v další kapitole opět změnil v "prvního" Nagela, mě postupně štvaly čím dál více, takže už v polovině knihy jsem si přál, aby z města zase odjel a už se nevracel. Prvnímu Nagelovi jsem fandil (a dávám mu 5*), druhého bych však nakopal do zadku (1*). Skončit kniha o třicet stran dříve, bylo by to za 4*.
S Nagelom som si ruku nepodal. Spočiatku vyzeral "cool", neskôr nepochopiteľne stratil hlavu. Najprv sa zdalo, že vyššou spoločnosťou pohŕda, potom zas nie. Raz vyznal lásku jednej žene a keď ho odmietla, vyznal lásku druhej - a to v tú istú noc! Robí dobré skutky a vzápätí uráža. Tá prelietavosť ma nenadchla.
Příběh podivína, kterému nikdo nerozumí a nevěří. Člověka plného vnitřních rozvratů, které nedokáže ovládat. Ač je to člověk laskavý a hodný, jeho dobré skutky bývají spíše potrestány a jelikož ho lidé nechápou, neberou ho vážně a odvracejí se od něj. Připomíná mi to dnešní "zkaženou" společnost, kde něco jedinečného, co by mělo být spíše uctíváno, vede k zániku. Kniha se občas četla složitě, děj přebíhal z linie do linie a bylo složité se v ní orientovat. Přesto však, díky myšlence, dávám 4 hvězdy.
Tato kniha ve mě zanechala hlubokou stopu. Neobvyklé, svým způsobem dojemné a zároveň naprosto bláznivé a nepochopitelné.
Nemůžu si pomoci, ale tento autor u nás není příliš známý, a to je velká škoda. Kniha (byť Hlad mě vzal víc) je velmi neobvyklá, plná protichůdných chování jejích hrdinů, velmi poutavá, s nečekaným příběhem, vtipná a čpějící zoufalstvím a malostí zároveň.
Štítky knihy
norská literaturaAutorovy další knížky
| 1959 |  Hlad |
| 1970 | Matka země |
| 2000 | Mystérie |
| 1930 |  Viktorie |
| 2002 | Po zarostlých stezkách |
„Ale čo ak mám, pokiaľ ide o spotrebu, nadanie veľkoobchodníka, ale z výrobného hľadiska som len úbohý mäsiarsky tovariš, lebo sa mi nedostalo viac nadania?“
Bolo to ako knedľa bez segedínu. Ani zlé, ani dobré. Bars sa to nikam nehýbalo a ku koncu ma už iritovali aj tie stranové monológy v dialógoch. Podľa anotácie som očakávala nejakého rafinovaného chlapíka, šedú eminenciu, čo sa tam bude so všetkými pohrávať akoby ich mal na špagátikov, ale ono je to v skutočnosti o psychicky chorom človeku. Ako sonda do života narušeného jedinca to je celkom realistické, žiaden bulvár, ani goetheovský trpiaci hrdina.
Ale najviac ma aj tak zaujal doslov od prekladateľa Jaroslava Kaňu, kde píše, že za Hamsunov príklon ku fašizmu môže sčasti aj to, že zatiaľ čo v Nemecku jeho diela sústavne prekladali a vydávali, v angličtine vydali jeho tvorby máličko.
„Boh ma pred tebou chráň na večné časy, to znamená, čert ťa ber…“