Mysterium tremendum
Sebastian Rainer
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249260/bmid_mysterium-tremendum-IDX-249260.jpg
3
327
327
Absolutní odhalení nejtemnějších koutů lidské duše. Inspirace a posedlost Tizianovým obrazem Apollón a Marsyás. Neuvěřitelný přerod muže v bytost posedlou svým dílem. Emoční zážitek z tajemství zvaného mysterium tremendum. Rázný a hrůzný počin životem zkoušeného muže. Příběh se odehrává v 70. letech v Beskydech. Mladý výtvarník způsobí autonehodu, která ničivě dopadá na obyvatele vesnice i umělcovu psychiku. Román zaujme fanoušky filmů Davida Lynche a románů Stephena Kinga. Z české tradice navazuje na Ladislava Klímu či Gustava Meyrinka. Zjevná inspirace vychází i z textů kapely The Plastic People of the Universe.... celý text
Přidat komentář
Tak na tuhle knihu opředenou fabulací o tom, jak originální rukopis autor svázal do vlastní kůže, kterou si uřezal z těla chvíli před tím než zemřel, jsem se těšila právě díky téhle pohádce.
Lákala mě představa, že by to tak mohlo být, že si autor svého díla cenil natolik aby mu obětoval vlastní tělo a zklamalo mě (nejen) zjištění, že je to pouze marketingový tah i když moc hezky promyšlený. Vždyť oni mají udělané i webové stránky, videa a trailery o údajném originále v lidské kůži...
Příběh jako takový, kdy je mladý umělec posedlý obrazem a touží vytvořit něco stejně tak obdivuhodného až příliš nápadně připomíná Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea v kombinaci s povídkou Pickmanův model od H. P. Lovecrafta (kterou jsem viděla ve zfilmované podobě a moc se mi líbila).
Je to ovšem celé podané tak nějak těžkopádně, nedomyšleně a chaoticky. Nehledě na to, že té omáčky kolem je zbytečně moc. Konec je jeden velký šmodrchanec a autor s pochopením vůbec nepomohl.
Tohle mě prostě nebavilo...
⭐⭐ - a to jen díky fabulaci o lidské kůži, která zafungovala.
„Jsi tvořivej,
intuitivní a umělecky nadanej,
a proto tě,
ty magore,
nikdo nechápe“.
POZOR – Komentář není vhodný pro těhotné, kojící a citlivější postavy a pro děti do 15 let.
„Hmyz v kůži, hmyz ve vlasech, hmyz v krvi!“
Pár věcí mě na této knize zarazilo. Ta první byla cena. Knihu jsem koupil za 30 kč? Žádný antikvariát, ale plnohodnotné knihkupectví. Druhé zaražení se týká image, (což berte s nadhledem) ale je fakt, že kniha není balena v lidské kůži. A to je logické, že jo? Ovšem, originál je jen jeden. Dalším takovým otazníkem je přiznání tvůrců a nakladatele, že v tomto přepisu není použito doslovně všechno, co pan Sebastian Rainer napsal. Prý, abychom tomu lépe porozuměli. The Plastic People of the Universe by původní obsah příběhu určitě pochopili. (viz: Hmyz)
Malá ochutnávka: (viz: POZOR)
To je něco. Kdo si něco takovýho troufnul namalovat? Obraz na plakátě působil pohádkově i děsivě zároveň. Skupina šesti postav stahovala z kůže sedmou, uprostřed visící za nohy na stromě. Sakra, vždyť ty nohy nejsou lidský, jsou zvířecí! „A to malý děcko?“ Malé dítě drželo psa a další malý raťafák lízal krev ze země. Co ho uhranulo, byl smířlivý výraz visícího ubožáka.....
Příběh v této knize je dost brutální. Je to hodně o krvi, fanatismu, odplatě, sexu, chlastu a životním cílům. Hlavní postava románu je malíř, kterého fascinuje Tizianův obraz „Apollón a Marsyás“. Sám se pak snaží vytvořit podobné dílo. Ono, když se podíváte na ten obraz (teď googlit).. chvilku počkám ...máte ho? Síla, co? A tohle máme v Kroměříži. Přesně tak, jak násilná scéna na vás z obrazu „vyleze“, je násilí i v této knize. Vše je bravůrně rozděleno, dávkováno, nasekáno a pak na čtenáře vylito ve strhujícím a šokujícím konci.
Citát: Chlap, co přežil první i druhou světovou válku, pozná křik člověka, kterému jde o život.
Příběh o lidském šílenství jsem už dlouho nečetl. Možná se ptáte, proč to pan spisovatel zabalil do vlastní kůže, kterou si stáhnul z boků, inu, podívejte se znova na ten obraz. Pravdou také je, že v roce 1973 by tohle klasický čtenář prostě nedal. Takové násilí, to ještě nikdo nebyl zvyklej číst. Kniha tedy musela čekat, byla kdesi schovaná, až jí našel (Nebo se nechala najít) současný majitel a rozhodl se jí vydat. Ovšem, pokud už není pozdě, protože mezi tím se na celém světě staly horší zvěrstva. Je to však napínavý román, který rozhodně maniakům doporučuji.
Citát: Cokoli, co označíte za ohavnost, můžete stejně tak označit za krásu.
Jo, a pokud si vy uživatelé, co to čtete, myslíte, že jsem při psaní tohoto komentáře poslouchal The Plastic People of the Univerze, tak to se hodně pletete. Při poslechu této skupiny totiž hrozí, že zmagořím, zešílím a pak budu chtít napsat nějakou vlastní knihu. Nůž mám taky. Tím nechci nějak „urážet“ památku na Sebastiana Rainera, jen tím chci říci, že vše k něčemu vede. Šílenství má každý v sobě, jen někdo ho však dokáže vyvést až na povrch a ještě o něm napsat.
Citát: Každý prožitý trauma ti něco dá, něco tě naučí.
Náhoda tomu chtěla, jednou jsem se zas rozhodla koupit knihu podle anotace. Jestli jsem čekala všechno, tak to rozuzlení ne. Pecka.
Knížka čekala na přečtení celkem dlouho, což byla možná škoda. Líbilo se mi místo i doba, kde se děj odehrával a stejně tak mě fascinoval Tizianův obraz i části o umění. Příběh se četl dobře, svižně odsýpal a ani konec, který si každý může vyložit jinak, mě nezklamal. Fanoušci tohoto žánru by mohli být spokojení.
O pár minut později...
Přijdu si kapku podvedeně. Každopádně pokud bylo marketingovým tahem oznámit, že autor zemřel za záhadných okolností a svůj román obalil do vlastní kůže, podařilo se na výbornou...
Nicméně jednou za čas čtenář projeví trochu zájmu a zkusí vysledovat o záhadném autorovi něco víc... A dopadne to tak, že záhada vůbec záhadná není. Autor není tím, za koho se vydává. A vše je jinak a já zase se svou důvěřivostí skočila na lep druhým.
Ale aspoň se mi bude lépe usínat.
Další z knih, kterou jsem přečetla za jediný den/večer. Příběh mě nenechal vydechnout. Těžké neztratit se v něm. Co je ještě sen a co už skutečnost? To se asi nikdy nedozvím. Nicméně mě ještě víc šokovala informace o autorovi na přebalu knihy.
Nechci knihu hodnotit hvězdičkami. Přijde mi to nepatřičné. Nicméně na detaily příběhu i Tiziana budu vzpomínat asi hodně dlouho, poněvadž se mi zaryly dost hluboko pod kůži. Nějak víc nemám slov. A jediné slovo, které mě napadá, abych to vše popsala, je MASAKR!
Knihu jsem si koupila na základě příběhu jejího vzniku a lákalo mě to. Kniha mě ale po několika stránkách přestala bavit a nedočetla jsem.
Už ani nechápu, proč jsem to po pěti letech četl znova. Kniha sice obsahuje i pěkné pasáže, ale příběh je vystavěný lacině a tváří se jako něco výjimečného, i když není.
To jsem zase jednou šlápl vedle, otravná záležitost, podivný, jaksi křečovitý styl psaní a vyjadřování. Prostě z mé strany velké očekávání, které se po přečtení změnilo ve velké zklamání a pocit zbytečně ztraceného času.
Ani detektivka, ani mysteriozní román, ani drama, spíše taková slátaná povídka, ale zajímavě napsaná. Akce čeká na svou reakci a vše může mít vztah se vším. Cokoli se stane má svou odezvu buď v reálu nebo v naši mysli. Malíř posedlý svým obrazem ( myšlenka už uchopená dávno jiným autorem ), jen s jiným koncem.
Nečekejte dech beroucí knihu, která Vás přišpendlí ke křeslu, ale průměrný, trošičku mysteriózní příběh..
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, podpořená velkou reklamou, bohužel přišlo zklamání. Čekala jsem víc.
Tato kniha mě dostala svým neotřelým až surovým podáním. Kdy je realita, kdy jen sen a kdy se umělcova duše vznáší ve svých vizích ? Odpověď je prostá - soustředit se pozorně co vám řádky textu říkají. Za sebe určitě doporučuji.
(SPOILER)
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje
Hlavními postavami této knihy jsou Erik a Lucie a příběh se rozebíhá ve chvíli, kdy Erik způsobí těžkou autonehodu, při které zemře dívka.
Erik s Lucií bydlí ve staré vodní pile poblíž zříceniny na velmi zvláštním místě a jejich vztah se zdá z počátku naprosto normálním. Erik je ale restaurátor posedlý malováním a velmi ho uchvacuje obraz Apollón a Marsyas od Tiziana, jehož kopii má v chodbě.
Celý jeho život se vlastně od tohoto obrazu odráží a jeho myšlenky jsou velmi zvláštní.
V knize sledujeme zároveň i Jaroše, což je přítel zabité Elišky, který se rozhodl že zabije hajného, jelikož je nachytal v lese a tak celou vinu za to, že jeho milá zemřela pod koly auta dává jemu. Tento příběh ale končí Jarošovou sebevraždou a všechno je zase jinak.
Ve finále knihy sledujeme Erika, který po vzoru Tiziana a jeho obrazu pověsí svého kamaráda vzhůru nohama a chystá se ho zabít zaživa. Rozbíhá se policejní akce a velký rutuál, kdy Erik domalovává své obrazy, z jeho přítelkyně Lucie se stává světlonoš a vše do sebe najednou zapadá.
Tato česká kniha se údajně našla v soukromé sbírce a autor si při jejím psaní vyřezával kusy své kůže, aby do ní rukopis zabalil.
Dostala se ke mě informace že toto není pravda a jedná se jen o velmi dobrý marketing, nicméně to už nechám na každém :) Tahle kniha je hodně promyšlená a mysteriózní a troufám si říct že jí nepochopí každý.
Pro mě je to letos asi jeden z nejlepších úlovků :) 10/10
První, co mě napadlo hned při čtení, bylo "tohle je knižní Twin Peaks". A vím, že to je kulhající příměr, ale cosi silnýho twinpeaksovskýho v tom je a já se toho nemůžu zbavit. Snad to divný prolínání skutečnosti a snu/halucinace, v nichž člověk dokáže dělat šílený věci a ani neví, kdo to skrz něj jedná?
Na stopu knížky mě přivedla rodina mého drahého, když jsem k nim přijela hned na první seznamovací návštěvu. Jakmile zjistili, že ráda čtu, ukázali mi z okna domku v beskydské vesnici domek a že tam se odehrává jedna dobrá mysteriózní knížka.
Přiznám se, že mě hodně nalákal ten doprovodný hype ohledně údajného tajemného nálezu rukopisu, který autor svázal do své vlastní odřezané kůže. Začátek tedy byl mírně přibržděný, nic moc se nedělo. Přiznám se, že vlastně ani nevím, co se dělo cca 2/3 knihy (krom toho, že hlavní hrdina lavíroval s brigádou a motal se mezi kamarádem a přítelkyní)... ale ten závěr, to byla jízda. Nevěděla jsem, co se děje, co je pravda a co ne, pak se věci zase obrátily... Jízda, kterou si musím dát minimálně ještě jednou, až přijde ta pravá chvíle.
Má výhoda je, že knihu jsem dostal jako dar a "tajemný příběh jejího vzniku" jsem se dozvěděl v podstatě až ex post. Tím pádem má očekávání nebyla netradiční p-r akcí vydavatelství nijak ovlivněna. S klidnou myslí tedy mohu říct, že Mysterium Tremendum je na místní poměry slušně napsaný béčkový thriller, který se dobře čte, je místy trochu křečovitý a překombinovaný, nicméně stále napínavý a rychle ubíhající. Jako rychlá letní jednohubka ideální ... Přistoupím-li na hru vydavatelovu - vázal bych spíše do paperbacku než do lidské kůže.
Nedočteno, nebavilo mě to. Dala jsem asi sto stran, ale víc se snažit nebudu. Na světě je tolik jiných knih, které čekají na přečtení. PS.: video ke knize bylo tak příšerně amatérské, že jsem ho taky nedodívala....
Mysterium tremendum
Neviem čo k tejto knihe dodať . Hlavne to, že v týchto končinách mala úžasný priam ,,Záhada Blair Witch"marketing. Dokonca aj natočený,, autobiografický "dokument o tomto fiktívnom spisovateľovi, ktorý svoje jediné dielo,, zviaže,, do kusov svojej kože urezanej z bokov a chrbtice krátko pred smrťou .
A o čom tato kniha je? Mladý maliar spôsobí drastickú dopravnú nehodu. Samozrejme má výčitky a to sa odzrkadlí aj na jeho obrazoch. Už v detstve ho zaujal Tizzianov obraz,, Apollo a Marsyas" a vďaka ktorému sa dostáva viac a viac do temnoty svojej duše. (obraz sa naozaj nachádza v Kroměřížskom zámku a je o ňom v knihe veľa popísaného)
Posledných asi 50 strán knihy je totál jizda a úlet.