Mytologie
Roland Barthes
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59609/bmid_mytologie-vjQ-59609.jpg
4
95
95
Mytologie jsou jedním z nejvýznamnějších Barthesových děl. Úvodní část tvoří řada krátkých a snad až překvapivě zábavných, ovšem mimořádně dobře propracovaných úvah o některých dobových aspektech konzumní společnosti (wrestling, astrologie, kuchařské recepty v časopisech); druhá část je pokusem zasadit tyto texty do obecnějšího teoretického rámce. Je pozoruhodná mimo jiné tím, že jde o jeden z prvních pokusů o aplikaci sémiologického přístupu na konkrétní kulturní jevy (v tomto ohledu bude mít Barthes nesčetné množství následovníků v oblasti teorie kultury, literární teorie, ale i politologie nebo třeba gender studies). Mytologie zásadním způsobem přispěly k proměně francouzské intelektuální scény ve druhé polovině 20. století: jsou jedním z prvních projevů nástupu nového způsobu uvažování, které se vzdá fenomenologické a existencialistiké orientace (Sartre, Camus, Merleau-Ponty) ve prospěch strukturální a synchronní analýzy dějinných i aktuálních jevů (Foucault, Althusser, Derrida aj.).... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná
Vydáno: 2004 , DokořánOriginální název:
Mythologies, 1957
více info...
Přidat komentář
"Opakování je matka signifikace."
Co je to novodobý mýtus?
Barthes na tuto otázku dává poměrně jednoznačnou odpověď, mýtus je dnes zpopulizovaným symbolem, symbolem, který chce podat jednoznačnou interpretaci a usiluje, opakováním sebe sama, o to, aby se vryl do podvědomí lidí, stejně jako to udělaly antické tragédie. Dobro a Zlo, úděl člověka, úděl ženy ve společnosti, marketingové strategie dnešní doby cílí záměrně vybranými symboly na divácké publikum.
"Dnes člověk nepotřebuje pohádky, protože mu lžou reklamy."
Mýtus o víně, o nápoji jako totemu, nápoji jako kultu, o kultu syrového masa, o zápasnících znázorňujících Dobro a Zlo...
Neustále aktuální.
Pokud se snad domníváte, že pro moderního člověka mytologie znamenají jen stará vyprávění o původu božstev či fungování světa, tak vás Barthes dokonale vyvede z omylu. Aplikujete-li sémiologii na kulturní a společenské fenomény (ideálně na popkulturu obecně) odhalíte nesmírně zajímavá zákoutí všech věcí a jevů kolem vás. A i navzdory faktu, že jsou eseje v knize již téměř 70 let staré, můžeme vidět, že některé mýty stále přetrvávají (kupříkladu české pivo a svíčková či hloubka pracích prostředků), zatímco jiné se naopak zajímavě vyvíjí.
Barthesova analýza mýtů a jejich následné objasnění v druhé části knihy můžu vřele doporučit jakémukoli zájemci o sémantiku. Avšak nutno podotknout, že předchozí zkušenost alespoň se Saussurem rozhodně není na škodu pro lepší porozumění.
A malé plus na závěr - eseje jsou originální, kousavě ironické a trefně humorné.
Knihu jsem četl v rámci školy, ale skutečně se mi zalíbila. Barthesovo dílo je rozděleno do dvou částí. První částí je soubor několika desítek esejů z období 1954-1957, kde Barthes rozebírá moderníní mytologii každodenního života západní civilizace. Nejlépe je to vidět na eseji Svět Wrestlingu, kde autor analyzuje funkci gest a činů a popisuje tím mýtus dobra a zla.
Druhá část hovoří o mýtech teoreticky. Popisuje mýtus jako sémiologický systém a dále vysvětluje formu a koncept mýtů, kde stále k bližšímu popisu užívá příklady z první část. Mýtus popisuje jako “systémem komunikace", protože vychází z etymologie slova kdy Mythos znamená vyprávění.
Mýtus se stává účinným pouze potud, pokud působí jako přirozený řetězec kauzálních událostí, tedy nikolikv jako nějaký teatrální sémiologický koncept (což ovšem vždy bez výhrad je). Mýtus se stává účinným pouze potud, pokud něco vysvětluje, tedy nikoliv pokud je tvořen jen sítí tautologií (což ovšem vždy bez výhrad je).
Vzpomínám si na pár esejů, z nichž nejlepší byl asi ten o wrestlingu, který mi utkvěl v paměti a pak něco o pracím prášku a pěně... Pěkná obálka.
Předně vůbec nechápu, proč se kniha jmenuje Mytologie. Je to velice zavádějící. Měla být o sémiotice, ta mě zajímá, ač jsem třeba v tomto ranku Eca nedočetl, protože byl na mě moc odborný. V případě Barthese se stalo jen to, že jsem knihu odložil asi při čtení třetího eseje, kde se autor ušklíbá nad tím, že někteří marxisté si na to jen hrají, a přitom o marxismu nevědí zhola nic. Chápu, že je to dané dobou, ale tohle se po dobře napsaném prvním wrestlingovém článku objevuje čím dál častěji a to vážně číst nehodlám. Divím se, že to ještě dnes vychází a že to vůbec ještě někdo čte, když je zde určitě kopa dalších literárních teoretiků, kteří mají co říct k dnešnímu světu.
Doporučuji každému, kdo se chce podívat na produkty masové kultury z jiného úhlu pohledu. K pochopení některých esejí je třeba znát širší kontext, proto přiznám, že některé mne zaujaly více, některé méně. Valná většina je aplikovatelná na soudobé aspekty i po více než půl století od vydání.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Mytologie |
| 2005 |  Světlá komora |
| 2013 | Říše znaků |
| 2008 | Fragmenty milostného diskurzu |
| 1967 | Nulový stupeň rukopisu / Základy sémiologie |
Z Barthesových Mytologií tak nějak dýchá Francie druhé poloviny padesátých let. Zejména představy o kavárenských intelektuálech typu Camuse nebo Sartra. I zde vydané úvahy, které Barthes několik let vydával v levicovém časopise, projevují znaky vysoké intelektuální úrovně, břitkého humoru s prvky ironie, cynismu a celkově alternativnosti. V úvahách Barthes nenápadně odhaluje národní a buržoazní mýty Francouzů v právě se naplno rozvíjející konzumní společnosti spektáklu. Ukazuje, že to, kým "slušní pracující středostavovští" Francouzi jsou, je do značné míry nikoliv výsledek historického vývoje a lokální nátury, nýbrž výsledek působení reklamy a marketingu (ačkoliv v mnohem subtilnější podobě, než si často lidé u marketingu představují).
Mytolog (Barthes) pak ve své kritice mýtů zůstává sám (mimo společnost, jejichž členy připravuje o společné mýty). Je tak trochu existencialistou, když ho přepadá smutek z toho, že on sám bortí svět, který chce zachránit. Má nutně sarkastický přístup ke světu.
V závěrečné eseji se teoreticky věnuje sémiologii, s jejíž pomocí ukazuje, jak fungují novodobé mýty a jak je vědecky odhalovat. Je to část pro čtenáře o dost komplikovanější. Nicméně úplný závěr eseje je odměnou.
Kniha je tedy značně dobová, ale vyzněním je stále aktuální a doporučuju ji.