Mytologie Řeků I

11.04.2023

"Mytologie" je pojatá bezmála jako beletrie, takže se výborně čte. Plnokrevně beletristická však není, Kerényi nejspíš musel žánrově experimentovat a inovovat, než vytvořil... no, to, co vytvořil. V krátkých kapitolách o jednotlivých bozích a nadpřirozených bytostech předkládá příběhy spjaté s daným daimonem, aniž by se snažil různé verze mýtu spojit. Nechce ani učesat jejich podivnosti, natož svým výběrem cenzurovat (pederastii, incest, brutalitu, neřecké a nesrozumitelné prvky atd.), jak to dělají ostatní, kdo báje převyprávěli. Nápad sepsat řeckou mytologii "pro dospělé" snad nelze vděčně nevítat.

Ačkoli příběhy pořád plynou jako vyprávění, Kerényi tu a tam vysvětlí etymologii, číselnou symboliku (např. 50 = počet měsíců mezi olympiádami) nebo epiteton (např. "sovooká" Athéna ve skutečnosti může znamenat "zelenooká", zbarvená zelení olivy nebo moře). Pokouší se rekonstruovat evoluci bohů (např. Afrodíta původně měla i temnější aspekt a kromě lásky zaštiťovala smrt). Případně připojuje vlastní teorie (např. příběhy o Áreově dětství upadly v zapomenutí poté, co antimilitarista Homér tohoto boha vylíčil v obzvlášť nelichotivém světle). Takže je to zábavné, jako by to byla krásná literatura, ale přitom je to literatura vědecká, kterou náš Ústav řeckých a latinských studií předepisuje ke zkouškám. Lišácké.

Co se týče samotného obsahu, jsem fascinovaná. Hellénská mytologie mi úplně cizí nebyla, s množstvím bájí mě v dětství seznámila moje řecká teta, četla jsem tragiky, homérské hymny, Hésioda... a stejně jsem velkou část z těch stovek příběhů, jež ve své poměrně útlé knížce shromáždil Kerényi, vůbec neznala. Nejvíc mě asi zaujal příběh, kde jsou hlavními postavami Agdistis a Attis a který by se dal nejspíš označit za... freudiánský horror? Tragická báje o Kyparissovi a jeho jelenovi se (vedle té o Admétovi a Alkéstidě) stala mojí bájí nejoblíbenější. A vyprávění, jak Zeus zplodil Órióna pouze se svým bratrem (Poseidónem) a synem (Hermem), zahanbuje i progresivistické fantasie současnosti. xD

Jenom Kerényiho stylistiku bych, s prominutím, označila za barbarskou. (Edit: ve II. díle se značně zlepší!) Měla jsem dojem, že čtu slohovku ze základní školy, a ne opus magnum klasické filologie. Dejme tomu, že neohrabaně krátké věty a nelogický slovosled spadají na vrub tomu, že maďarský autor píše německy (což obdivuji). Nicméně pak je tu ještě problém s narátorem. Kerényi se rozhodl stylizovat svoje dílo jako vyprávění jakéhosi časově a místně nedefinovaného starověkého Řeka, který mluví o "našich" bozích, umělcích, krajích. Super nápad. Až na to, že každou chvíli ze své role vypadává, aby čtenáře bombardoval anachronismy, měnil vyprávěcí časy a předkládal autorovy interpretace. Takže když se dočteme například, že Britomartidin chrám na Aigině stojí "dodnes", netušíme, jestli jde o dnešek starověkého vypravěče, nebo autorův.
Ale přesto, že by "Mytologie" mohla být literárně povedenější, určitě patří mezi velká díla evropské vzdělanosti. Je to memetický poklad - a, jak jsem psala, výborně se čte. Takže kdyby někdo váhal, jestli se do ní pustit, nechť neváhá. ;)