Mytologie Řeků I
Karl Kerényi
Soubor příběhů z řecké mytologie, které se týkají bohů a lidí (nikoliv héróů, jimž je vyhrazen II. díl), zasazuje předkládaná vyprávění do širšího kulturního kontextu a příležitostně vykládá i jejich symboliku.
Mytologie Literatura naučná
Vydáno: 1996 , OikoymenhOriginální název:
Mythologie der Griechen. Die Götter- und Menschheitsgeschichten, 1951
více info...
Přidat komentář
Člověk by se neměl nechat odradit neuvěřitelně zmatečným úvodem, o kterém můžu otevřeně říct, že jsem ho prostě vůbec nepochopila... :D Každopádně zbytek knihy je tak srozumitelný, jak je to jen u mytologie možné. Kniha má jasnou strukturu, což velmi oceňuji. Kerényi přechází od jednoho boha či jiné mytické bytosti ke druhému a dalšímu. Propojuje jednotlivé mýty v jeden celek a krásně ukazuje osobitost i značnou zaměnitelnost bohů. Představuje čtenáři smysl jednotlivých mýtů i mýtů obecně. Autor se rozhodl, že text bude čtenáři zprostředkovávat vypravěč, fiktivní dnešní Řek, který nám tohle všechno, občas téměř žoviálně, vykládá, což považuju za skvělý tah. Text je díky tomu nejen srozumitelnější, ale taky čtivější.
Pro někoho, kdo se v mytologii příliš neorientuje to může být náročný text. Ostatně to je náročný text, takže jaképak copak... Ale čte se to jedna báseň! Přirovnala bych to k Vernantovu Vesmír, bohové, lidé, jen level 2. Nebo možná 3.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2004 | Věda o mytologii |
1996 | Mytologie Řeků I |
2005 | Trickster: Mýtus o Šibalovi |
1998 | Mytologie Řeků II |
"Mytologie" je pojatá bezmála jako beletrie, takže se výborně čte. Plnokrevně beletristická však není, Kerényi nejspíš musel žánrově experimentovat a inovovat, než vytvořil... no, to, co vytvořil. V krátkých kapitolách o jednotlivých bozích a nadpřirozených bytostech předkládá příběhy spjaté s daným daimonem, aniž by se snažil různé verze mýtu spojit. Nechce ani učesat jejich podivnosti, natož svým výběrem cenzurovat (pederastii, incest, brutalitu, neřecké a nesrozumitelné prvky atd.), jak to dělají ostatní, kdo báje převyprávěli. Nápad sepsat řeckou mytologii "pro dospělé" snad nelze vděčně nevítat.
Ačkoli příběhy pořád plynou jako vyprávění, Kerényi tu a tam vysvětlí etymologii, číselnou symboliku (např. 50 = počet měsíců mezi olympiádami) nebo epiteton (např. "sovooká" Athéna ve skutečnosti může znamenat "zelenooká", zbarvená zelení olivy nebo moře). Pokouší se rekonstruovat evoluci bohů (např. Afrodíta původně měla i temnější aspekt a kromě lásky zaštiťovala smrt). Případně připojuje vlastní teorie (např. příběhy o Áreově dětství upadly v zapomenutí poté, co antimilitarista Homér tohoto boha vylíčil v obzvlášť nelichotivém světle). Takže je to zábavné, jako by to byla krásná literatura, ale přitom je to literatura vědecká, kterou náš Ústav řeckých a latinských studií předepisuje ke zkouškám. Lišácké.
Co se týče samotného obsahu, jsem fascinovaná. Hellénská mytologie mi úplně cizí nebyla, s množstvím bájí mě v dětství seznámila moje řecká teta, četla jsem tragiky, homérské hymny, Hésioda... a stejně jsem velkou část z těch stovek příběhů, jež ve své poměrně útlé knížce shromáždil Kerényi, vůbec neznala. Nejvíc mě asi zaujal příběh, kde jsou hlavními postavami Agdistis a Attis a který by se dal nejspíš označit za... freudiánský horror? Tragická báje o Kyparissovi a jeho jelenovi se (vedle té o Admétovi a Alkéstidě) stala mojí bájí nejoblíbenější. A vyprávění, jak Zeus zplodil Órióna pouze se svým bratrem (Poseidónem) a synem (Hermem), zahanbuje i progresivistické fantasie současnosti. xD
Jenom Kerényiho stylistiku bych, s prominutím, označila za barbarskou. (Edit: ve II. díle se značně zlepší!) Měla jsem dojem, že čtu slohovku ze základní školy, a ne opus magnum klasické filologie. Dejme tomu, že neohrabaně krátké věty a nelogický slovosled spadají na vrub tomu, že maďarský autor píše německy (což obdivuji). Nicméně pak je tu ještě problém s narátorem. Kerényi se rozhodl stylizovat svoje dílo jako vyprávění jakéhosi časově a místně nedefinovaného starověkého Řeka, který mluví o "našich" bozích, umělcích, krajích. Super nápad. Až na to, že každou chvíli ze své role vypadává, aby čtenáře bombardoval anachronismy, měnil vyprávěcí časy a předkládal autorovy interpretace. Takže když se dočteme například, že Britomartidin chrám na Aigině stojí "dodnes", netušíme, jestli jde o dnešek starověkého vypravěče, nebo autorův.
Ale přesto, že by "Mytologie" mohla být literárně povedenější, určitě patří mezi velká díla evropské vzdělanosti. Je to memetický poklad - a, jak jsem psala, výborně se čte. Takže kdyby někdo váhal, jestli se do ní pustit, nechť neváhá. ;)