• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Karl Kerényi

Mytologie Řeků II

„Říká se, že héróové měli pro starověkého Řeka - v jistém smyslu - větší význam než bohové, protože jsou mu svojí smrtelnou podstatou bližší. To je důvod, proč se mi druhý svazek Kerényiho duologie líbí značně víc. Hérojské příběhy se intenzivněji vážou k tomuto světu, především k řecké krajině. A tak mýty často přecházejí v pověsti, na něž si lze sáhnout - v podobě hory, města, pramene, nádoby s popelem Héraklovy pohřební hranice. Propisují se do krajiny snad ještě víc než křesťanská mytologie do krajiny barokní. Loni zhruba touhle dobou jsem se potulovala mezi olivovníky v Argolidě, kraji rezavých vrchů, plavé trávy a pražícího, suchého, zničujícího horka, v kterém se mihotají Mykény a Tíryns. Fascinovalo mě, že jenom o kousek dál leží Sparta uprostřed zelených hor. Dramaticky rozdílný charakter sousedních krajů se zřejmě nezměnil od starověku, protože staří Řekové vysvětlovali suchost Argolidy bájí. O vládu nad ní se prý utkali Poseidón a Héra, a poněvadž vládkyně bohů zvítězila, Poseidón ze msty ukryl všechny prameny. Tak se stalo, že jedna z padesáti Danaoven ušla osudu svých sester: když ve vyprahlé zemi zdlouhavě hledala zřídlo, napadl ji satyr a zachránil ji sám Poseidón, za nějž se provdala. Na místě bohova trojzubce, který dívka směla vytáhnout z praskající půdy, pak vzniklo Nauplion (první hlavní město moderního Řecka). Zkrátka - tahle kniha mi otevřela oči pro různé souvislosti a dodala vnímání Hellady zvláštní hloubku. Jako by krajina kromě fyzického rozměru získala ještě myšlenkový. Těším se, až se po přečtení Kerényiho mytologického sumáře vrátím do Řecka a prohlédnu si ostrovy - nebo sbírku vázové keramiky v Athénách, z které autor mimo jiné čerpal. Nicméně kniha nevzbuzuje právě nostalgii po antice. Napříč mytologií přihlížíme tomu, jak jsou děti trestány za rodiče (Andromeda), poddaní za vládce (thébský mor), poslové za špatné zprávy (Héraklés skopne vyslance s delfskou věštbou do moře, ó, jak racionální). Pravda, po mýtech se potlouká i jistý král Epópeus, pravděpodobně nejsympatičtější postava řeckého bájesloví: ujme se těhotné Antiopy, matky thébských dioskúrů pronásledované vlastním otcem. Uslyšíme jeho příběh? Ne, Epópeus byl na poměry antické mytologie nezajímavě hodný, pročež umře. Místo toho dostaneme nekonečný cyklus o činech Héraklových, mezi nimiž vyniká vražda učitele, vlastních dětí a hosta, svatokrádež, únosy, znásilnění, podvody, vydírání a podobné roztomilosti - plus těžiště jeho kariéry, destrukce nadpřirozené fauny. Protože to nejlepší, co lze podniknout se zvířenou mýtickou i nemýtickou, je ji spektakulárním způsobem zmasakrovat nebo, je-li neškodná jako Geryónův rudý skot či Mínóův býk, sníst. Dobře, kritizovat morálku jiných epoch je anachronismus, ALE eklhaftnost svých bájí si brali na mušku už starověcí Řekové. A řecká mytologie je věru nelaskavá. Jak praví klasický filolog Atkins: "homérský šlechtic by byl obtížným sousedem".“... celý text
— JulianaH.

---

Mytologie Řeků I

„"Mytologie" je pojatá bezmála jako beletrie, takže se výborně čte. Plnokrevně beletristická však není, Kerényi nejspíš musel žánrově experimentovat a inovovat, než vytvořil... no, to, co vytvořil. V krátkých kapitolách o jednotlivých bozích a nadpřirozených bytostech předkládá příběhy spjaté s daným daimonem, aniž by se snažil různé verze mýtu spojit. Nechce ani učesat jejich podivnosti, natož svým výběrem cenzurovat (pederastii, incest, brutalitu, neřecké a nesrozumitelné prvky atd.), jak to dělají ostatní, kdo báje převyprávěli. Nápad sepsat řeckou mytologii "pro dospělé" snad nelze vděčně nevítat. Ačkoli příběhy pořád plynou jako vyprávění, Kerényi tu a tam vysvětlí etymologii, číselnou symboliku (např. 50 = počet měsíců mezi olympiádami) nebo epiteton (např. "sovooká" Athéna ve skutečnosti může znamenat "zelenooká", zbarvená zelení olivy nebo moře). Pokouší se rekonstruovat evoluci bohů (např. Afrodíta původně měla i temnější aspekt a kromě lásky zaštiťovala smrt). Případně připojuje vlastní teorie (např. příběhy o Áreově dětství upadly v zapomenutí poté, co antimilitarista Homér tohoto boha vylíčil v obzvlášť nelichotivém světle). Takže je to zábavné, jako by to byla krásná literatura, ale přitom je to literatura vědecká, kterou náš Ústav řeckých a latinských studií předepisuje ke zkouškám. Lišácké. Co se týče samotného obsahu, jsem fascinovaná. Hellénská mytologie mi úplně cizí nebyla, s množstvím bájí mě v dětství seznámila moje řecká teta, četla jsem tragiky, homérské hymny, Hésioda... a stejně jsem velkou část z těch stovek příběhů, jež ve své poměrně útlé knížce shromáždil Kerényi, vůbec neznala. Nejvíc mě asi zaujal příběh, kde jsou hlavními postavami Agdistis a Attis a který by se dal nejspíš označit za... freudiánský horror? Tragická báje o Kyparissovi a jeho jelenovi se (vedle té o Admétovi a Alkéstidě) stala mojí bájí nejoblíbenější. A vyprávění, jak Zeus zplodil Órióna pouze se svým bratrem (Poseidónem) a synem (Hermem), zahanbuje i progresivistické fantasie současnosti. xD Jenom Kerényiho stylistiku bych, s prominutím, označila za barbarskou. (Edit: ve II. díle se značně zlepší!) Měla jsem dojem, že čtu slohovku ze základní školy, a ne opus magnum klasické filologie. Dejme tomu, že neohrabaně krátké věty a nelogický slovosled spadají na vrub tomu, že maďarský autor píše německy (což obdivuji). Nicméně pak je tu ještě problém s narátorem. Kerényi se rozhodl stylizovat svoje dílo jako vyprávění jakéhosi časově a místně nedefinovaného starověkého Řeka, který mluví o "našich" bozích, umělcích, krajích. Super nápad. Až na to, že každou chvíli ze své role vypadává, aby čtenáře bombardoval anachronismy, měnil vyprávěcí časy a předkládal autorovy interpretace. Takže když se dočteme například, že Britomartidin chrám na Aigině stojí "dodnes", netušíme, jestli jde o dnešek starověkého vypravěče, nebo autorův. Ale přesto, že by "Mytologie" mohla být literárně povedenější, určitě patří mezi velká díla evropské vzdělanosti. Je to memetický poklad - a, jak jsem psala, výborně se čte. Takže kdyby někdo váhal, jestli se do ní pustit, nechť neváhá. ;)“... celý text
— JulianaH.

---

Věda o mytologii

„Poněkud náročnější čtení. Mytolog Kerenyi rozebírá motiv božského dítěte a Koré (matky a panny) ve světových mytologiích, především té řecké. Jung k tomu pak přidává eseje z pohledu psychologického, v rámci kterých se snaží postihnout vliv archetypů na tyto mytologické obrazy. Myslím, že kniha je určena pro pokročilé, nebo alespoň opravdové nadšence mytologie. Já sama jsem často nechápala, co se mi text snaží sdělit. Žádnou zásadní myšlenku si neodnáším.“... celý text
— painthers

---

---

Trickster: Mýtus o Šibalovi

„Kniha nabízí to, co slibuje. V první části jsou převyprávěny mýty kmene Winebago, které se věnují Šibalovi a sice v několika variacích. Jedná se o celkem čtivé vypravování opatřené skutečně velice podrobnými poznámkami. Radinova interpretace je precizní a ukazuje obrovský záběr autora, který byl nejen největším znalcem ve svém oboru, ale především měl skvělý rozhled, který mu umožňoval své vědění skutečně zhodnotit. Kerényi, který sepsal jakési srovnání s řeckou mytologií, myslím, tak úplně neproměnil svoji šanci. Nicméně i jeho komentář považuji za velmi zajímavý. Následuje stručný "přívěsek" ve formě Jungova komentáře, který je typicky Jungovský, tj. zmatečný a více méně nicneříkající. V kontextu zasvěcených komentářů a velmi dobře podložených interpretací druhých dvou odborníků to zní spíš jako takové kvákání... Škoda toho... Za Junga jsem strhla tu jednu hvězdičku. Byl prostě přespočetný. O lidské duši a archetypu Šibala jsem se dozvěděla více od Radina. Jung už nedokázal dodat nic smysluplného.“... celý text
— gwineth

---

Mytologie Řeků I

„Člověk by se neměl nechat odradit neuvěřitelně zmatečným úvodem, o kterém můžu otevřeně říct, že jsem ho prostě vůbec nepochopila... :D Každopádně zbytek knihy je tak srozumitelný, jak je to jen u mytologie možné. Kniha má jasnou strukturu, což velmi oceňuji. Kerényi přechází od jednoho boha či jiné mytické bytosti ke druhému a dalšímu. Propojuje jednotlivé mýty v jeden celek a krásně ukazuje osobitost i značnou zaměnitelnost bohů. Představuje čtenáři smysl jednotlivých mýtů i mýtů obecně. Autor se rozhodl, že text bude čtenáři zprostředkovávat vypravěč, fiktivní dnešní Řek, který nám tohle všechno, občas téměř žoviálně, vykládá, což považuju za skvělý tah. Text je díky tomu nejen srozumitelnější, ale taky čtivější. Pro někoho, kdo se v mytologii příliš neorientuje to může být náročný text. Ostatně to je náročný text, takže jaképak copak... Ale čte se to jedna báseň! Přirovnala bych to k Vernantovu Vesmír, bohové, lidé, jen level 2. Nebo možná 3.“... celý text
— gwineth