Mýtus o věčném návratu
Mircea Eliade
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100299/mytus-o-vecnem-navra-100299.gif
4
116
116
V této knize si Eliade klade otázky po smyslu historické existence člověka. Jak sám uvádí v předmluvě, vhodným podtitulem knihy by mohl být „Úvod do filosofie dějin“. Není to však spekulativní analýza pojmu dějin, ale zkoumání základních představ o světě v tzv. archaických společnostech, které sice žijí své dějiny, ale snaží se od nich odhlížet, dokonce je popírat. Archaický člověk, který je pro Eliadeho šifrou pro náboženského člověka vůbec, věří, že profánní svět konkrétních lidských dějin je úpadkovým způsobem existence. Skutečný a smysluplný je pouze mytický čas absolutního počátku, kdy všechno bylo „nové“. Pouze účastí na posvátném světě bohů a héroů, který zde byl „v onom čase“ (in illo tempore), člověk skutečně jest, a pouze opakováním počátečních vzorů jejich jednání nabývá smyslu i jeho jednání. Dějinný pobyt člověka se stává snesitelným jen periodickým obnovováním světa, tedy „věčným návratem“ k prvotním paradigmatům, archetypům, a jejich reaktualizací.... celý text
Literatura naučná Filozofie Historie
Vydáno: 2009 , OikoymenhOriginální název:
Le Mythe de l'éternel retour, 1949
více info...
Přidat komentář
Před 20 lety jsem Eliadeho docela hltala a například kniha Posvátné a profánní mi kdysi dávala dost smysl. I když už tenkrát jsem ve škole poslouchala kritiku jeho přístupu, měl zajímavé vhledy a byl celkem čtivý, pro studenty byl asi nejpřístupnější. K této knize jsem se dostala až z odstupem let, i když v rámci studia jsem se s ní zběžně seznámila. Bohužel, četla se mi velmi špatně. Kdyby neměla pouhých 100 stran, tak bych ji asi odhodila po pár stranách. U Eliadeho je typické, že tam sype informace jednu za druhou bez ladu a skladu z různých někdy i nesouvisejících kultur a ten guláš nějak dohromady funguje. S odstupem času musím říct, že tento styl mi dnes vůbec blízký není a hlavně už nevěřím obsahu. Mraky cizích slov a nadbytek informací dobrou studii nedělají.
S Eliadem jsem se setkala poprvé kdysi na vysoké právě prostřednictvím této knihy a můj vztah k autorovi od té doby pouze zesílil.
Zadne utrpeni neni definitivni.
Po smrti vzdy prichazi vzkriseni.
Kazda porazka je prekonana konecnym vitezstvim.
Arachaicky clovek je cesta ke svobode.
Cesta do raje vede pres archetyp opakovani.
Velmi inspirativní a poutavé. Eliade čtenáře nezatěžuje složitou terminologií, ani typickými rozkecávacími pasážemi, a míří rovnou k meritu věci. Navíc dobře napsáno.
Předesílám, že se mi, bohužel, dostal do rukou nekompletní výtisk, kde občas chybělo pár stránek. Tím mi možná něco důležitého uniklo a ovlivnilo tak mé hodnocení.
Je pravda, že autor shromáždil obrovské množství materiálu, z kterého vydestiloval jasné myšlenky. Ale nějak se mi nedostavil pocit, že bych se dozvěděl něco nového. Za mě, s přihlédnutím k době vzniku, 3,5*.
Rozhodně zajímavá esej, Eliade prokázal ohromnou profesionalitu, znalosti a také určitě i vůli, protože prostudovat takové množství pramenů, myšlenek, archaických civilizací, a pak je čtenáři uvést ve srozumitelných příkladech, to se nepovede zrovna každému. Jedná se o originální výklad mytologie věčného opakování dějin. Osobně jsem samozřejmě čekal mnohem hlubší náhled do myšlenek věčného návratu u Hérakleita a Nietzscheho, bohužel autor se jimi téměř vůbec nezabývá - hérakleitovská koncepce dostala prostoru opravdu minimum a Nietzsche je zde zmíněný snad jenom jednou a i to dost okrajově. To jako upozornění pro další čtenáře, kteří by zde snad hledali podobné souvisloti jako já. Moje zklamání ale netrvalo dlouho, protože můj celkový dojem z knížečky to závratně nepokazilo a esej i přístup autora se mi líbili.
Obrovské uznanie už len za samotnú prípravu, ktorá musela zahŕňať štúdium obrovského množstva antropologických materiálov. Napísanie vzácneho a ojedinelého diela, ktoré v sebe obsiahlo krátke dejiny mýtov v rôznych civilizáciách je ovocím spomenutej prípravy a autorovho potu . Kniha ponúka podľa autora najzákladnejšie mýty (napr. význam hada, vody, ohňa), ktoré vznikli ako odpoveď na úzkostné problémy človeka, prípadne existenčné a sleduje paralely týchto mýtov v iných geografických oblastiach a kmeňoch, neskôr národoch, až ku dnešnému dňu u primitívov. Podobnosti, ktoré autor nachádza a predkladá smerujú k špekulatívnej hypotéze akéhosi spoločného spirituálneho jadra, ktoré by mohol tvoriť nejaký univerzálny mýtus, ktorý prechádzal určitými úpravami podľa potrieb doby a tej, ktorej kultúry. Nemôžem si pomôcť, ale začínam objavovať logiku v slovách Freuda: "Náboženstvo vzniklo ako kolektívna odpoveď na neurotizmus jedinca.", ktoré boli kritizované zo strany odbornej verejnosti, pritom Eliade uvádza: "Utrpenie je mučivé len vtedy, ak nie je známa príčina. Ak kúzelník alebo kňaz odhalia príčinu, prečo umierajú deti alebo zvieratá, prečo pretrváva sucho, zosilujú dažde, mizne zver atď., utrpenie sa stáva znesiteľným."
Kdyby mi někdo řekl, že si chce od Eliadeho přečíst jen jednu knihu, bez zaváhání bych doporučila tuto. Vlastně bych řekla, že by bylo nejlépe ji číst jako první. Pokud se někdo zajímá o spiritualitu a mytické uvažování, myslím, že vše podstatné se může dozvědět právě tady. Závěry z široké historické perspektivy jsou nesmírně aktuální i pro dnešního člověka a jeho často zcela profánní pohled na svět.
Pro mě měla kniha zajímavý rozměr i autorovým doslovem, kde se sám hlásí k vlastnímu vyznání. Přemýšlím, s jakými pocity asi hodnotil své životní postoje, které se v kontextu druhé světové války ukázaly tak katastrofální.
Tak jako v jiných dílech mistra, Eliade srozumitelně a přesto odborně shrnuje chápání světa našich (mýtických) předků.
Nejlepší shrnutí mýtu a chápání archaického člověka na sto stranách. V kontrastu dnešního chápání světa se můžeme sami zamyslet nad tím, zda oproti dnešní společnosti neměl primitiv navrch a zda jsme s dominující vědou nepřišli o něco velmi důležitého.
Z pozice laika byla tato drobná esej skvělým výkladem duchovní existence člověka. Podáno s grácií a jazykově lehce přístupné, takže je opravdu zážitek ji dostat do rukou. Vřele doporučuji.
Asi je to opravdu mýtus...nevím, ale kniha mě moc nezaujala.