Mircea Eliade

rumunská, 1907 - 1986

Nová kniha

Devatenáct růží

Devatenáct růží - Mircea Eliade

Stejně jako drtivá většina Eliadových próz vzniklých v emigraci také v Devatenácti růžích a Peleríně se autor vrací do Rumunska, především do rodné Bukurešti — ... detail knihy

Nové komentáře u knih Mircea Eliade

Posvátné a profánní Posvátné a profánní

Tahle kniha je skvělá a mrzí mě, že jsem ji neobjevil dřív! Pro zkušené čtenáře stručně a přehledně shrnuje ty zásadní myšlenky a nejdůležitější příklady. Pro ty, co jsou v tématu noví, naopak tvoří stručný úvod do velmi hutných myšlenek. O žádné knize z Oikoymenh se nedá úplně říct, že by se četla snadno - ale tahle se o to vážně snaží a dělá to dobře.... celý text
Dukát


Šamanismus a archaické techniky extáze Šamanismus a archaické techniky extáze

Konečně jsem nalezl knihu o šamanismu, jejíž autor si nepřidělává na naivitě ostatních, nevede kult nebo nevěří v mimozemšťany na Zemi... A přitom to nemohu označit pouze za suchou akademickou publikaci. Je to čtivé a lze z toho kromě myriády informací čerpat i duchovní inspiraci. Pro opravdu zapálené zájemce, kteří by chtěli navázat aktuálnější literaturou, doporučuji anglickou "Shamanism: A biopsychosocial paradigm of consciousness and healing" od Michaela Winkelmana.... celý text
potoo


Mýtus o věčném návratu Mýtus o věčném návratu

Asi je to opravdu mýtus...nevím, ale kniha mě moc nezaujala.
Emik87



Slečna Kristýna / Had Slečna Kristýna / Had

Trochu mi to přišlo jako kniha sice vysoce inteligentního člověka s širokým rozhledem, takže hlavní zápletku si vypůjčil z méně známého německého hororu, který umí jistě psát a splétat postupně budované napětí, ale celkově je na úrovni pubertálního mladíka se sexuálními problémy, které si řeší právě těmito novelami. Spousta repetetivností scén, dialogů, nepropracovanosti postav a neustále stejná prostředí pak přispívají spíše ke stále většímu pocitu stále opakovaného - a prostě to nudí, nezaujme.... celý text
honajz


Mýtus o věčném návratu Mýtus o věčném návratu

Před 20 lety jsem Eliadeho docela hltala a například kniha Posvátné a profánní mi kdysi dávala dost smysl. I když už tenkrát jsem ve škole poslouchala kritiku jeho přístupu, měl zajímavé vhledy a byl celkem čtivý, pro studenty byl asi nejpřístupnější. K této knize jsem se dostala až z odstupem let, i když v rámci studia jsem se s ní zběžně seznámila. Bohužel, četla se mi velmi špatně. Kdyby neměla pouhých 100 stran, tak bych ji asi odhodila po pár stranách. U Eliadeho je typické, že tam sype informace jednu za druhou bez ladu a skladu z různých někdy i nesouvisejících kultur a ten guláš nějak dohromady funguje. S odstupem času musím říct, že tento styl mi dnes vůbec blízký není a hlavně už nevěřím obsahu. Mraky cizích slov a nadbytek informací dobrou studii nedělají.... celý text
Zmiu