Mýtus, sen a rituál
Erich Fromm
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46187/bmid_mytus-sen-a-ritual.jpg
4
33
33
Významný filozof zkoumá podstatu symboliky snů, pohádek, rituálů a literárních děl. Většina lidských snů nepodléhá zákonům logiky bdělého myšlení, protože sny nerespektují kategorie prostoru a času. Současně však představují reálný přítomný zážitek, jehož obsah při probuzení zmizí. Snění má mnoho společných atributů s nejstaršími lidskými výtvory – mýty. V mýtech rovněž probíhají dramatické události bez ohledu na časoprostorové zákonitosti. Společným rysem snění, mytologie a pohádek je „symbolický jazyk“, vyjadřující vnitřní prožitky coby smyslovou zkušenost vnějšího světa. V tomto univerzálním jazyce vládne intenzivní asociace. Fromm shrnuje základy psychoanalytické interpretace mýtů, pohádek, rituálů a především snů. Psychoanalýzu poté aplikuje na konkrétní projevy symbolického jazyka (např. Oidipus, Červená Karkulka, Kafkův Proces).... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1999 , Aurora (Praha)Originální název:
The Forgotten Language: An Introduction to the Understanding of Dreams, Fairy Tales, and Myths, 1951
více info...
Přidat komentář
Kniha je psána jazykem, kterému i laik ve světě psychologie porozumí. Nabízí nám několik možností, jak sen uchopit a vyložit. Po celou délku knihy nám autor předkládá různé příklady a ukazuje nám, že sen není jen povrchní reakcí na výrazné podněty, které se odehrály, ale že i věci, kterým bychom nepřikládali sebemenší důraz, které se dokonce odehrály v dávné minulosti, se v našem snu můžou reflektovat.
K pochopeniu snov sa pristupuje troma spôsobmi. Prvý je Freudov názor, podľa ktorého sú všetky sny výrazom iracionálnej a asociálnej podstaty človeka. Druhý je Jungov výklad, podľa ktorého sny sú zjavením nevedomej múdrosti, ktorá je pre jedinca transcendentná. V tejto knihe predstavuje svoj koncept Fromm - sny sú prejavom každej myšlienkovej činnosti a vyjadrujú naša iracionálne snaženia, ako aj náš rozum a morálku; vyjadrujú to najhoršie a súčasne to najlepšie v nás. Fromm teda nepopiera Freudov koncept a jeho podstatu rovnako ako nepopiera podstatu Jungovho prístupu, snaží sa zbaviť obe predchádzajúce teórie ašpirácie monopolu na výklad a subjektívneho preháňania, čím myslím v prípade Freuda sexualitu a v prípade Junga mystiku. Pre mňa bola knižka sklamaním, pretože som veril, že ma dokáže presvedčiť, aby som konečne prijal teóriu skrytých významov snového obsahu. Nedokázal to Freud, Jung a teda konštatujem, že ani Erich Fromm. Skôr ma zaujala a bavila menšinová časť knižky - Symbolický jazyk v mýtoch.
Erich Fromm má zvlaštní schopnost psát velmi čtivě bez toho aby rezignoval na odbornost. Jeho několikastránkový referát o Freudově Výkladu snů velmi dobře nahradí povrchnější či méně důkladnou četbu celého více než třísetstránkového díla. ___ Fromm chápe jak Freudovu tak Jungovu teorii snu jako teorii omezenou. Freud prý sen chápe pouze jako "výraz infantilních a iracionálních přání". Jung mu naproti tomu prý rozumí jako výrazu "moudrosti nevědomí". Fromm si v zásadě myslí, že sen může být obojím. ___ Jako marxista má Fromm tendenci redukovat každý spor na spor o autoritu. Te se výrazně projevuje v jeho interpretaci (a) mýtu o Oidipovi. To co Freud chápe jako spor živený neuvědomělým incestním sexuálním přáním, to Fromm chápe jako spor o autoritu nebo jako vzpouru proti otcovské autoritě. Marxistické hledisko se uplatňuje i ve výkladu jednoho snu Jungova pacienta, který chápe přesně proti Jungově interpretaci jako pacientovu obžalobu náboženství ___ Mimoto text obsahuje výklady (b) babylonského mýtu o stvoření (ve kterém nachází pozůstatky sporu pozdějšího patrarchátu s dřívějším matriarchátem; (c) pohádky o červené karkulce (které rozumí jako příběhu o konfrontaci mladé dívky s vlastní sexualitou a jako příběh motivující k nenávisti k mužům); dále (d) rituálu šabatu a (e) Kafkova románu Proces (tomu rozumí jako příběhu o tragédii člověka, který žije k vnějšku obrácený život a není schopný rozlišovat mezi autoritativním (vnějším) a mravním (vnitřním) zákonem - hrdina se chybně brání proti obvinění zvnějšku a hledá pomoc vně sebe - ve skutečnosti ale obžalovává sám sebe a pomoc by doopravdy našel pouze v sobě). Ve všech případech jde o velmi přesvědčivé analýzy - a to i tam kde odporuje Freudovi nebo Jungovi.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Umění milovat |
| 1992 | Mít nebo být? |
| 1993 | Strach ze svobody |
| 1997 | Anatomie lidské destruktivity |
| 1996 | Lidské srdce |
Hlavním tématem díla je především symbolický jazyk. Fromm tvrdí, že by se symbolický jazyk měl na školách vyučovat stejně, jako třeba angličtina, což je velkolepá myšlenka. Mimo to podává konstruktivní kritiku mých oblíbenců Freuda a Junga, což také není k zahození, a představuje novou interpretaci snů, s níž v mnoha ohledech nesouhlasím, ale za přečtení stojí. Zvlášť mě zaujal návod na výklad snů a psychonanalytická interpretace různých děl a mýtů na konci knihy. Navíc se to moc dobře čte. Zhltnul jsem to za jeden večer.