Mýty
Stephen Fry
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543086/bmid_myty.png
4
184
184
Mýty (Stephen Fry) série
1. díl >
Již staří Řekové si rafinovaně užívali. A co teprve když se přimíchá britský humor! Protože smích je brána, kterou se dá do člověka propašovat mnoho dobrého, protáhl tudy Stephen Fry i kulturní základy evropské civilizace. Zatímco jeho krajan Robert Graves nebo náš Eduard Petiška přibližovali starořeckou mytologii sošným jazykem odpovídajícím bájné úctyhodnosti, špikuje prvotřídní britský komik antické látky současným humorem. Dává si zvlášť záležet na vášnivých vylomeninách a úchvatných úkladech, k tomu přimíchává šarmantní škodolibost a navrch i kapku rafinované rozvernosti, jež plodí samé zádrhele. Vždyť dávní bohové se nám tolik podobají – a teď dokonce začali myslet, mluvit a škodit po našem! Ostatně ať si Homér & spol. elegantně básní, jak mrav žádá, bohy si v zájmu sebemrskačství stvořili sami lidé, ačkoli velikáni z Olympu se nám znovu pokusí nakukat, že jsme jen hračky pro jejich potěchu…... celý text
Literatura světová Mytologie
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Mythos, 2017
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Grécku mytológiu milujem už od základnej školy, preto nie je žiadnym prekvapením, že som siahla po tejto „modernej príručke.“ Nemôžem povedať, že by ma sklamala. Moderne a miestami aj vtipne približuje mnohé mýty, ktorým si starovekí Gréci vysvetľovali fungovanie sveta. Ku koncu však začal vtip trochu pokrivkávať, a bola som rada, že kniha má len okolo 300 strán, a nie viac. Ktovie, možno len britský humor nie je moja šálka kávy.
Díky E. Petiškovi známe většinu řeckých mýtů. Některé v tomto titulu nebyly "smrtelnému" čtenáři známé, ale v tomto podání byly jaksi...ploché? Britský humor je krásná věc, ale v českém překladu bohužel nevyzní. I když se pan Brousek opravdu v audio verzi této knihy snažil (a právě díky jeho přednesu se dalo poslouchání snést o něco víc), nemohu říct, že mě tyto příběhy nějak zvlášť nadchly. Kdyby si zachovaly více výpravnosti, nebo se naopak soustředily na lepší humor, bylo by to mnohonásobně lepší.
Stejně jako Hrdinové a Trója chytré, vtipné a čtivé. A stejně jako tyhle oba další díly, doporučuji i Mýty každému, koho aspoň trochu zajímá ta velká, různorodá a rozhádaná rodina řeckých bohů, bůžků, polobohů, najád a dryád. Tady se dozvíte, jak to všechno začalo, kde se vzala země a nebe, bohové a lidé, a vůbec kdo s kým, kdy, kolikrát a za kolik. Moc se mi to líbilo, a těším se, až vyjde ještě Odysseia, to si ale asi ještě počkáme :)
Na ilustrovaném vydání Mýtů shledávám pouze jednu vadu. Publikace je příliš velká, takže si ji s sebou do batůžku či kabelky nesbalíte, ale aspoň se vám tolik neošoupe. Pokud byste letos měli investovat do koupi pouze jedné knihy, o kterou obohatíte svou sbírku, rozhodně doporučuju tuhle. Zbytek knih si klidně můžete půjčit v knihovně.
Celá recenze na ilustrované vydání v recenzích.
Velmi jsem se na knihu těšila, i na slibované svěží podání řeckých mýtů. V knize můžeme najít nejen nejznámější mýty, ale i ty méně známé, co je příjemné pozitivum.
První čtvrtina knihy se mi velice líbila, pak se mi četlo stále hůře. Britský humor mám ráda, ale mám pocit, že v knize jako by docházel s každou další stránkou a ke konci jsem se už musela do čtení vysloveně nutit. Časem mi to přišlo jako nekonečná telenovela a už mě vůbec nezajímalo, kdo s kým co a jak.
Řecké mýty znám a vím, jak to mají bohové mezi sebou propletené, ale možná tým současným jazykem to sklouzlo někam do béčkového romantického příběhu s trochou krve. Také mi vadilo příliš mnoho poznámek pod čarou, některé potřebné, mnohé jakoby navíc, celkově 65%.
Spoustu těchto mýtů jsem znala z díla Eduarda Petišky - jako asi většina alespoň průměrně vzdělaných Čechů - řada dalších pro mě však byla úplně nová. Líbily se mi hlavně vysvětlivky toho, jak jména různých bohů, mýtických postav či hrdinů ovlivnila po filologické stránce různé současné názvy a pojmy. To bylo moc hezky zpracované.
Co se mi ovšem naopak nelíbilo, bylo, že lehce uštěpačný tón, v němž se celá kniha nesla, k některým mýtům, hlavně k těm skutečně smutným a dojemným, neseděl. Byly příběhy, k nimž seděl dokonale a dělal bláznivé boží výstřelky o to bláznivější. Někde ale prostě... snižoval prožitek, řekla bych.
Frya považujem za úžasného človeka, niektoré diskusie s ním som videl viackrát, práve preto som sa nemohol dočkať, kedy sa začítam do tejto knihy. Grécku mytológiu mám veľmi rád, nehovoriac o niektorých Aristotelových traktátoch či Platónových dialógoch.
Pokiaľ aj vy pociťujete rovnaký obdiv k týmto textom, Fryova kniha vôbec nie je pre vás. Dokonca som mal celý čas problém pochopiť, pre koho vlastne je? Pre deti asi ťažko, príliš násilná. Ale pre akých dospelých? Faktograficky popísané mýty okorenené dialógmi typu : "si ako obohraná platňa" alebo popismi ..."bolo to, ako keď v sa 8bit menil na 16, potom na 32 atď...." ok, tak asi to je britský humor, vytrhnuté z kontextu to môže vyzerať zábavne, ale nie je to pre každého. Mne osobne to výrazne narúšalo atmosféru knihy, aj keď ma Fry dokázal vtiahnuť do fantazijného, antického Grécka, keďže vôbec nebol absurdný neustále, nasilu ma týmito "vtipkami" vytrhol von, mimo kontext. Veľké pozitívum je ale to, že knihou obohacuje vzdelanie, a mnohých ľudí evidentne baví, takže asi je dobré po nej siahnuť.
Nejdřív jsem se dostala ke knize Hrdinové, která mě natolik bavila, že jsem si pořídila i tuto první - Mýty.
Narozdíl od poměrně veselých Hrdinů mi Mýty připadají temné, thrillerovité a určitě ne pro děti.
Ale Mýty se mi líbily mnohem víc než Hrdinové. Uvědomila jsem si, proč v dobách, kdy nebyla televize, noviny, kino ..., byly tyto příběhy vyprávěny. Kam se hrabou televizní seriály!
Drámo!
Nejvíc mě zasáhl příběh Pandory, kterou jsem vnímala dosud úplně jinak, než jak jsem ji pochopila z knihy teď. Ale v doslovu to pak autor ještě dovysvětlil, což mě trochu uklidnilo, ale i tak se na to budu dívat už jinak než dřív.
Hodně mě zaujalo, jak moc vychází naše kultura a jazyk atd. z řecké mytologie. Líbí se mi, že autor uvádí vždycky, kde a proč se můžeme setkat v našem světě s obdobným jménem nebo názvem (pobavil mě třeba Streptokok).
Někde je jen náznak, který si už musíme domyslet ... třeba postava Prométhea jako hrdiny ježíšovitého typu.
Určitě doporučuji k přečtení.
Mýty jsou důležité. Jsou náplní naší společné paměti. Literatura, výtvarné i hudebně dramatické umění začasto odkazují na znalost příběhů, které jsme zdědili z naší antické, židovské a křesťanské minulosti. Bez znalosti mýtů jste odkázáni na poznámky pod čarou, nebo odsouzeni k nepochopení leckterého textu. Proto je osvěžující práce, kterou si pan Fry dal, aby nám všem připomenul základy naší kultury. Nečiní si nárok na komplexnost, s jakou své mýty sepsal svého času Robert Graves, ale na hravost a přístupnost, jež by měla oslovit i člověka, který se chce jen pobavit a zcela náhodou je i trochu vzdělán. První ze tří knih, v nichž Stephen Fry převyprávěl starořecké antické mýty, excelentně do zvukové podoby přenesl pan Otakar Brousek mladší.
O antickou mytologii se dost zajímám a tohle bylo takové moc milé a hezky popsané shrnutí. V některých bájích šel autor až překvapivě do hloubky, naopak některé jenom letmo prolétl na půl stránky, což mi přišlo škoda, protože právě v těch nejpodrobněji popsaných nejlíp vynikne ten jeho svérázný styl a anglický humor :) Oceňuju, že to dává i do kontextu dalších mytologií (např. i Bible) a děl, která na to navazují. Český překlad na pár místech trochu ujel, a to jak v případě některých překladů (které nechali v anglickém přepisu), tak v logice příběhu. Asi to chtělo před vydáním projít ještě jedním párem očí.
Mě se to pojetí moc líbilo. Byl to pohled na starověké mýty z nadhledem 21 století. Autorův odlehčený styl mi seděl. Prostě za mě dost dobrý.
Spočiatku som z knihy bola celkom nadšená, pretože o zrode sveta podľa gréckych mýtov som toho až tak veľa nevedela, takže som bola rada, že sa mi to trochu objasnilo. Ale postupne to nadšenie začalo opadávať. Poznámky pod čiarou mi najprv nevadili, väčšinou mi prišli zaujímavé (hlavne čo je po ktorom stvorení nazvané), časom mi ale prišli otravné, dosť z nich sa mi zdalo zbytočných a dosť ma rušili pri čítaní. Neustále spomínanie rímskych božských ekvivalentov mi vadilo v podstate už od začiatku, ale tak cez to by som sa ešte preniesla. Tiež som čakala, že mýty budú nejak zoradené a aj keď nejaké poradie tam asi bolo, tak aj tak to na mňa pôsobilo chaoticky. Dlhšie príbehy ma bavili, aj keď väčšinu z nich som už poznala, kratšie príbehy mi zas prišli až príliš krátke, väčšinu z nich som zabudla asi hneď po prečítaní. Celkovo som od knihy asi čakala niečo viac, čo som, bohužiaľ, nedostala. Keď som kedysi čítala (opakovane) Staré grécke báje a povesti od Petišky, tak pri čítaní som bývala nadšená, čo sa pri tejto knihe nestalo. Ako asi chápem, prečo sa toľkým ľuďom páči, ale aj keď som rada, že som ju prečítala, tak mne jednoducho nesadla.
3,5/5 - Nejvíc mě asi dostal doslov vydavatele, že se snažili dodržet řecký přepis jmen na rozdíl od latinských. Pro Dia, jaký jiný, když to jsou řecké mýty?
(SPOILER)
Na řeckých mýtech a bájích jsem vyrostla. Hlavně ty od Eduarda Petišky, i když v mé osobní knihovně stále schází, tak z knihovny jsem je měla vícekrát. O televizním zpracování nemluvě. Mají pro mě své kouzlo a vždy jsem si k nim nějak dokázala najít cestu. Proto jsem neváhala s koupí této knihy, i když mé nadšení trochu brzdila poznámka o britském humoru. Ale tahle kombinace, to byla jízda. Tolikrát jsem se smála, nevěřícně koukala, zda je to tam vážně takhle napsané. Byla to jízda a bomba v jednom, jinak se to říci ani nedá. Nebylo to pro mě pouze opakováním známých příběhů, ale našla jsem zde i takové, které jsem neznala a to platí i o jménech.
Ale … nevím, zda to byla chyba autora (nebo se to tak učil) nebo překladatele. Pár chyb jsem objevila a v danou chvíli mi ten zážitek ze čtení rušily.
- Měli 12 dětí, 4 dcery a 4 syny. - a co ten zbytek?
- Sestry Brontëovy - 3 psaly, nikoli jen 2
- Po useknutí hlavy hydře narostly 2 nové, nikoli 10
Jinak kniha rozhodně stojí za přečtení a v brzké době se pustím do pokračování, které nese název Hrdinové.
super kniha, která pojednává od stvoření světa až po pověst o Midasovi ... tuhle knihu jsem si užila ... řecké mýty mám ráda a různé podoby jsem už četla ... a ráda se k nim vracím ...
Petiškovy Řecké báje pro jednadvacáté století včetně:
- aktualizace jazyka
- doplnění souvislostí
- nových částí příběhů – proč např. lidé nejsou kvůli Diově nemotornosti modří nebo zelení...
- zabroušení do otázky jazyků, kdy se mýtické termíny dodnes v neuvěřitelném množství prolínají angličtinou i češtinou
- ne/nápadného pomrkávání nad tím, kolik příběhů se z mýtů dostalo do dalších náboženství (nebo že by měly stejný zdroj? včetně starozákonních příběhů i jisté novozákonní zálibě v trojicích), pohádek (Popelka, kráska a zvíře, smrtka, sudičky...) i děl dalších autorů od Shakespeara po Pratchetta.
Je to vtipné, řízné, někdy suše anglické, někdy zase poněkud dětinské, ale mě to rozhodně bavilo. Zvlášť ten mix šíleného – dohnat někoho prokletím k tomu, že se sám sní (Erysichthón), jakou podivuhodnou cestou vznikly kentauři (Ixión), o Kérách vysávající zemřelé v bitvě, o vzniku Sahary (Faethón) – a kulturně hlubokého – že Krónos dodnes obchází jako Zubatá, jen ta kosa je srp, co je v originále ona Pandořina skříňka, proč Sisyfos neustále tlačí balvan (skvělý příběh dvojího přelstění smrti) nebo jak je to se včelami a medem. I toho, jak uvolněně je v mýtech braný sex, zvláště když se to v něm "mísí každý z každým" nehledě na vztahy a pohlaví...
Kniha má jen jednu nevýhodu. Jmen je v knize nekonečné množství a vše je ještě o řád zmatenější promícháním římských jmen i snahou autora některé variantní postavy zapojit souběžně – např. Apollóna a Hélia. Knihu bych si tak mohl pouštět/číst třeba tisíckrát, nikdy bych si ale vše nezapamatoval.
Doporučuji i verzi audioknihy, která je opravdu zábavná. Styl Otakara Brouska ml. odpovídá valnou většinou uvolněnému tónu, mnohokrát ale překročí jistou linii a přehrává. Zvláště při čtení slov plných R a S, které dosti protahuje. To je ale jediná výhrada.
"Řecké báje kořenené britským humorem" ... tým korením bude asi šafrán, lebo ja som ho tam veľa nenašiel ... vlastne áno, bola tam citovaná hláška z Monty Python... zvyšné skromné množstvo humoru by som asi britským nenazval...
Skôr by som tento počin charakterizoval ako grécke báje pre nenáročného čitateľa so zameraním na zvýšenie jeho etymologickej erudovanosti... sice rád som sa dozvedel o pôvode mnohých cudzích slov, ale mňa osobne to dosť odpútavalo od deja... a ten štýl písania mi navyše pripadal, akoby autor sám nevedel čo vlastne chce...
Chyba bude zrejme vo mne... čakal som asi nejakú paródiu v štýle John Cleese a spol.
Každopádne ako stručná sonda zo sveta gréckych mýtov, môže táto knižka dobre poslúžiť...
A pri ich čítaní možno aj vás napadne otázka: Aká krutá a zvrátená musela byť doba, ktorá vytvorila takéto príbehy ?...
Nevím, jak to máte vy, ale když slyším Stephena Frye o něčem vyprávět, jsem vždycky jako v transu a jen poslouchám. Proto jsem se trochu bál pustit do audia, které nečte on sám, aby se kouzlo nevypařilo. A úplně zbytečně! Otakar Brousek ml. to namluvil skvostně, báječně, vtipně, osobitě a zároveň v tom pořád slyšíte toho Frye! (Bude to hodně špatnej fórek, když řeknu, že byl BOŽÍ!? Minimálně Hermes v jeho podání boží byl!)
Období antiky mě už hodně dlouho fascinuje. Jestli i vás, není nad čím přemýšlet. Byla by chyba myslet si, že už řecké mýty přece znáte a kniha vám nedá nic nového. Dá vám toho spoustu. Stephen Fry jde opravdu hodně do hloubky, přidává k jednotlivým mýtům spoustu zajímavých odboček (Osobně jsem si hodně užíval zmínky a původech slov, můžu svoje okolí otravně poučovat xD. Ale bacha, možná by se tyhle odbočky nemusely líbit všem, jelikož často zdržují samotné vyprávění.) a co se mi velice zamlouvá, nepokouší se je interpretovat. A když už se o interpretaci mluví, nabídne vám různé názory velkých filosofických mozků, abyste si udělali názor sami.
Kniha taktéž přetéká jmény (asi se to dá u mýtů čekat) a není zrovna reálné si myslet, že si zapamatujete úplně všechny. To taky ani není cíl. Cílem je se nad těmito starými a zároveň nesmrtelnými příběhy pobavit (a možná si je v hlavě trochu urovnat). Skvělé je, že si tenhle kousek můžou dát i ti, co jsem řeckými mýty nedotčeni.
Mám z tohohle dílka velikánskou radost! (Když jsem poslouchal u sekání naší louky, šlo to tak od ruky, že jsem málem sekal až u sousedů xD.) Můžu-li radit, pusťte si to jako audioknihu. Prosím! Uděláte laskavost sami sobě. Teď už budu jen doufat, že pan Brousek ml. namluví i pokračování. Hrdinové čekají!
(Pozn.: Ano, hrdinům je vyčleněna kniha zvlášť. V Mýtech proto nečekejte Hérakla, Iásona, Persea ani Thesea, ať pak nejste zbytečně zklamaní.)
Štítky knihy
mýty a legendy řecká mytologie báje
Skrýt reklamy
Grécke báje a mýty nebudem hodnotiť, sú úžasné, budem hodnotiť ich podanie. Stephen Fury sa dobre zorientoval v neprehľadných a navzájom poprepájaných bájach. Snažil sa o ich chronologické podanie, čo si myslím, sa mu podarilo. Báje nám podáva takým jednoduchým ľudovým jazykom, človek sa ľahko zorientuje v tých množstvách mien synov a dcér všetkých bohov (najmä Diových), titánov, satyrov, najád, nýmf a pod. V knihe je aj mapka Grécka, je tam aj rodokmeň základnej "dvanástky", menný zoznam všetkých postáv a kopec vysvetlení pod čiarou. Kniha je dobrá, odporúčam, nie je to také suché podanie mýtov, je prispôsobené dnešnej dobe. Trochu mi prekážalo, že niektoré konania hrdinov ich zmýšľanie a iné skutočnosti boli moc prispôsobené súčasnému správaniu a vnímaniu sveta, vyznelo to trochu komicky. Oproti Petiškovi, Mertlíkovi a Zamarovskému je to také menej odborné podanie gréckych báji, ale dobrý úvod do týchto zamotaných príbehov. Grécka mytológia je v podstate "veda", takže skúmajme, idem aj do ďalšieho jeho podania ostatných báji.