Na břehu dnů

22.02.2025

Dokonalá kniha, která obsahuje fejetony a novinářské články Karla Čapka. Je to jedna z těch knih, kterou otevřete na kterékoliv straně a to, co tam přečtete Vás zaujme a obohatí. Pro mne osobně (a jsem přesvědčen, že bude i pro každého, kdo tento článek nezná), je šokující článek z Lidových novin z 18.9.1948 "Epištola k sudetským Němcům". Článek vyšel 12 dnů před podpisem mnichovské dohody a 99 dnů před autorovou smrtí. Při četbě jsem měl pocit, že čtu naprostou analogii biblického proroctví. Článek najdete online zde:
https://www.kampocesku.cz/clanek/30437/chcete-valku-nebo-mir
(Článek je zde trochu rozšířen o několik vysvětlujících informací, samotný Čapkův text začíná na šestém řádku slovy "Epištola sudetským Němcům", a končí větou "Ti, kdo by padli - ať by to byl Australan nebo Němec - mají také nějaká práva - nemyslíte?")

17.02.2025

Výběr fejetonů a příběhů do časopisu je to poslední, co tento autor napsal. Knihy Karla Čapka jsou tím nejcennějším v mojí knihovně. Jen on dokáže psát tak, že čtenáře rozesměje, donutí ho k zamyšlení. Náš klasik zvládá hravě obojí. Není jeho kniha, která by nestála za to.

05.09.2023

Nádherný ediční počin. Nejen tím, že je to chronologicky seřazený výběr, ano velmi vybraný váběr Čapkových novinářských textů, ale vlastně esence minimálně poloviny jeho tvorby - vždyť Čapek byl "civliním povoláním" hlavně novinář, ta jeho denní práce je dnes přes jeho přesahující díla neviditelná, a přitom to nebyla jen tzv. "chlebařina". Zaloužil a rozvinul osobitý žánr sloupku, jeho glosy, komentáře, ale i bajky a dalšá útvary jsou zde vybrány velmi pěkně, reprezenativně a ještě k tomu je celá kniha nádherně zalomena. Připomíná noviny o 442 stranách. Je to svěží chumel různorodých textů, které ukazují Čapka tak, jak ho známe, pozorovatele života, optimistu s vírou v dobrého člověka, ale zároveň patetika, který se dokáže na stránkcách novin i pomodlit veřejně za český národ v obodbí po Mnichovu. Je možné nahlédnout do jeho občanských půtek (polemiky s Emanuelem Moravcem nebo Rudolfem Medkem například) nebo do jeho divadleních, filmových a literárních kritik, tu a tam je možno nahlédnout do nekrologu, vzpomínky, dokonce i do rozhlasové tvorby.
"Někde Čapek o sobě vypravuje," vzpomíná František Langer, "jak musel vyplnit daňové přiznání pro berní úřad a že v něm byla rubrika: "Po kom jste převzal živnost, kterou provozujete?" A Čapek že dotyčnou rubriku vyplnil: "Po Janu Nerudovi"" To je úvod pěkného doslovu knihy od Ivana Klímy (s. 426). To je velmi výstižné a myslím, že právě vedle jeho dramat a románů a povídek velmi nedoceněná činnost.
Jakkoliv je Josef Čapek jako umělec hlubší a vícevrstevnatější, Karel je přímočařejší, lidovější a přesto intelektuál, který se nebojí ani "plakátu", když je třeba jej vyvěsit. (Např. hra Matka.) Jeho filozofie pragmatismu a občanské odpovědnosti a obrany první republiky je mi velmi sympatická, je to určitě jeden z lidí, které bych rád, kdyby to šlo, někd yv životě potkal. Považoval bych za životní štěstí si s oběma bratry sednout na jejich zahradě alespoň na hodinku. Oba jsou totiž podle mě géniové, a přitom bytostní a svými činy upřímní.
"Věc je totiž ta," píše v článku Národ nás nepotřebuje v roce 1934. "že my spisovatelé se z národa vyhazovat nedáme. A od nikoho. .... Nikdo se nestává spisovatelem, nikdo se nestává jazykovým tvůrcem a básníkem bez nesmírné duchovní lásky k národu, neboť jazyk je duší národa; bez té inspirující lásky, jaké je schopen jen málokdo, zůstává spisovatel pouhým pisálkem, který pokaňhá papír, aniž tvořil....." (s. 321).
A jinde odpovídá na otázku o novinařině: "Svou službu v novinách považuji za velkou výhodu: nutí mě, abych se zajímal o všechno na světě, o politiku, hospodářství, sport, aktuality atd.; je to hodně široký styk se životem, jenž dělá dobře člověku žijícímu denně svých šest, osm hodin u psacího stolu. Pak cením si na žurnalistice té nutné pohotovosti; nečekej na inspiraci, příznivou náladu a jiné subjektivní dispozic; musíš psát hned a hledět dát své nejlepší, i když nemáš té chvíle chuti. Nutnost je krásná, pane." (s. 7) Podepisuji a jen konstatuji, že je škoda, že taková žurnalistika už dneska neexistuje.

10.01.2021

Nepříliš známá kniha (sbírka) Čapkových článků, která autora i dobu zase o něco víc přibarvuje. Určitě bych knihu nedoporučoval číst předtím, než se čtenář seznámí s ostatním dílem Karla Čapka, ale potom je to dobrý „zákusek“ (či spíše bonboniéra). Jak už někteří zmínili, některé části jsou vpravdě nadčasové

29.05.2018

Cenné především jako dokument doby, s údivem zjišťujeme, kolik dnešních nešvarů bujelo už za oné bájné první republiky, dokonce v dobách jejího největšího rozkvětu! Že byli lidé v průměru stejně hamižní, ulhaní a sobečtí jako dnes. A také že nedotknutelný ideál Čapek (podobně jako třeba Peroutka) stvořil i dost článků i myšlenek při nejmenším podivných.

Ivan Klíma: Čapek - novinář (doslov):

"Někde Čapek o sobě vypravuje," vzpomíná MUDr. František Langer, "jak musel vyplnit daňové přiznání pro berní úřad a že v něm byla rubrika: PO KOM JSTE PŘEVZAL ŽIVNOST, KTEROU PROVOZUJETE? A Čapek že dotyčnou rubriku vyplnil: PO JANU NERUDOVI." .. ..

"Byl po většinu svého zralého věku především novinářem." .. .. "Už první větou zval čtenáře k rozpravě co nejdružnější, dbal přitom velmi, aby nepodlehl tak častému zlozvyku intelektuálů, aby nevystavoval svou moudrost a učenost - psal prostě a srozumitelně, .. .. "

Zajímavá kniha o obdivuhodném člověku, která určitě stojí za přečtení. :)