Na břehu dnů (1978) | Databáze knih

Na břehu dnů přehled

Na břehu dnů
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56476/na-brehu-dnu-56476.jpg 5 27 27

Výběr časopiseckých prací od r. 1917-1938 a článek napsaný v poslední den autorova života. Největší část výboru zabírají fejetony a sloupky, kde je Čapkův výraz nejosobitější. Jde o práce, týkající se nejrůznějších oblastí veřejného, politického i kulturního života. Úvodníky, referáty, reportáže, denní zprávy, povídky, bajky, aforismy, rozhlásky...... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Na břehu dnů. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (7)

Legens
22.02.2025 5 z 5

Dokonalá kniha, která obsahuje fejetony a novinářské články Karla Čapka. Je to jedna z těch knih, kterou otevřete na kterékoliv straně a to, co tam přečtete Vás zaujme a obohatí. Pro mne osobně (a jsem přesvědčen, že bude i pro každého, kdo tento článek nezná), je šokující článek z Lidových novin z 18.9.1948 "Epištola k sudetským Němcům". Článek vyšel 12 dnů před podpisem mnichovské dohody a 99 dnů před autorovou smrtí. Při četbě jsem měl pocit, že čtu naprostou analogii biblického proroctví. Článek najdete online zde:
https://www.kampocesku.cz/clanek/30437/chcete-valku-nebo-mir
(Článek je zde trochu rozšířen o několik vysvětlujících informací, samotný Čapkův text začíná na šestém řádku slovy "Epištola sudetským Němcům", a končí větou "Ti, kdo by padli - ať by to byl Australan nebo Němec - mají také nějaká práva - nemyslíte?")

martianekk
17.02.2025 5 z 5

Výběr fejetonů a příběhů do časopisu je to poslední, co tento autor napsal. Knihy Karla Čapka jsou tím nejcennějším v mojí knihovně. Jen on dokáže psát tak, že čtenáře rozesměje, donutí ho k zamyšlení. Náš klasik zvládá hravě obojí. Není jeho kniha, která by nestála za to.


Apo73
05.09.2023 5 z 5

Nádherný ediční počin. Nejen tím, že je to chronologicky seřazený výběr, ano velmi vybraný váběr Čapkových novinářských textů, ale vlastně esence minimálně poloviny jeho tvorby - vždyť Čapek byl "civliním povoláním" hlavně novinář, ta jeho denní práce je dnes přes jeho přesahující díla neviditelná, a přitom to nebyla jen tzv. "chlebařina". Zaloužil a rozvinul osobitý žánr sloupku, jeho glosy, komentáře, ale i bajky a dalšá útvary jsou zde vybrány velmi pěkně, reprezenativně a ještě k tomu je celá kniha nádherně zalomena. Připomíná noviny o 442 stranách. Je to svěží chumel různorodých textů, které ukazují Čapka tak, jak ho známe, pozorovatele života, optimistu s vírou v dobrého člověka, ale zároveň patetika, který se dokáže na stránkcách novin i pomodlit veřejně za český národ v obodbí po Mnichovu. Je možné nahlédnout do jeho občanských půtek (polemiky s Emanuelem Moravcem nebo Rudolfem Medkem například) nebo do jeho divadleních, filmových a literárních kritik, tu a tam je možno nahlédnout do nekrologu, vzpomínky, dokonce i do rozhlasové tvorby.
"Někde Čapek o sobě vypravuje," vzpomíná František Langer, "jak musel vyplnit daňové přiznání pro berní úřad a že v něm byla rubrika: "Po kom jste převzal živnost, kterou provozujete?" A Čapek že dotyčnou rubriku vyplnil: "Po Janu Nerudovi"" To je úvod pěkného doslovu knihy od Ivana Klímy (s. 426). To je velmi výstižné a myslím, že právě vedle jeho dramat a románů a povídek velmi nedoceněná činnost.
Jakkoliv je Josef Čapek jako umělec hlubší a vícevrstevnatější, Karel je přímočařejší, lidovější a přesto intelektuál, který se nebojí ani "plakátu", když je třeba jej vyvěsit. (Např. hra Matka.) Jeho filozofie pragmatismu a občanské odpovědnosti a obrany první republiky je mi velmi sympatická, je to určitě jeden z lidí, které bych rád, kdyby to šlo, někd yv životě potkal. Považoval bych za životní štěstí si s oběma bratry sednout na jejich zahradě alespoň na hodinku. Oba jsou totiž podle mě géniové, a přitom bytostní a svými činy upřímní.
"Věc je totiž ta," píše v článku Národ nás nepotřebuje v roce 1934. "že my spisovatelé se z národa vyhazovat nedáme. A od nikoho. .... Nikdo se nestává spisovatelem, nikdo se nestává jazykovým tvůrcem a básníkem bez nesmírné duchovní lásky k národu, neboť jazyk je duší národa; bez té inspirující lásky, jaké je schopen jen málokdo, zůstává spisovatel pouhým pisálkem, který pokaňhá papír, aniž tvořil....." (s. 321).
A jinde odpovídá na otázku o novinařině: "Svou službu v novinách považuji za velkou výhodu: nutí mě, abych se zajímal o všechno na světě, o politiku, hospodářství, sport, aktuality atd.; je to hodně široký styk se životem, jenž dělá dobře člověku žijícímu denně svých šest, osm hodin u psacího stolu. Pak cením si na žurnalistice té nutné pohotovosti; nečekej na inspiraci, příznivou náladu a jiné subjektivní dispozic; musíš psát hned a hledět dát své nejlepší, i když nemáš té chvíle chuti. Nutnost je krásná, pane." (s. 7) Podepisuji a jen konstatuji, že je škoda, že taková žurnalistika už dneska neexistuje.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Na břehu dnů v seznamech

v Právě čtených3x
v Přečtených34x
v Doporučených4x
v Mé knihovně52x
v Chystám se číst21x
v Chci si koupit1x