Na břehu řeky Zapomnění
Rabíndranáth Thákur
Ve verších ze závěrečných let svého dlouhého a plodného života, z nichž je sestavena tato malá antologie, vrací se Rabíndranáth Thákur stále znovu k hlavnímu motivu své tvorby – lásce: hluboké lásce k životu a „každé jeho chvíli“, lásce k „prachu země“, ke světu a lidem. V této lásce nachází hlavní poselství svého života a odkazu.... celý text
Přidat komentář
.... jsou to jen dlouhé povzdechy času
ve věčném příboji loučení
onoho času - poutníka,
který zpět k hostinci pocestných
nikdy už
nenajde cestu ....
/ báseň Čas /
***
Co jsem se nachodil, pořád se soužil,
co jsem se nabloudil, pořád jen toužil
uvidět moře
v slunečním jasu.
A přitom stačilo jen trochu zvednout zrak;
u dveří svítila – blizoučko, blízko tak –
kapička rosy
na žitném klasu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1947 | Gitándžali |
1922 | Zahradník |
1995 | Česání ovoce |
1958 | Básně a veršovaná dramata |
1976 | Muž a žena |
Znovu jsem se vrátila k tomuto autorovi a jeho odkazu ....
Vím, že až odejdu
opustím jeviště světa
tu lesy květů všech ročních dob
zůstanou svědky
mé lásky k životu .
Láska je pravdou
je darem zrození.
Až já se rozloučím
ta pravda nezvadne
popře mou smrt.
/Thákur v roce 1940 - Nevěřím ve svoji slávu /